Červenec 2012

22. To by už stačilo 2

30. července 2012 v 0:08 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Řízení není tak těžké. Teda aspoň sedět před závodní hrou těžké není. Ani jsem nevrážel do moc věcí. Napadlo mě, že bych nevrážel vůbec do ničeho, kdybych se nesoustředil na modré auto před sebou, které jsem se momentálně snažil předjet. Rychle jsem se podíval dolů na rozdělenou obrazovku. Seth byl v té hře očividně lepší než já, ale to mohlo být proto, že sem chodil často, jak přiznal.

Byli jsme u videoher. Nevím, kde přesně to bylo, ale dostali jsme se sem za deset minut a bylo to mezi holičstvím a sekáče - a bylo tu spoustu dětí, především mladších, jak jsem si všiml. Jo a domů jsem nejel. V tuhle chvíli jsem ani neměl žádnou omluvu.

"Tak tohle ty děláš?" zeptal jsem se nakonec. "Přijde mi to trochu jako nuda v porovnání s tvými opilými kamarády, nemyslíš?"

"O čem to mluvíš?" zeptal se Seth, když o tom chvíli přemýšlel. "Chodím sem rád."

"Chodíš rád na místo plné děcek, když bys mohl být na párty s přáteli?" zeptal jsem se nevěřícně.

"Tys byl na Rickově oslavě taky," poukázal trochu zmateně.

" Tu nemyslím; já mluvím o té, kde lidi zvraceli do květináčů."

"Aha… tak na té jsi byl taky," poukázal a ušklíbl se mým směrem. "Ale já na ní nebyl, vlastně ne."

Yuki 7

27. července 2012 v 13:00 | Phoebe Esteban



6. kapitola



Ležím v posteli a přemýšlím. Ale je to hrozně divná činnost, tak toho radši zase hned nechám Celé tělo mě bolí,z toho přemýšlení, Taky mě to hned napadlo nejvíce ledviny, asi je mám naražené. Levou tvář mi zdobí velká fialovo-černá modřina. Takováhle modřina asi tak 10 minut po způsobení? Autorce se modřiny nevybarvují postupně…? Touhle je určitě kouzelná modřina gayů, podle autorky by to mohlo být klidně možné To by byla duhová. Ráno jsem slyšel otce, jak volá do školy a omlouvá mě do konce týdne, prý jsem se nachladil. Rýmička...

Já tu zešílím, nemůžu se mu kouknout do očí. Kvůli tomu, abych neutekl, si dokonce vzal v práci volno. Ještě že má tu důležitou práci. Nevydržím to tu do konce týdne. Vezmu mobil a otevřu si novou sms. Tak nechce aby měl kontakt s okolím, ale mobil mu nechá
'Ahoj Lucasi, jsem nemocný a do konce týdne nepřijdu do školy. Okopíruješ mi pak zápisky? Hlavně ty z tělocviku. bych ti za to moc vděčný. Zdraví tě Yuki.' a odeslal jsem to Lukovi. Doufám, že nepojme podezření, hlavně ať ho nenapadne sem chodit. Ne, vůbec. Byl u toho, když se otec rozzuřil a vůbec ho nic takového nenapadne. Propadl bych se hanbou. A až do Austrálie!
"Tvít, tvít, tvít tvír, es em ées." Vzbudila mě příchozí zpráva. Hej, to pípání chci na mobil taky. Zní to správně debilně.
'To je škoda. Ten včerejšek mě mrzí, doufám, že jsem nezpůsobil problémy. S těmi zápisky si nelam hlavu, v pátek po škole ti je přinesu.' Zděsil jsem se. Nemůže přijít, on by ho taky zmlátil. A pak by je doma hlídal oba. Nejmenuje se ten otec Fritzl?Horlivě jsem přemýšlel, pak mě něco napadlo. 'V pátek nechoď, jedeme s otcem za prarodiči, kteří sice bydlí v Japonsku, ale aspoň vidíš, jak dlouhý výlet to bude, takže to stačí až v pondělí. Měj se pěkně. Yuki' a modlil jsem se, aby to zabralo. Odpověď přišla následně. 'Ok, ale v pondělí přijď dřív do školy. Úkoly na pondělí a úterý ti napíšu v pátek po škole. Rychle se uzdrav! Luk' Ten je teda hodnej, já taky běžně psal úkoly za jiné... a s radostí...Byl jsem rád, že mu nemusím čelit. Po chvilce, kdy jsem mu odepsal, že rozumím, tak jsem usnul. Zdálo se mi o něm. Tohle jsem vědět nemusel...Místo abys byl rád, že to tu autorka detailně nepopisuje i s mírama, tak ještě rýpeš… :-D

Pondělí ráno, stojím v koupelně a na tvář si nanáším make-up. Takže celkem obvyklá rutina. Modřina už není moc viditelná, ale přece jenom. Jistota je jistota. Řekl a natáhl si na svíčku kon... ehn, nic Nechce se mi do školy, klid, který jsem měl doma, mi bude scházet, i když tady doma nemám jeho. Klid? Takže papá ho zmlátí a pak je s ním celý týden kamarád…? Spíš autorka už vůbec netuší, co píše, ani v rámci dvou odstavců.Chvílemi ani v rámci jedné věty. Maličko jsem se na sebe usmál, ten kluk v zrcadle vypadá unaveně,no to glosátorka za počítače taky,ale takhle s úsměvem každý uvěří, že se jen špatně vyspal. Nebo že má mor, prosím, ať ho má.

