Březen 2012

Yuki 3

29. března 2012 v 14:20 | Phoebe Esteban |  Glosy

Stáli jsme u dveří, kterými bylo vidět do třídy. Byli tu lavice po dvou, což mě překvapilo, čekal jsem buďto řady, jako v minulé škole, nebo samotky, jako to bylo na elementary school. Autorka nikdy neslyšela pojem základka? Nebo třeba "normální povídka"? Zřejmě ale slyšela "cool story".
Bylo těsně před zvoněním, tudíž všichni už byli ve třídě. U nás na základce teda ani náhodou. Bylo tu málo holek, tak deset, jak mohl zhodnotit očima. Ještě že jen očima a ne pohmatem. Na to, že to měla být třída těch nejlepších, zatraceně málo. No tak pr, snaží se tím něco říct? Ne, že by mně to vadilo. Zase nenápadný přechod ze 3. do 1. osoby. Už dávno jsem dával přednost mužům, před dívkami. To je teda dobrej, ve 14 jsem já běhala s kamarádkou po lese a šily jsme to do sebe klackem v představě, že bojujeme o Helmův žleb. Fakt? A teď spíš sleduješ, jak se dva mlátí klackama, aby se dostali do Helmutovy propasti, co? (Jestli je tohle moc, tak to kdyžtak pak smaž :-D )


21. Po oslavě 3

14. března 2012 v 20:47 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

V osm hodin ráno mě bolela hlava, měl jsem ztěžklá víčka a pouštěla se do mě rýma. Myslím, že to byl vedlejší efekt nedostatku spánku; nebo hůř, pláče. Nechtěl jsem kvůli Aaronovi brečet. To by bylo pitomý. Brečet kvůli mámě, to jsem aspoň mohl chápat a proto jsem skončil v podkroví, hrabal jsem se v krabicích snažil jsem se najít ty fotky, co mi poslala babička.

Cítil jsem se neskutečně frustrovaně a doráželo mě, že to nemám jak ventilovat. Taky jsem měl neskutečně blbou náladu, jak jsem se hrabal jednou krabicí za druhou a přemýšlel jsem, co jsem s těmi fotkami sakra udělal; nebo spíš co s nimi udělal Eddie. Půjčil jsem mu tu krabici, aby si je mohl projít. Když se mi je snažil vrátit, poprosil jsem ho, ať je dá na půdu se zbytkem věcí. Ale teď jsem je nemohl najít a to mě vytáčelo.

21. Po oslavě 2

10. března 2012 v 20:59 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Dnes trochu kratší část, ale tvoří další "scénu", takže je pěkně zakončená; další část určitě příští týden, odhadem ve středu:-)
---------


Daveovi se moc nezamlouval Eddieho slib, že bude volat jeho matce. Přišlo mu to naprosto zbytečné, vzhledem k tomu, že se Aarona ani nedotkl. Dobrou hodinu seděl dole se mnou a Lukem a tvrdil, že vědět, jaké z toho bude mít problémy, tak by si to aspoň býval užil. Všiml jsem si, že za celou dobu jsme já ani Luke nepromluvili ani jednou.

Čekal jsem, až přijde dolů Eddie s Jasem. Určitě by si rád ještě promluvil, ale pokaždé, když jsem se podíval ke schodům, nikdo nebyl v dohledu a ve dvě ráno už Luke spal na gauči a Dave na zemi. Já tam prostě seděl. Věděl jsem, že nemá cenu jít do postele, protože i když jsem byl utahaný, měl jsem hlavu plnou myšlenek a došlo mi, že jít spát je neskutečně těžký úkol.

Dal jsem si horkou sprchu s nadějí, že ta pára mě dostatečně uspí, ale když jsem si oblékal tepláky, rozhodně jsem nebyl připravený jít si lehnout. Asi měl nejvíc nervovalo nevědět, co bude dál. Ať už jsem se chtěl tomu rozhovoru s Eddiem vyhnout sebevíc, nakonec jsem si přál, aby se se mnou snažil mluvit už ten večer, abych to měl za sebou. Dokonce jsem zašel nahoru a doufal jsem, že na ně narazím, i kdyby to znamenalo další křik. Ale vypadalo to, že Eddie s Jasem už šli spát, všude byla tma.