Červen 2012

21. Po oslavě 4

23. června 2012 v 21:26 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Vešel jsem do kuchyně a chtěl jsem projít zadními dveřmi ven - a ztuhnul jsem. Eddie stál u linky zády ke mně a krájel chleba. Udělal jsem první věc, co mě napadla. Začal jsem pomalu couvat a doufal jsem, že si mě nevšimne.

Vzbuzení nebylo zrovna příjemné, když se mi vybavilo setkání s Eddiem v podkroví. Teď mi to přišlo spíše jako špatný sen, ale to dává smysl, protože jsem tam už napůl spal. Eddieho pokus o uklidnění objetím z toho udělal pěkně trapnou chvíli, ale co je horší, nechtěně jsem tam vykecal až moc věcí, co se týkalo mých citů k Aaronovi. Nedokázal jsem se teď Eddiemu podívat do očí. Děsil jsem se chvíle, kdy si o tom bude chtít víc promluvit a rychle jsem se rozhodl, že nejlepší bude se mu vyhnout. Bohužel, někdo jiný měl jiné plány. Nadskočil jsem, když mi někdo položil zezadu ruku na rameno a následoval to Jaseův hlas.

"Dobré ráno, Rory, dáš si snídani?"

Snažil jsem se nemračit, když se na mě Jase usmál a prošel kolem mě. Eddie se otočil, podíval se na mě a pak se rychle podíval na hodinky.

Yuki 5

18. června 2012 v 15:54 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak něco málo k infu:
Děkuji za hlasy v anketě, sešlo se jich víc, než jsem čekala a i komentáře mi udělaly radost:-) Další překlad bude někdy koncem příštího týdne, až budu mít po zkouškách a konečně čas:-)
Dnes alespoň glosa a další část veleďýla.


Další články

12. června 2012 v 14:00 | Phoebe Esteban
Prosím věrné čtenáře o zahlasování v anketě, bude se od ní odvíjet další budoucnost stránky :-)

Yuki 4

9. června 2012 v 10:12 | Phoebe Esteban |  Glosy


3. kapitola

Zvonek a další hodina, zrovna dvouhodinovka. Mě i Lucase čeká dnes poslední společná hodina, a to společenské vědy. Učitel se jmenuje Peter Richardson a je celkem mladý a pohledný. Zaujala mě jeho chůze, byla zvláštním způsobem ladná.Do třídy vešel hopkaje. Nebo klusaje a nepřestal ani když se zastavil. I jeho hlas měl své kouzlo, avada kedavra, nedělej mi planý nadějebyl hluboký a sametový, jako Pribináček když na mě ale promluvil Lucas, uvědomil jsem si, že má hlas podobný. O co že nějaký příbuzný

