23. Vyhledávání společnosti 1/3

13. srpna 2012 v 12:39 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Eddieho kancelář je v centru, hned naproti soudu. Malá firma, pro kterou pracuje, sídlí ve čtvrtém patře, a zbytek budovy se skládá ze dvou soupeřících realitních kanceláří a fitka, do kterého taky chodívá.

Pracovat pro Eddieho rozhodně nepatřilo k těm nejzábavnějším zážitkům mého život. Záskok, který najal, byla sedmdesátiletá nedoslýchající žena a pořád u stolu usínala, ale to bylo asi jedno, stejně jsem pochopil ten systém telefonů rychleji než ona. První den jsem tu taky objevil skartovačku. Ta mě zabavila na celých deset minut, než jsem omylem skartoval něco, co Eddie potřeboval, a tak mi řekl, že už si s ní hrát nemůžu. Taky jsem ani nesměl poslouchat jeho hovory, které zněly, že by mohly být zajímavé. Mohl jsem jen zvedat telefony. Tak jsem se nudil, až jsem Eddieho poprosil o něco, co mě aspoň trochu zabaví. Podal mi okenu a papírové utěrky. To mě zabavilo, ale když jsem skončil s jeho kanceláří, řekl mi, že se můžu postarat i o zbytek patra. Příští den jsem si s sebou půjčil pár Jaseových knih.



Podle mě nebyl od Eddieho nejlepší tah brát mě s sebou, a nejen proto, že mě to nebavilo. Myslím, že jsem ho v té kanceláři rozčiloval. Tam byl totiž jiný člověk. Přímý. Rozhodný. Až moc vážný. Pokaždé, když se s někým setkal, nasadil falešný úsměv, ale to jsem možná poznal proto, že jsem viděl Eddieho pravý úsměv. Kancelářský Eddie mě tak moc nebral.

Ale to, že mě nebavilo chodit s Eddiem do práce, neznamenalo, že bych to považoval za úplnou ztrátu času. Za ty dva dny jsem se stačil uklidnit z té situace s Aaronem. Nevěděl jsem, jestli zkoušel volat. Luke jeho číslo nechal zablokovat. Ale neviděl jsem ho a tak to bylo asi nejlepší. A Eddie vypadal, že je rád, když s ním chodím do práce, i když jsme se oba shodli, že ta práce není pro mě. V pondělí a úterý měl dlouhý oběd. V pondělí jsme jedli naproti přes ulici s Tomem Connerem, který pořád mluvil o tom, jak se jeho manželce hrozně líbí ta terasa a pak jsme šli s Eddiem na film. V úterý jsme měli oběd, pak zmrzlinu, a když jsem pak myslel, že jdeme zpátky do kanceláře, Eddie řekl, že chce jít nakupovat. Podle mě si vybíral tak dlouhé pauzy, abych si nemyslel, že mě trestá, ale když jsem to nadhodil a řekl jsem, že to dělat nemusí, odpověděl, že se nesnaží nic dokázat. Jen se mnou chtěl trávit čas.

Ve středu jsem se vzbudil v devět a zpanikařil jsem. Měl jsem pocit, že jsem se měl vzbudit v šest a jít s Eddiem do práce, tedy aspoň tak to dělat po zbytek týdne. Když jsem to trochu prozkoumal, zjistil jsem, že Eddie už odjel do práce. Jase a Luke byli pryč taky, tak jsem se ani nemohl zeptat, proč mě nevzbudil.

Překvapilo mě, jak mě to zklamalo. Teda, nesnášel jsem být zavřený v té kanceláři, ale když Eddie nepracoval, tak jsem se vážně bavil. Bylo to skvělé odreagování od všeho ostatního. Bál jsem se, že můj výkon byl tak hrozný, že už mě tam nechtěl, a to mě znervózňovalo.

Došel jsem do kuchyně a potěšilo mě, že Eddieho číslo do kanceláře tam pořád je. Zavolal jsem tam, vysvětlil záskoku, jak mě má přepojit, a pak jsem tam zavolal znovu, když to omylem položila. Na třetí pokud ji aspoň napadlo zavolat na Eddieho, že se snažím dovolat, a tak si to vzal sám.

"Rory?"

"Tys mě nevzbudil," obvinil jsem ho a doufal jsem, že jsem se nespletl. Bylo klidně možné, že se mě Eddie snažil vzbudit a nepodařilo se mu to. Pozdě do noci jsem totiž plaval a koukal na filmy s Lukem.

"Já vím," odvětil Eddie a zněl tak trochu pobaveně. "Myslel jsem, že bys chtěl chvíli pauzu. Navíc, budu skoro celý den u soudu a ty by ses k smrti nudil."

