Srpen 2012

23. Vyhledávání společnosti 2/3

22. srpna 2012 v 16:14 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"Nechceš přijít ke mně?" zeptal jsem se najednou a snažil jsem se ignorovat to, jak slova z mojí pusy zněla naprosto nemístně, když byla namířena na Setha. Rychle se na mě otočil.

"Vážně?" zeptal se, jako bych právě odpřísáhl, že má na zahradě dvouhlavého slona. Asi jsem mu to nemohl vyčítat. To pozvání mu asi přišlo stejně divné jako mně.

"Jo. Teda, nemáš bazén a my jo, tak bychom třeba mohli… zaplavat si. Říkal jsi, že na Angelu nemusíš čekat tady, tak…"

"Ah. Ehm, jo. Dobře. Ale co tvůj… teda, Eddie? Co Eddie? Vím, že rodičům se líbil, ale nevím, co si myslí o…"

"Podle mě s tebou nemá problém," řekl jsem upřímně. "A stejně není doma. Nikdo tam není."

"Tak jo, kdy chceš jít?"

Chvíli jsem si Setha prohlížel. Možná souhlasil, že přijde, ale něco v jeho tónu upoutalo mou pozornost. Kdybych ho neznal lépe, řekl bych, že je nervózní. Docela mě to pobavilo.

23. Vyhledávání společnosti 1/3

13. srpna 2012 v 12:39 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Eddieho kancelář je v centru, hned naproti soudu. Malá firma, pro kterou pracuje, sídlí ve čtvrtém patře, a zbytek budovy se skládá ze dvou soupeřících realitních kanceláří a fitka, do kterého taky chodívá.

Pracovat pro Eddieho rozhodně nepatřilo k těm nejzábavnějším zážitkům mého život. Záskok, který najal, byla sedmdesátiletá nedoslýchající žena a pořád u stolu usínala, ale to bylo asi jedno, stejně jsem pochopil ten systém telefonů rychleji než ona. První den jsem tu taky objevil skartovačku. Ta mě zabavila na celých deset minut, než jsem omylem skartoval něco, co Eddie potřeboval, a tak mi řekl, že už si s ní hrát nemůžu. Taky jsem ani nesměl poslouchat jeho hovory, které zněly, že by mohly být zajímavé. Mohl jsem jen zvedat telefony. Tak jsem se nudil, až jsem Eddieho poprosil o něco, co mě aspoň trochu zabaví. Podal mi okenu a papírové utěrky. To mě zabavilo, ale když jsem skončil s jeho kanceláří, řekl mi, že se můžu postarat i o zbytek patra. Příští den jsem si s sebou půjčil pár Jaseových knih.

Yuki 8

10. srpna 2012 v 21:51 | Phoebe Esteban

*bouchá autorku lopatou po hlavě šampaňské a střílí autorku konfety* Ano, další díl je tady! A já upřímně doufám, že mě za něj neukamenujete, nezabijete, nerozčtvrtíte a nezašlapete do země teďs mi ale zhatila všechny plány To si piš, že tohle všechno uděláme, i víc....O:-) . Ale jinak doufám, že se bude líbit. A tuto kapitolu speciálně věnuji M-chanMenší než tři?



7. kapitola

Zbytek dne proběhl v normálu. Jen já se netěšil domů. Nemohl jsem nikam jít, a tak s posledním zvonkem jsem se musel rozloučit s Lukem. Nadobro. Nechtělo se mi od něho, cítil jsem se s ním bezpečně. Luk je asi balíček kondomů, co?

Když jsem dorazil domů, zjistil jsem, že je dům vykradený prázdný. Oddechl jsem si, vzal si něco k jídlu v ledničce a zapadl do svého pokoje, kde jsem začal psát esej do angličtiny. Už jsem si říkal, že se snad nikdy neučí... Měla být odevzdána až ve čtvrtek, ale neměl jsem co jiného dělat. Stalo se tu někomu aspoň jedinkrát v životě, že by se tak nudil, až by se začal napřed učit? Jo každý týden aspoň jednou... ne pardon, to byl jen sen...

Večer před spaním jsem ležel v posteli a představoval si, co bych mohl dělat s Lucasem. Hlavně ne detailní popis, prosím. No to bych se z toho... Radši nic.Skončil nakonec v koupelně, kde si musel ulevit. Teď si nejsem jistá, ale zní to tak, že na Lucase tak dlouho myslel, až se z toho málem pochc…. No, mně to zní ještě trochu jinak, ale to OPRAVDU rozebírat nebudu!

Týden ve škole uběhl jako voda a už tu byl víkend. To je skok. Od otce jsem měl povoleno být přes sobotu venku, jen jsem musel přijít v sedm domů. I to mě ale neobralo o ten krásný pocit volnosti a hlavně natěšenosti nadrženosti? na tento den.

V sobotu ráno, jsem měl budík nastavený na sedmou hodinu, a to se taky už někomu někdy stalo…? Jednou, ale to bylo omylemabych všechno stihnul. Sraz s Lukem jsem měl v osm v parku u náměstí. Peoč tak brzo, v sobotu se v 8 teprv poprvé protírají oči, ne…? Ono je v sobotu i 8 ráno?

Zapadl jsem do koupelny, kde jsem si dal nejdříve sprchu a poté si vyčistil zuby a umyl vlasy. No co my bychom bez těchto informací dělali! Byli bychom ochuzeni, protože tohle nikdo z nás nedělá. Vyfoukal si je a pak přišel na řadu šatník. Ten si uvázal na záda a mohl jít. Ne, pak si šel vyčistit zuby a umýt vlasy šatník.Vzal jsem si ty nejlepší kraťasy, které jsem doma měl, a k tomu bílí tričko. A to triko bylo taak hezky měkoučké… Ještě v něm spal králíček Azurit. Ještě jsem svůj vzhled zkontroloval v zrcadle a už jsem letěl ven.

Přesně v osm jsem dorazil na místo setkání. Už tam čekal. Stál tam opřený o sloup veřejného osvětlení a rozhlížel se. Mimoděk jsem se usmál a zamířil k němu. Jo já se taky mimoděk usmívám na všechny.

"Ahojky" pozdravil jsem ho s úsměvem.Hej, Mithrile, můžu tě taky začít dravit sovy Ahojky ? To si zkus a nacpu ti šlaufek od vodnice víš kam! Je to šlauch, ale nevadí... :-)

"Ahoj" usmál se na oplátku Luk.

"Jak se máš?" zeptal se. Jé, to je zas duchaplná konverzace. A co počasí? Co jsi dělal včera?

"Jsem s tebou, takže skvěle." Řekl jsem rychleji, než jsem o tom dokázal přemýšlet.

"Díky, to potěší." Usmál se. "Tak pojď, jdeme si někam sednout, třeba k silnici mám s sebou nějaké občerstvení a deku." Nelíbí se mi, kam to směřuje... Hlavně kvůli tomu, že mi Phoebe už naznačila, co tam bude.

"Páni, měl jsi říct, taky bych něco připravil." Šel jsem nervózně za ním. Okurky s hořčicí...

"S tím si nelam hlavu, příště to můžeš připravit ty." Mrkl na mě a přešel na trávník.

Vybral krásný, zastrčený a klidný místo, uprostřed Londýna, kde v tuto dobu rozhodně rušeni nebudeme. Byl jsem za to rád.

Vzal jsem si od něho deku, a rozložil jí, on mezitím vyndal jídlo, a teď ho rovnal k jednomu rohu deky.Já bych to jídlo spíš dával doprostřed, ale tam se asi bude dít něco jinýho...

Celé dopoledne jsme měli co jíst, a dopoledne se přehouplo v odpoledne… A do třetice: už jste se někdy ládovali celé dopoledne v kuse? Já teda ne, ale třeba se mi to splní

Zbývalo patnáct minut do pěti, kdy jsem měl být doma. No, na začátku se sice říkalo sedm, ale autorka asi opravdu nebere povídku jako celek. Asi podle toho, jak po částech to píše.Zvednul jsem se, a Luk mě následoval."Hej, tak já ti jako připravím jídlo a ani ten sex nebude?"

"Už musím jít…" posmutněl jsem.

"Já vím, ale uvidíme se ve škole." Mrknul na mě.

"Ok," usmál jsem se "tak v pondělí ahoj!" zamával jsem a vypal se přes park domů.co vypálil? Asi CD s nějakým p...

Byl jsem uprostřed cesty domů, když jsem na svých zádech ucítil pohled. Jo ten znám, ten pěkně smrdí. Přidal jsem do kroku a ohlédl se. Byli to ti týpci ze školy. Ještě víc jsem zrychlil, ale oni byli tak rychlí. Jako blesk

Snažil jsem se jim nějak uniknout, ztratit se. Bezvýsledně, zahnali mě do slepé uličky.