První hodinu dal profesor opáčko z ekonomie, zdálo se mi to primitivní , protože jsem fakt hnusnej šprt a odevzdal jsem to jako první, asi o deset minut později mě následoval Lucas. Nejchytřejší na škole a odevzdá to jako druhý? Hned mi postrčil lísteček s otázkou, jak to, že to mám tak rychle napsaný. Usmál jsem se a naškrábal jsem: 'To víš, když to máš 3x a pokaždé na jiné škole, zdá se ti to velice jednoduché až primitivní'. A jaký jsem skromný chlapec! Luk najednou je to Luk se na mě usmál nazpět a pokýval hlavou, vzal opět tužku a zase škrábal na papírek. 'Aha, tak to se máš… jen se bojím o místo třídního šprta =)' To se teda boj Dopsal a podal mi ho. Nemohl jsem se nesmát. 'Ok, budu se snažit, abych ti ho nepřebral' napsal jsem a poslal mu to. V tom zazvonilo na přestávku a všichni ti, co ještě neodevzdali test, se šourali ke katedře.Dovolte mi malou poznámku - dostali test - on to "hrozně brzy odevzdal" - 10 minut po něm to odevzdal místní playboy - napsali si 3 věty - zazvonilo - jak dlouhé jsou jejich hodiny? Mithrile, počítej, ty máš k matice blíž než já! Tak pro mě je hodně rychle tak maximálně 20 minut, takže plus dalších deset minut a tři věty zanedbám, takže mají asi takové třicetiminutovky. To bych taky bral.Odsouhlasili jsme si, že pojedeme přes přestávku a profesor začal vykládat novou látku. Tento rok bylo na programu právo a politika. To mě velice zajímalo. Mě ani ne. Chopil jsem se svého sešitu a začal si dělat poznámky. Někdy, když profesor vysvětloval něco příliš ze široka, do rohu sešitu jsem si začal kreslit. Péra… tedy, roztomilé kočičky. Původně to nejdříve bylo kolečko, trošku šišatý, tak jsem se rozhodl udělat z toho postavu, mužskou. A ta postava měla pé… ehm, mlčím. To je hrozně nenápadné naznačení, že je na chlapy.Nakreslil jsem kluka svých snů. Měl dlouhé nohy, útlý pas a široká ramena. A dlouhé… ! A moje postavičky vždycky vypadali, jako by přímo vypadly z Order of the Stick. :-D Order od the stick… nemohla mě nenapadnout legendární hláška: "Ten drak je asi proutkář." "Proutník, ty blbečku!"Pustil jsem se do obličeje. Větší oči orámované hustými černými řasami, Možná se tak narodila…krásně tvarovanou pusu, nevýrazný nos Voldemort! a konturou obličeje, jsem zvýraznil lícní kosti. Nejen génius, ale i dokonalý malíř. Vlasy jsem nakreslil polodlouhé, rovné. Dobře, teď už víme, jak si autorka představuje svého ideálního kluka. Usmál jsem se na své dílo a pokračoval v poznámkách. Když kolem prošel profesor, zadíval se do mého sešitu a zamračil se. Bobromil se zlobit

"Jsou snad mé přednášky tak nudné, že si kreslíte?" zeptal se mě. Kreslím vás, pane profesore. Ooo, to je v tom případě v pořádku!

"Ne pane, ale vy jste vysvětlovat něco, čemu já rozumím, tak jsem si kreslil." Odpověděl jsem. "Aha, tak to je naprosto v pořádku!" "Opravdu? Dobře, příští hodinu vás z dnešní látky vyzkouším, když ji tak dokonale rozumíte." Zlověstně se usmál. To je padouch!

'Nikdy nedávej na první dojem.' pomyslel jsem si. Za pár minutek zazvonilo. Opět? Vyšli jsme ze třídy a zastavili jsme se s Lukem na chodbě.

"To je vždycky takový?" zeptal jsem se ho.

"Ne, v životě se takhle nechoval, nevím, co to mělo znamenat. Asi ho fakt sereš, hochu. A mě taky! Připiš mě na seznam!Ale být tebou tak se to naučím, při zkoušení se celkem ostrý." Upozornil mě Lucas.

"Neboj, hodlal jsem se to naučit, u společenských věd nechci nic nechat náhodě, až moc je potřebuji, navíc známky z tohoto předmětu rozhodnou o mém přijetí, či nepřijetí na vejšku. Jo? A odkdy…? Jistě, na co přijímačky, že?Což nechci riskovat." Opáčil jsem. Když zazvonilo Nezvonilo náhodou už před chvilkou?s 'Ahoj' jsme se rozloučili a šli každý na svojí hodinu, já na literaturu a Lucas na tělocvik.