"Aha."

"Asi budu doma pár hodin před večeří. Chceš si zkusit chvíli řídit?"

"Jo, jasně," odvětil jsem a pořád jsem byl trochu zklamaný. Když jsem měl něco na práci, nemusel jsem myslet na otravné věci. Dneska jsem se taky chtěl zabavit, ale teď jsem měl nějak volný rozvrh. A nevěděl jsem, co se sebou.

"Měl bych být doma ve čtyři, ale zavolám, jestli se zpozdím, dobře? Budu muset jít, Rory."

"Tak jo, čau," zavěsil jsem a podíval se na Chey. Škrábala na dveře. Očividně nebyla jediná, komu se nechtělo zůstat celý den uvnitř. Což přesně mě ten den čekalo.

Pustil jsem Chey ven a zamířil se dolů převléknout, ani nevím, proč jsem se namáhal. Stejně asi budu ležet celý den na gauči. Ale moje nálada se vylepšila, když jsem zjistil, že modřina na mé tváři už je skoro pryč. Vedle oka jsem měl ještě trochu zarudlé místo, ale toho už si ani nikdo nevšimne. A co je ještě lepší, ten cucflek už skoro úplně zmizel. Posledních pár dní jsem si opakoval, že to je moje poslední připomínka na Aarona, a až bude pryč, tak zmizí i on. Asi to nebylo tak snadné, jak jsem si představoval, ale tak či tak jsem chtěl ten cucflek pryč.

Když jsem pouštěl Chey dovnitř, rozhodl jsem se, že tu nebudu celý den sedět a nic nedělat. Měl jsem celý den, než se vrátí Eddie a budeme něco dělat. A ne že bych měl zakázáno opustit dům. Netušil jsem, kam mám v plánu jít, ale došlo mi, že když budu mít telefon, nemůžu se dostat do potíží, tedy aspoň co se Eddieho týče.

Rozhodl jsem se znovu si půjčit kolo a tentokrát jsem vzal s sebou Chey. Držel jsem se ze silnice, brázdil si to keři a víc než pár kaktusy a Chey kroužila kolem mě. Zkoumala půdu kolem domu a pak jsme zamířili na cestu k Sethovi Fisherovi.

Jo, dobrovolně jsem jel směrem k Sethovu domu. Ani nevím, co jsem tam chtěl dělat. Byla velká pravděpodobnost, že se na ten dům jen podívám, pak se otočím a pojedu zase zpátky. Ale přemýšlel jsem nad Sethem. Divné, ale myslel jsem na Setha víc než na Aarona. Ale to mohlo být proto, že pokaždé, když jsem si vzpomněl na Aarona, stáhl se mi žaludek, tak jsem se tomu co nejvíc vyhýbal. Ale Seth - v neděli jsem s ním strávil celé hodiny a ani jsem se nezbláznil. Sice mě štvalo, že mi nedal všechny potřebné informace o Aaronovi, ale jak jsem už říkal Lukovi, Seth nebyl tak špatný. Aspoň ta jeho nová část. Ta milá část. Byl ke mně milý. To mě trochu rozhodilo. Byl jsem podezíravý, ale taky mě to donutilo přemýšlet. Přemítal jsem, jestli ke mně byl Seth milý vždycky a já si toho jen nevšiml. Třeba to předchozí chování jen kopírovalo, jak jsem se k němu chovala já. A že jsem se k němu nechoval ukázkově. Ale na mojí obranu, dal mi při prvním setkání dost důvodů ho nenávidět. Možná to bylo jen nedorozumění, nebo mě měl Seth za blbečka. Logika mi napovídala, ať se od celé té situace držím dál. Zvědavost mě přinutila dojet na jeho příjezdovou cestu a nechat kolo zaparkované vedle modrého auta.

Němečtí ovčáci vzadu na zahradě začali štěkat, pravděpodobně proto, že se mnou byla Chey, tak jsem ji chytil za obojek a zamířil ke dveřím. Nechtěl jsem, aby se někam zatoulala, zatímco budu mít myšlenky jiné. Ale než jsem ke dveřím stačil dojít, otevřely se a vyšel Seth. Měl čepici, kterou si koupil, když jsem s ním byl v neděli a když si mě všiml, musel se na mě podívat dvakrát.

"Čau," řekl a opatrně šel blíž ke mně. "Co tu děláš?"

"Nevím," odpověděl jsem upřímně.