"Ale, ale, hošánek jde z randíčka?" spustí jeden z hromotluků.Technicky vzato má ale pravdu. Ne, to byl gentlemanský piknik.

"A dal ti ten frajer?" ptá se další. To sice ne, ale nebojím se, že by to autorka nespravila. "Nebo jsi nadrbaný, že ti ten tvůj nedal?" pokračují. Kam to až dojde?

"N-nechte mě být!" chabě odporuju, mám z nich velký strach.

"Tak buzíček se nám bojí? Nechtěl by utěšit?" zeptá se jeden a natiskne se na mě.Joo, tohle běžně drsňáci dělají. O co, že se Luk zázračně vrátí! Jistě, není nic víc chlapskýho, než se přitulit k jinýmu.

"N-nech toho! J-jsi.." nedořeknu, neb mi jednu vrazí. To je najednou kultivovaná mluv... Neb...

"Měli by vás zavřít a léčit!" zařval na mě.Pokud mluvil o autorce, souhlasím!

Klepal jsem se natisknutý na stěně baráku. A z druhé straně k tomu klukovi.

"Ale, ale, buzíček se klepe? Je to zimou nebo strachem?" rozesmál se. No zimou asi ne, když je tam očividné léto... Podle oblečení, co má na sobě.

"Nebo je to něčím jiným?" zeptá se a šáhne mi do rozkroku. Jo, běžně by chtěli urazit "buzeranta" tím, že mu šáhnu do rozkroku...

Celý ztuhnu a nezmůžu se na žádný odpor, jen tam tak stojím a mám zavřené oči, asi brečím, neboť na tvářích cítím vlhko…Taky cítíte tu gradaci…? Možná i jinde, co?

22. To by už stačilo 4

7. srpna 2012 v 19:42 | Phoebe Esteban

Díval jsem se na dno bazénu a máchal jsem si nohy ve vodě. Někdo ho od té oslavy vyčistil a já byl v pokušení tam skočit. Pod vodou se snadněji myslí a já potřeboval rozmyslet spoustu věcí. Ovšem podle Jase měla být už brzo večeře, takže tolik času jsem neměl.

Měl jsem s tou naštvaností trochu problém. Myslím, že nejvíc mě štvalo, že měl v něčem pravdu a to se mi těžko překousávalo. Pamatuju si, jak mi Jase říkal, že musím ještě zjistit, kam v téhle rodině patřím a já v tom začínal vidět pravdu, protože jsem fakt netušil. Luke je kamarád. To bylo celkem snadné. Jase je chlápek, který se stará, abych nemusel trpět Eddieho kuchyní každou noc; a i když jsem za to byl vděčný, přišlo mi to jako málo. Napadlo mě, jestli bych ho neměl poznat lépe, protože o něm nic nevím. A Eddie… asi jsem se snažil zjistit, co pro mě znamená. Vždycky jsem byl přesvědčený, že otce nepotřebuju. Mohl by být kamarád, ale ne otec. Ale dneska začalo být jasné, že Eddie chce roli rodiče a podle toho, jak se mnou dneska mluvil - no, snadno by ji zaplnil, když je to místo v mém životě volné a tak. Já jen nevěděl, jestli to chci. Nepřišlo mi to správné, ne když je máma pryč. Vždycky mi stačila. Teď, když je pryč… netušil jsem, co mi stačí.

22. To by už stačilo 3

1. srpna 2012 v 21:12 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Obchod s čepicemi. Jen Seth by dokázal strávit dvacet minut v obchodě s čepicemi. Já ho sledoval a přál jsem si, aby si nějakou vyzkoušel, abych ho viděl bez čepice. To se nestalo, ale jednu si koupil.

"Co s tím furt máš?" zeptal jsem se konečně, když jsme odešli.

"Cože?" zeptal se Seth a vypadalo to, že vážně neví, o čem mluvím.

"Teda, sundáváš je vůbec někdy?" zeptal jsem se. "Nikdy jsem tě bez čepice neviděl, to je celé."

"Líbí se mi," odvětil.

"Nejsi předčasně holohlavý, ne?"

"Ne," usmál se.

"Neměl jsi nějakou šílenou nehodu a nemáš zdeformovaný vršek hlavy?"

"Kdepak."

"Rohy," napadlo mě. "Máš rohy."