Hodina literatury byla zábavná, i když nás tam bylo jen pár, hádám, že literatura dnešní mládež, která se radši courá po městě a opíjí se, nezajímá. Líbí se mi čtrnáctiletí hoši s takovým nadhledem. Ba ne, kecám. Alespoň tu jsme jen ti, které to doopravdy zajímá. Jak jsem se dozvěděl, teprve dobraly světový realismus a šli na další období, což byla moderna a nové směry 19. století. A nevadí ti, že realismus je směr 2. Poloviny 19. Století…? Tak dobrý v tom ještě není, ne? Což znamenalo, že jsem napřed a mohl jsem se věnovat více povídání, než psaní zápisků. To musel mít profesor fakt radost... Profesor se jmenoval Jackson Baker tak to je zas super důležitá informace Učí tam vůbec nějaké ženské? a byl to postarší pán s brýlemi a tvídovým sáčkem. Zajímalo by mě, jestli autorka vůbec ví, jak tvíd vypadá.Ne, lez to možná ví, jak vypadá tweet Věděl, o čem mluví a nepředkládal pouhá fakta, ale i něco víc, co mě na literatuře nejvíc lákalo. Mluvil o pornu?

Ta hodina utekla jak voda a opět zazvonilo. Vydal jsem se před šatny u tělocvičny a čekal tam na Lucase. Opřel jsem se o stěnu a byl nervózní. Ani nevím proč? Doufal, že vyleze nahý ze sprchy. Vždyť mi chce jen ukázat nějaké hezké místo, nic v tom nehledej. Nachází se mezi pravou a levou nohou. I přes to jsem se nemohl zbavit naděje, která mi třímala na prsou, hřála mě a zároveň studila.

Když Luk, po chvíli co jsem čekal, vyšel, měl vlasy ještě mokré ze sprchy. To, jak mu kapky stékaly po obličeji a krku bylo velmi vzrušující. Tady jsem vyprskl smíchy, přijde mi to jak popis z laciného porna. Které jsem samozřejmě nikdy neviděl.

"Počkáš tu chvilku? Musím ještě do kanceláře pro potvrzení o studiu." Vytrhl mě ze zamyšlení Luk.

"Jo jasně, počkám tu." Usmál jsem se na něj a opět se opřel o zeď a přemýšlel o tom, co mi chce ukázat. Řekla bych to, ale zas bych vypadala jako největší úchyl. Ale nevypadala, mě to napadlo taky.

"Hej! Skrču." Uslyšel jsem, ale nereagoval jsem na to. Jeden z kluků z tělocviku, všimnul jsem si koutkem oka.

"Tak ty seš hluchej?" ozvalo se, tentokrát blíž. Opět jsem nereagoval. Vím, kam to směřuje. Oni ho napadnou a Lucas ho hrdinně zachrání.

"Jak chceš, buzno. Trefné." Řekl ten kluk a strčil do mě. Nechci nic říkat, ale kdyby zkusil jít do školy bez řasenky, mohlo by to být lepší… Já se naštěstí jen zakymácel a udělal krok vlevo. "Pojď buzničko, půjdeme si hrát." Řekl ten kluk, když se ke mně naklonil. Nechci vědět jak! A autorka by se měla naučit přímou řeč!

"Dík, nemám zájem, s trollíma nechodím." Odpověděl jsem mu. S čím? Hádám, že je to od slova troll a poukazuje na hloupost, ale to fakt jen hádám.

"Tak ono se to umí i bránit jo? Kluci, nevychutnáme si ho? Schválně jestli umí dobře kouřit, tím jsou bulíčci proslulí ne?" hecoval ostatní. A… autorka si opravdu myslí, že to takhle chodí…? Nebo kde na to jako přišla…? Jistě, ztrapněme "bulíčka" tím, že si ho od něj necháme vykouřit. Opravdu geniální plán

'Ale ne, tohle už ne!' pomyslel jsem si. 'Proč se to všude opakuje? Všude běžně k němu první den přijdou a chtějí, aby jim ho vykouřil. A tady, hned při prvním dnu ve škole? Není to trošku moc?' šlo my cože?! Nabíjím brokovnicihlavou, když jsem se pomalu vydal na ústup. Oni si toho ovšem všimli a dva z nich mě chytili a táhli mě směrem k záchodům. Ani jsem se nebránil, proč taky, když jich je tolik? A navíc jsem na to měl hroznou chuť. Ale měl dělat trochu cavyky, aby nebyl za děvku...