"Aha…" odvětil Seth a očividně tu odpověď přijal, i když se díval někam za mě, jako by podezíravě čekal, že nebudu sám. "Takže ses tu nezastavil, abys mi házel na dům vajíčka nebo psal sprosťárny na příjezdovou cestou pěnou na holení, že ne?"

Zamyslel jsem se.

"Ne," rozhodl jsem se.

"Fajn. Tak chceš si nechat psa na zahradě a jít dál?"

Podíval jsem se na Chey, na chvíli zaváhal a pak pokrčil rameny.

"Tak jo, ale, no, neruším tě při něčem nebo tak?" Fakt se mi nechtělo pomáhat s dalšími rodinnými projekty. Aspoň ne teď.

"Jen dostaveníčko s klukem na čištění bazénů," odpověděl a šel k brance. Zastavil se, když mu došlo, že s ním nejdu a otočil se. Viděl na mé tváři něco mezi šokem a zvědavostí. Rozesmál se. "Přece jsi u mě na zahradě byl. Ani nemáme bazén, a kdybychom ho měli, jediný kluk, co by ho musel čistit, bych byl já."

"Jasně," odvětil jsem, zavrtěl jsem hlavou a táhl Chey s sebou. Když Seth otevřel, pustil jsem ji za jeho psy.

"Nevěděl jsem, že ještě přijdeš," řekl Seth upřímně, když jsem za ním šel domů.

"Já taky ne."

"A ani nevíš, proč tu jsi?"

"Ne."

"Tak fajn. Tak, měl jsi problém s tím, že sis zapomněl mobil?"

"Ani ne," odpověděl jsem. Eddie se na mě trochu naštval, ale podle mě jsem takový problém neměl. Navíc bylo vlastně dobře, že Eddie chtěl, abych s ním chodil do práce. Všechno to s Aaronem se uklidňovalo. To jsem potřeboval. Potřeboval jsem na něj nemyslet. A je to divné, ale asi i proto jsem zčásti skončil u Setha. Jestli dal Seth něco dost jasně najevo, tak to, že o Aaronovi mluvit nechce. Před pár dny mě to štvalo. Teď mi to vyhovovalo.

"To je dobře. Dáš si něco k pití?"

"Ne, díky," odpověděl jsem. "Ehm… nezdržím se tu."

"Ah, dobře. Chceš jít nahoru? Stejně jsem se jen flákal a čekal, až Angela zavolá."

"Chtěl jsi někam jít?" zeptal jsem se a přemýšlel, proč nic neřekl, když jsem se ho ptal, jestli neruším.

"Až zavolá," odpověděl a pokrčil rameny, zatímco šel nahoru. "Pak musím taky do práce, ale to až v půl páté. Zavolá někdy do té doby."

"aha."

Došli jsme do Sethova pokoje a rychlý pohled kolem mi napověděl, že nemám šanci zjistit, co přesně dělal, než jsem přišel. Na posteli měl kupu oblečení, půlka z toho už byla složená; na pohovce ležela otevřen kniha a na televizi závodní hra; na podlaze nové fotoalbum, vedle hromádky fotografií čekajících na zařazení; a stereo řvalo. V tom pokoji nebyl nepořádek, ale nebyl tak uklizený jako naposled.

Seth se posadil na pohovku, odstrčil knihu, vzal do ruky ovládač na televizi a zapnul kabelovku, pak projížděl ztlumené stanice.

"Proč se chováš, jako bys s ní chodil, když to není tvoje přítelkyně?" zeptal jsem se.

"O čem to mluvíš?"

"O Angele," odvětil jsem. "Chováš se, jako by to byla tvoje holka."

"No, to není."

"Jo, já vím; ale proč se tak chováš? Teda, pořád jste spolu, drží tě za ruku… a ty tu sedíš a čekáš, až zavolá," poukázal jsem a myslím, že jsem měl ve všem pravdu. "Plus necháváš všechny, aby si mysleli, že spolu chodíte."

Seth se na mě podíval a pousmál se, jako by ho moje postřehy pobavily.

"Tak to není," prohlásil. "Jen nemám rád, když lidé mluví o mně a ne se mnou. Víš, kdyby někdo chtěl vědět, co je mezi mnou a Angelou, mohl by se zeptat - jsme jen kamarádi. Je mi s ní dobře, víš? Prostě mi může být blízká bez toho, abych s ní musel být blízko, chápeš? Nevím, takhle to mezi námi bylo vždycky. Máma říká, jaká je škoda, že Angela není kluk, protože bychom byli perfektní pár," dodal a protočil oči v sloup.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co právě řekl, ale jakmile jsem to pochopil, prudce jsem se narovnal.

