Srpen 2011

7. kapitola 1/2

24. srpna 2011 v 19:48 | Phoebe Esteban |  DS - Zrození zabijáka

Seba Nil si sedl na podlahu, smetl prach a pak odněkud ze svého dlouhého, červeného pláště vytáhl jablko. Pomocí ostrých, ale čistých nehtů ho rozpůlil a jednu polovinu chlapci nabídl. Larten ovoce zhltnul na posezení. Když Seba viděl, jak je děcko vyhladovělé, dal mu i druhou polovinu jablka. Larten si ho s vděčným kývnutím vzal, posadil se do tureckého sedu jako Seba a celé ho snědl i s jadřincem.

"Řekl bych, že jsi pěknou chvíli nejedl," poznamenal Seba suše. "Dal bych ti víc, kdybych sám měl, ale bohužel. Můžeš se mnou jít později na lov; nebo ti můžu něco přinést, jestli bys radši zůstal v teplu a suchu."

Larten zakňoural a vytahoval si ze zubů zbytky jadřince. Zamžoural na Sebu a podezíravě se zeptal: "Co chcete?"

Kartografka 1 2/2

21. srpna 2011 v 23:23 | Phoebe Esteban |  Glosy
Přináším další kapitolu tohoto veleďýla. Máte radost, viďte?
Tak mě to nudilo, že je tam méně glos než obvykle. Ale nebojte se, já vás v tom nenechám. Minimálně jsem to přečetla taky a ještě žiju.
Doufám.


17. Rozhodnutí 4

20. srpna 2011 v 10:54 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

To jsem pochopil. Ani jsem si nechtěl představit Jaseovu a Eddieho reakci, kdyby na to přišli. Mně se to ani netýkalo a stejně mě to rozhodilo. Rozhodně si dvakrát rozmyslím, jestli ještě někdy půjdu k Aaronovi. Snad to pochopí, až budu mít odvahu říct mu to. Neviděl jsem v tom problém, jemu se k nám taky moc nechtělo.

Snažil jsem se ho zeptat, jestli to někdy chtěl říct Lukovi. Asi by to nic nezměnilo, ale aspoň by věděl, co se tenkrát vlastně stalo. Ale vypadalo to, že Aaron už se o tom bavit nechce a změnil téma dřív, než jsem ho do toho zase začal tlačit. Nadhodil tu návštěvu vodního parku a to vyvolalo vzpomínky, jak jsme se tam potkali. Teď už jsem se tomu dokázal zasmát, když mi Aaron popisoval moje výrazy a jak povídal, víc a víc jsem si vybavoval ty pocity, vzrušení z prvního polibku, nervozitu a otázky, jestli je Aaron to, co potřebuju, abych se něco dozvěděl o lidech, jako jsem já. Od té doby se toho spoustu změnilo, ale ne všechno - když jsme se po sobě další půl hodinu plazili, došlo mi, že mám úplně stejnou chuť s Aaronem prozkoumávat další části tohoto nového světa.

6. kapitola

18. srpna 2011 v 19:12 | Phoebe Esteban |  DS - Zrození zabijáka

Hřbitov byl větší, než si Larten představoval. S okázalým městem mrtvých na severu se to sice nedalo srovnat, ale mezi kříži a náhrobky byla sem tam vidět nějaká krypta.

Larten klopýtal mezi hroby, mumlal modlitby ke každému bohovi, na kterého si dokázal vzpomenout a nespouštěl oči ze země. Občas se chtěl podívat před sebe, jestli neuvidí duchy, čarodějnice nebo démony. Ale napadlo ho, že když je uvidí, oni taky uvidí jeho. Když se dívat nebude, třeba si ho žádný duch nevšimne, tak se díval jen do země. Nebyl to moc chytrý nápad, ale Lartenovi to dodalo odvahu jít dál.

Do první krypty, na kterou narazil, se nedostal - dveře byly zamčené. Další měla na měděném plůtku řetěz. Ze všech sil se snažil branku otevřít a řetěz vážně trochu povolil, ale nestačilo to.

Larten měl pocit, že za sebou něco slyší. Stál tam se skloněnou hlavou a čekal na útok. Když z houstnoucí tmy nic nevyskočil, očima hledal další kryptu a rychle se k ní rozběhl.

Kartografka 1 1/2

16. srpna 2011 v 17:55 | Phoebe Esteban |  Glosy
Přicházím v míru a přináším pvní regulérní kapitolu oné geniální povídky. Na co se můžete těšit? Především na NAPROSTO geniální lékařské vědomosti, myslím, že tohle ještě nikdo netrumfnul. I já, která jsem 90% biologií trávila svůj drahocenný čas jinak (těch 10% je zkoušení a písemky) jsem myslela, že to se mnou šlehne. Jinak tam taky máme perfektní případ nestabilní osobnosti a stejně perfektní případ neředěné debility.
Užijte si;-)

17. Rozhodnutí 3/6

14. srpna 2011 v 0:11 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Když jsem ho líbal a opakoval si tu myšlenku, zachvěl jsem se. Fakt jsem ho měl rád. Zvedl jsem ruce a položil jsem mu je za krk, chtěl jsem si ho přitáhnout blíž. Bohužel, když se Aaron natáhl a sundával mi čepici, protože ji chtěl mít očividně z cesty, otřel se o bolavé místo a já okamžitě ucuknul.

"Promiň," řekl Aaron rychle.

5. kapitola

12. srpna 2011 v 8:00 | Phoebe Esteban |  DS - Zrození zabijáka

Larten moc nevnímal, kam běží. Kromě svého sousedství město moc neznal, ale kolem továrny měl zmapovaný každý centimetr, všechny uličky, silnice, ruiny a skrýše. Kdyby dokázal logicky uvažovat, mohl zmizet rychle a pohodlně nebo si aspoň najít místo, kde přečká do noci.

Ale Larten panikařil. Před očima mu právě zavraždili nejlepšího přítele a on za to někoho zabil. Srdce mu divoce bušilo a často upadl a odřel si ruce i nohy. V hlavě měl jen hluk a hrůzu a jediná myšlenka zněla: "Utíkej!"

Kdyby se hned vytvořil pátrací tým, našli by Lartena, jak bezcílně a zmateně pobíhá uličkami kolem továrny, snadný cíl. Ale dospělí, kteří přišli na popud dětí, byli v šoku. Požadovali od svědků detailní popis Trazových posledních chvil. Kdyby někoho napadlo hned vyběhnout, ostatní by se k němu okamžitě připojili. Ale v tom zmatku všichni předpokládali, že chlapce už někdo pronásleduje, takže ztráceli důležité minuty.

17. Rozhodnutí 2/6

10. srpna 2011 v 10:15 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Aarona jsem našel tam, kde jsem ho nechal; teď ale seděl v trávě, lokty zapřené o kolena, zády ke mně a nevypadal moc nadšeně. Do prdele. Ať se kouká tvářit aspoň trochu šťastně, protože já nemohl. Jasně, mohlo to s Lukem dopadnout hůř. O dost hůř. A může to znít divně, ale vrtalo mi hlavou, proč to nedopadlo hůř. Luke byl naštvaný. A ani mi to nemusel říkat. Ale mně asi vadilo, že mi to neřekl. Skoro jako by to chtěl ignorovat a to se mi prostě nelíbilo. Jasně, asi to tak bylo lepší, všechno se tím zjednoduší. Dlouhý rozhovor s Lukem přece nic nevyřeší. Názor na Aarona nezmění a nikdy se mu nebude líbit, že s Aaronem jsem. Ale stejně bych chtěl, aby se mnou mluvil. Aby něco řekl.

Snažil jsem se zatím vypustit z hlavy myšlenky na Luka. Posadil jsem se vedle Aarona. Podíval se po mně a vypadal překvapeně, že mě tam vidí. To překvapilo i mně, že vypadal stejně zachmuřeně, jako jsem se cítil já. Nechápal jsem to. Přece jsem mu ustoupil. Takhle to chtěl.

4.kapitola

8. srpna 2011 v 9:45 | Phoebe Esteban |  DS - Zrození zabijáka

Svět se kolem omráčeného, znechuceného Lartena začal točit rychleji. Traz se otočil na zbytek pracovníků. Měl starost jen o svou práci. Ostatky Vura Horstona ho ani v nejmenším nezajímaly.

"Poslouchejte!" zařval Traz a na všechny se podíval. "Ta malá zběsilá krysa na mě zaútočila. Všichni jste to viděli. Já se bránil a s každým, kdo bude tvrdit něco jiného, to nedopadne dobře."

Traz se rozhlédl a vybízel děti, aby se opovážily s ním nesouhlasit. Všechny sklonily hlavy a Traz si pyšně oddychl. Neměl se čeho bát. Žádný z těchto zbabělců se proti němu nepostaví.

17. Rozhodnutí 1/6

6. srpna 2011 v 23:26 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Zase další část Arizony. Nový díl ságy o Lartenovi zase v pondělí. Chtěla jsem ho už dřív, ale nemůžu diskriminovat Arizonu, že:-)
A uražený Luke prostě vede.

********************
Jestli chci být s ním? To bylo v tu chvíli na pováženou. Chtěl jsem poslat Aarona do prdele a pak jít za Lukem; ale taky jsem ho chtěl prosit, ať mi tohle nedělá. Důležitý asi bylo to, že ho mám rád. Chtěl jsem ho poznat. Chtěl jsem zjistit, kam ten nový vztah povede - a chtěl jsem, by mě mohl čas od času hodit domů. Protože ať se mi to nelíbilo sebevíc, měl pravdu. Luke už o nás věděl a nemohl jsem čekat, že z toho bude mít radost. Když jsem nad tím přemýšlel, asi nebylo moc férový, že jsem utíkal za každým, komu se něco nelíbilo. Nebylo fér, že jsem se s ním nemohl vídat, protože jsem se bál, co n to řeknou ostatní. Nebylo fér, že jsem za něj nedokázal postavit, když mu ostatní včetně Luka nadávali. Nebylo fér, že jsem se styděl, když mě s ním někdo viděl.

Do prdele, choval jsem se jako Eddie.

Glosa-Kartografka

6. srpna 2011 v 9:16 | Phoebe Esteban |  Glosy
Zase přináším další glosu. A opět se vracím k Shanovi. Další povídka na téma "upír a Mařka", tentokrát to odnesl pro změnu Kurda.
Jinak, nedoporučuju číst lidem, co milují biologii a anatomii, já většinu biologií na gymplu prospala a stejně se mi dělaly pupínky až na zádech.
Pro lepší představu mi to připadá jako něco mezi tou blbosti o Arianě a Mikovi a pak tou blbostí o Kurdovi a té vampýří zrádkyni.

16. Pochopení 6/6

5. srpna 2011 v 10:09 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Otočil jsem se, najednou jsem se chtěl schovat. Proč nemůže být ještě v práci, daleko ode mě? Aspoň že tentokrát není s Aaronem….

… a v tu chvíli jsem si všiml něčeho, při čem mi ztuhla krev v žilách.

Na druhé straně parkoviště stálo Aaronovo auto. Rozhlížel jsem se, jestli si toho všiml i někdo jiný. Ale asi ne. Angela mířila k Sethově autu a Megg se připojila k ní; Cathy byla s Brianem a Rick se vrátil k autíčkům, zatímco se Luke snažil nějak zvednout Daveovi náladu. Já tam zůstal stát a přemýšlel jsem, jestli si všimnou, že jsem na pár minut všimnul.

Asi po třiceti vteřinách jsem se rozhodl, že si určitě nevšimnou.

3. kapitola

1. srpna 2011 v 10:06 | Phoebe Esteban |  DS - Zrození zabijáka

Hodiny plynuly pomalu a tiše. Potápění zámotků nebyla náročná práce a brzy se všichni začali nudit. Larten by si hrozně rád povídal s Vurem a ostatními z jeho týmu. Ale Traz bez přestávky procházel továrnu a na to, jak byl obrovský, se dokázal pohybovat mrštně jako kočka. Když vás předák nachytal při hovoru, mohl vás zbičovat až do krve. Dokonce se šuškalo, že jednou vyřízl dívce jazyk a nechal si ho v peněžence. Tak všichni pracovali v tichosti a mluvili, jen když to bylo potřeba k práci.

Ohně pod kotli hořely bez přestání - v noci pracovali otroci - a celá místnost byla zakouřená. Děti začaly zanedlouho kašlat, plivat a vytírat si špínu z očí. Larten nikdy nedokázal dostat pachuť kouře z úst. I ve snech cítil saze na jazyku.

Páchlo mu i oblečení, stejně jako to Vurovo. Když neměla Lartenova matka dobrou náladu, občas na chlapce křičela a donutila je se svléct. Vyhodila jejich šaty na zahradu a oba museli jít do postele dříve, aby se vyhnuli posměškům od bratrů a sester.