První hodina ve škole byla literatura. Hodina přípravy na to, jak se setká s Lukem. Jeho otec? Po tom týdnu se rozhodl, že chce poznat, s kým jeho syn spí. Teda předbíhám, bude spát.Celý ten čas byl jako na trní, a když se profesor na něco ptal, ani jednou se nepřihlásil, což bylo na pováženou. U mě klasická hodina. Když zazvonilo, nejraději by si literaturu ještě zopakoval, ale čekala ho dvouhodinovka angličtiny.

"Ahojky, tak co, už vyléčený?" usmál se na mě Lucas, jakmile mě uviděl. "Ne, ta debilita prý asi jen tak nezmizí. Blbý, no." Je to vrozené.
"Ale jo, celkem už jo." Usmál jsem se zpátky.
"To jsem rád, scházel jsi mi." Vyvedl mě z míry.
"T-ty mě t-taky" nesměle jsem oplatil. Bože, to opravdu každý gay balí jiného po 3 dnech známosti? Teda pardon, každý v této povídce.Někdy tě vezmu do gay klubu a vyzkoušíme to empiricky, chceš?
"Jo, zapomněl jsem ti říct, že z toho testu v anglině jsi měl 95%. Ten dědek tě dával za příklad vzorného studenta." Uchechtl se Luk. Tady se musím pochválit, já měla jednou 99,8.
"No jo, to je tak, když se angličtinu učíš v cizině, tam hodně dbají na pravopis a celkově spíše na psaný projev, než na ten mluvený. Ještěže jsme se doma bavili v angličtině." Vysvětlil jsem. Věcná - když jsou na škole v ANGLII, tak se určitě angličtinu neučí jako cizí jazyk, ale asi tak, jako my češtinu. Takže by mu ta "konverzační schopnost" byla na velké H… Taky mi to přijde, že to autorka bere jako cizí jazyk. :-D
"Kolik procent jsi měl ty?" zeptal jsem se na oplátku.
"Já? 93%, nejspíše jsme se hledali, až jsme se našli. Dva největší šprti v tomto ročníku, a ještě přátelé." Přátelé? Heh... Zasmál se Luk, ale to už zvonilo, a tak jsme raději zmlkli.

Profesor, který po chvíli vstoupil do třídy, mě zaregistroval, když kontroloval docházku a pochválil mě za skvěle napsaný test. Dokonce se na mě i usmál, což jak mi Luk hned napsal, byl zázrak. Ne, prostě po něm jede plně celá škola i s dědkem. Obávám se, že to skončí hromadným grupáčem... pardon, dneska mám hodně upřímnou náladu.

Yuki 6

6. července 2012 v 23:37 | Phoebe Esteban |  Glosy
Drobné info: Na týden budu mimo pc, další díl Arizony tedy kolem 17. 7. :-)
5. kapitola

Ráno jsem se připravil do školy, a když jsem slyšel, že táta odjel, šel jsem si něco ukrást do ledničky. Pokud vím, zakázal mu večeři, ne snídani... Měl jsem šílenej hlad. Naštěstí mi otec nechal na lince 10 dolarů na oběd, takže nebudu o hladu. Chudinečka, zlej tatínek mu nechává JEN 10 dolarů na oběd? A teď fakt, já k obědu dostanu v lepším případě stravenku, v horším přátelské doporučení, že si mám něco koupit ze svých peněz, tak ať si klučina moc nestěžuje. A co teprve já? Já chodil na oběd do školní jídelny!Dobře, uznávám, máš to ještě blbější.

22. To by už stačilo 1

5. července 2012 v 18:58 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"Zase jsi ve vězení."

Seth se zamračil a podíval se na svou hrací figurku.

"Hraješ," řekl konečně. Ale já nakonec nehodil. Už jsem seděl v jeho pokoji patnáct minut a přemýšlel, co tam dělám. Nedostal jsem z něj žádné informace, co jsem chtěl.

"Asi bych měl jít domů."

Seth se na mě podíval. Nevypadal překvapeně, otráveně, vesele… vlastně nijak zvláštně. Vypadal přirozeně. Trochu jsem si přál, aby něco poznamenal, protože by mi to přišlo normální.

"Tak jo. Potřebuješ odvoz?"

"Mám kolo," řekl jsem a stoupl jsem si. Seth taky.

"Můžeš si ho hodit do kufru," řekl a já se na něj zvláštně podíval.

21. Po oslavě 5

3. července 2012 v 20:00 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Nebo, co jsem si myslel nebo co jsem to dělal. Když jsem se ráno vzbudil, chtěl jsem se dostat z domu, abych mohl přemýšlet. Kdybych věděl, že skončím u Setha, možná bych si tu procházku rozmyslel. Ale teď jsem stál v jeho domě a nechal jsem ho, ať zavře dveře.