"Tvoji rodiče vědí, že jsi gay?" zeptal jsem se a to prohlášení mě překvapilo.

"Mhm."

"A vzali to v pohodě?"

Seth vypadal na chvíli zamyšleně a pak pokrčil rameny.

"Občas si myslím, že táta to pořádně nechápe. Teda, když jsem mu to řekl, hodně o tom četl a tak, ale pořád si myslí, že až budu starší, mohlo by to zmizet. Ale ne že by mě nepodporoval. Teda, podle mě mu to tak nevadí. Podle mě máš ale štěstí. Jaké to je, mít dva otce, co ti naprosto rozumí?"

Okamžitě jsem protočil oči v sloup.

"Ani nevím. Eddieho jsem poznal minulý měsíc a až do nedávna to byla jedna lež za druhou. Pro nějaké porozumění moc času nebylo."

"Jasně, ale víš co, tobě to nepřišlo aspoň trochu skvělý, když jsi zjistil, že je taky gay?"

Skvělý?

Musel jsem se kousnout do rtu, abych se nezačal smát Sethovu výběru slov. Skvělý? V tuhle chvíli, ne.

"Ani ne," odpověděl jsem. "Byl jsem tak trochu naštvaný, že mi lhal." Seth protočil oči v sloup, ale místo toho, abych mu řekl, ať odprejskne, jsem se najednou potřeboval bránit. "To nebyla jen ta jedna lež," pokračoval jsem a Seth se opřel, očividně mě chtěl poslouchat. "Bylo v tom víc; teda, možná se mi trochu ulevilo, když jsem na to přišel. Ale byla to prostě další lež. A to myslím vážně, lež. Ne že by prostě jen něco vynechal. Chtěl to přede mnou skrýt…"

Podle mě to byl dostatečný důvod nemyslet si, že to bylo skvělý, ale když na mě Seth zíral dál, jako by čekal, že budu povídat dál, začalo mi být trochu trapně a pokračoval jsem, jako bych to nemohl zastavit.

"Dobře, když jsem potkal Eddieho, myslel jsem, že je to prostě jen kretén, co se vykašlal na mě a mámu. A nechal mě, ať si to myslím, a přitom ve skutečnosti ani nevěděl, že existuju. Když jsme se setkali, začalo to lží a pak všichni… lhali mi dál, zrovna když jsem si myslel, že přestali… no, bylo pitomý si to myslet. Všichni lhali. Takže ne, nebylo to fakt skvělý, když jsem zjistil, že mi Eddie zase lhal."

Když jsem ztichl, seth si mě dlouho prohlížel a pak potřásl hlavou.

"Páni. Máš to fakt pěkně blbý, co?"

Nevím, co mi na tom přišlo tak vtipné, ale najednou jsem se začal smát, až se ke mně připojil Seth a pak jsem najednou zmlknul a podíval se na něj.

"Hej, kde máš dneska rodinu?"

"No, máma je v práci a ségra ve školce, a táta jel ke strejdovi."

"Pracuje tvůj táta?" zeptal jsem se zvědavě a přemýšlel, čím se člověk jako Mars Fisher může živit.

"Jo, je majitelem místa, kde pracuju. A ještě dalších tří."

"Aha… takže jestli je to tvého táty, tak nemůžeš tam prostě zavolat a říct, že ti je blbě nebo tak, když se ti nebude chtít do práce?"

"Tak to vážně nefunguje," odpověděl Seth a pousmál se.

"Aha."

"Ne že by to tam bylo blbý," prohlásil. "Jen se mi tak dneska večer nechce. Včera a předevčírem jsem měl dvojté směny, protože někdo jiný musel skončit a dneškem začínaje mám práci na dalších osm dní v kuse - tak tohle mám za to, že jsem šéfův syn. Ale táta snad najme někoho jiného a já dostanu ještě letos aspoň den volba. Nesháníš náhodou práci? Angelu jsem k tomu nepřesvědčil."

"Už pracuju u Eddieho," pokrčil jsem rameny. "Ale asi mi to moc nejde. Myslím, že mě tam chce jen proto, že jedině tak spolu můžeme trávit nějaký čas; a možná se mě i snaží hlídat, to nevím."

"No, když tě táta vyhodí, dej mi vědět. Vím, kde se dá sehnat práce."

Pokrčil jsem rameny a zvědavě jsem se na Setha podíval.

"Hej, můžeš… prostě mu říkej Eddie, jo? Táta mi zní pořád trochu divně."

"Jo, jasně… žádný problém."

"Díky," odvětil jsem, kývl a na chvíli se soustředil na televizi, zatímco dál projížděl kanály.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama