Prosinec 2011

20. Věci, co neznamenají nic 3/?

25. prosince 2011 v 19:45 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Něco mi říkalo, že Luke je zvyklý mít věci po svém. A taky ho to pokaždé potěší. Aspoň tak teda vypadal, když jsem s ním šel nahoru. Snažil se mě přemluvit, ať si vezmu ty jediné klasické plavky, co mám, že on si je prý vezme taky. To už jsem odmítl, ale přece jen jsem se převlékl do šortkových plavek a to mu stačilo.

Eddie byl očividně taky rád, že jsem si to rozmyslel a s Lukem jsme mu pomáhali dělat hamburgery z hovězího. Eddie vysvětlil, že Jase hodil Davea domů, aby se mohl nachystat. A že prý jestli se zapovídá s Daveovou matkou, určitě přijedou pozdě.

10. kapitola 1/2

10. prosince 2011 v 21:03 | Phoebe Esteban |  DS - Zrození zabijáka

Gervil hořel. Oheň mu pohltil nohy, ruce, trup a obličej. Lidé v davu vřískali. Někteří omdleli. Pár jich uteklo východem v zadní části obrovského stanu. Na malém pódiu se svíjel Gervil, padl na kolena a válel se, jako by se snažil plameny uhasit.

Pár odvážnějších mužů se snažilo dostat na pódium a pomoct Gervilovi. Ale když se šplhali nahoru, najednou se před nimi objevil majitel Cirquo mostruoso, pan Topol. Skoro jako by se najednou objevil z čistého vzduchu.

"Prosím, vraťte se na místa, pánové," zamumlal pan Topol hlubokým, chraptivým hlasem a téměř při tom nehýbal rty. "Oceňuji vaši snahu, ale není to nezbytné."

Muži se s obavami dívali na neskutečně vysokého, kostnatého muže v tmavém obleku a červeném cylindru. Pan Topol měl obrovské ruce, černé zuby a ještě černější oči. Viděli ho už na začátku, kdy představení uváděl. V tu chvíli vypadal jen podivně, možná trochu strašidelně, ale jinak neškodně. Když se teď dívali do jeho hlubokých černých očí, cítili se znepokojeně, jako by jim vysoký majitel fantastického cirkusu nahlížel do srdcí a jediným hvízdnutím dokázal zastavit jejich tlukot.

20. Věci, co neznamenají nic 2/?

8. prosince 2011 v 0:17 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"No…" Přemýšlel jsem, jak Eddiemu vysvětlit, že toho kluka nenávidím, ale stejně jsem se nechal hodit domů.

"Dneska… pozval jsi ho na dnešek?"

"Co? Ne, nepozval," řekl jsem rychle, jako bych se bránil nějakému příšernému obvinění. "Proč bych to dělal?"

"Na tu oslavu…"

"Jo tak. No… víš, měl bych takovou otázku."

"Jasně."

"Nevadilo by, kdybych tam nešel?"