15. Monokl 6/6

30. června 2011 v 18:18 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Nevím, jak dlouho jsme venku seděli, ale když jsme se vrátili domů, bylo tam zase ticho. Luke se ještě přesvědčoval, jestli si nechci povídat nebo tak a pak šel spát. Já to zkusil taky, ale nemohl jsem usnout. Vzal jsem si další aspirin, ale nepomohl tak, jak bych si přál. Navíc jsem měl pěkný bordel v hlavě na to, abych usnul, když jsem si připomněl to odpolední vzpomínání na mámu. Už to bylo dost stresující. Hádka Eddieho a Jase to ještě zhoršila a já netušil, jak se zbavit toho divného pocitu. A zase jsem začal přemýšlet, jestli to odpoledne Aaron viděl. Ne že by mi zavolal a navíc jsem nemohl počítat s tím, že by se za mnou přišel podívat, když tam byl Eddie s Lukem. Ale stejně… nemohl jsem to dostat z hlavy.
Podíval jsem se na hodiny, posadil jsem se a natáhl se pro telefon. Bylo teprve šest ráno, když jsem začal vytáčet číslo, kterému bych v tuhle hodinu asi volat neměl a zadržoval jsem dech celých pět zazvonění, než se ozval ospalý hlas. Zamumlal "haló" tak unaveně, že jsem mu skoro nerozuměl.

"Aarone?"
Dlouhá odmlka a pak se ozval srozumitelněji.
"Rory?"
"Jo."
"Kolik je hodin?"
"Brzo," povzdychl jsem se. "Hele, měl bych končit. Promiň, že jsem zavolal tak brzo. Nechtěl jsem…"
"Ne, to je dobrý," odvětil. "Doufal jsem, že zavoláš. Dneska… teda, vlastně teď už včera jsem tě viděl. Jseš v pořádku? To muselo bolet."
"Fajn, jen je to hnusný."
"O tom nepochybuju," odpověděl a mě uklidnilo, když jsem v jeho hlase cítil úsměv. "Hele… promiň, že jsem něco neřekl nebo…"
"To je dobrý," odpověděl jsem a nastalo další ticho, protože jsem nevěděl, co říct. Ani nevím, proč jsem mu volal. Možná jsem jen chtěl slyšet jeh hlas.
"Dobře," řekl a povzdychl si. "Bál jsem se, že na mě budeš naštvaný nebo tak něco."
"Proč?" zeptal jsem se zvědavě.
"Nechtěl jsem, aby sis myslel, že na tebe kašlu. Víš co, něco se ti stalo a teď jsi to ty, kdo musí volat první…"
"To je v pohodě," prohlásil jsem. "Já to chápu. Byl tam se mnou Luke s Eddiem; ani jsem nečekal, že za mnou půjdeš."
"Dobře… no, fajn," řekl. "Stejně jsem rád, že ses ozval - co děláš v úterý?"
"Proč?"
"Mám celý den volno. Alexe bude hlídat Cody, tak mě napadlo, že bych pro tebe mohl zajet a mohli jsme něco vymyslet."
"Možná. Přijdou i nějací tví bývalí?" poznamenal jsem, než jsem se stačil zarazit. Zastyděl jsem se, když mezi náma nastalo trapné ticho. "Ty, Aarone…"
"Žádný Seth," přerušil mě. "Hele, vyzvednu tě a přísahám, bez Setha."
"Dobře," řekl jsem a ulevilo se mi. "Mohl bych ti zavolat později? Ještě bych se chtěl před polednem prospat."
"Dobře, tak zatím."
"Čau," řekl jsem, zavěsil a zavřel oči. Otočil jsem se, abych ležel na polštáři zdravou tváří. Fakt jsem byl unavený a začínal jsem mít pocit, že bych třeba i mohl usnout. Aspoň jsem mohl přemýšlet, co bychom mohli dělat s Aaronem v úterý a u čeho nebude Seth. To mi dostatečně zaměstnalo myšlenky a já začal usínat.
"Rory?" Luke stěží šeptal, ale ž jsem skoro spal, takže mě to vyděsilo; rychle jsem otevřel oči a zvedl hlavu. Soustředil jsem se na dveře, kde stál Luke a polštářem pod rukou; trochu zmateně jsem sledoval, jak zavřel dveře Chey před nosem a ta na druhé straně bouřlivě protestovala.
"Co je?" zeptal jsem se.
"Měl jsme pocit, že tě slyším," odvětil. "Ještě nespíš?"
"Doufám, že ne nadlouho," odvětil jsem a položil hlavu na polštář. Luke se usmál a přišel blíž, až se usadil na zem vedle postele. Myslel jsem, že už šel spát. Doufal jsem, že jsem ho třeba nevzbudil, obzvláště když šlo o Aarona.
"Myslel jsem, že bys třeba… mohl chtít společnost," řekl Luke a hodil polštář na zem. To rozhodně upoutalo mojí pozornost.
"Společnost?"
"Jo, takže když tě někdo zase vzbudí, stačí, když mi šlápneš na hlavu a já se ti budu věnovat."
Mohlo sice vypadat pěkně pitomě, že mi nabízel, že bude spát u mě na zemi jen proto, že se bojím příšery pod postelí - obrazně řečeno - ale okamžitě jsem se usmál. Ne proto, že jsem potřeboval, aby spal na zemi, ale proto, že to nabídl.
"Luku, ne že bych to neoceňoval, ale už budu za chvíli v limbu, takže nemusíš…"
"Tvoje podlaha vypadá celkem pohodlně," poznamenal, lehl si a zíral na strop. "A máš tu chladněji než já, takže…" Podíval se na mě takovým štěněčím pohledem, až jsem se musel dát do smíchu.
"Fajn," řekl jsem. "Ale musíš sem pustit i Chey - bylo to od tebe hnusný."
"Není divu, že tě má radši než mě," zamumlal, přinutil se vstát a pustil psa dovnitř. "Ale řekl sis o to. Sice nevím, co jedla, ale…"
"Tak to bude spát dole s tebou," zamumlal jsem, hodil jsem mu dolů deku a o vteřinku později už se Chey pevně tiskla k Lukovi. Líně jsem se na něj dolů podíval.
"Dobrou," řekl Luke tiše a zavřel oči.
"Dík, že jsem tě mohl vzbudit," odpověděl jsem a jen jsem sledoval, jak se místo odpovědi usmál. Pak jsem zavřel oči a konečně usnul.
*******************
Slyšel jsem, jak mě volají dva hlasy. Nevěnoval jsem jim pozornost, byl jsem pořád unavený. Chladná ruka na nebolavé části obličeje taky nebyla tak hrozná, dokud jsem se neotočil tváří k oknu a necítil tlak na té modřině. Ta ruka byla pryč, ale tím to nekončilo. Když mi někdo začal třást ramenem, bylo to už trochu moc. Musel jsem otevřít oči a podívat se na nejbližší tvář - nebo dvě tváře. Dva obličeje, které mě vyděsily - a oba v mém pokoji. Eddie a Jase. V pokoji už se mi najednou nelíbilo jako tehdy, když mi tam ležel Luke s Chey - ti oba byli už mimochodem pryč.
"Co?" zeptal jsem se a zrozpačitěl jsem, když jsem si vzpomněl na včerejší noc. Fakt. Co tu dělají? A oba. Bledí a ustaraní. A nepomohlo, když si Eddie oddychnul a klekl si vedle postele.
"Skoro jsme tě nemohli vzbudit, "vysvětloval v klidu Jase za Eddiem. "Mysleli jsme, že tě budeme muset vzít zpátky do nemocnice."
"Jsem v pohodě," řekl jsem rychle, když jsem je slyšel. "Jen jsem… utahaný. V noci jsem se moc nevyspal." Okamžitě jsem toho zalitoval, když si Eddie s Jasem vyměnili provinilé pohledy. Možná měli s mým nedostatkem spánku něco společného, ale tohle jsem teď vytahovat nechtěl, rozhodně ne když u toho byli oba. Potřeboval jsem se z toho nějak dostat, protože ba najednou mě znervózňovali. Proto se mi ulevilo, když se Jase sám nabídl, že půjde, ale předtím se natáhl a lehce se dotkl mého čela. Hrozně mě to rozhodilo, protože jsem netušil, co si o mně myslí.
"Máš to ještě nateklé," řekl. "Zůstaň tady, dojdu pro led."
Když odešel, Eddie mi trochu zmáčkl rameno a to byl první náznak naděje, co jsem za celý týden viděl. Eddie nešel nikam. Zůstal se mnou a sledoval mě.
"Je ti dobře? Žádná nevolnost… rozmazané vidění…" ptal se, jako by četl nějakou lékařskou zprávu.
"Jen utahaný a bolí to," odpověděl jsem. "Kolik je?"
"Po poledni," odpověděl. To mě překvapilo. Usmál se. "Nedělej si starosti. Navíc máš zůstat v klidu. Ale měl bys něco sníst. Zůstaň v posteli, skočím ti pro něco."
Jindy bych něco namítl, ale tentokrát se mi fakt chtělo zůstat v posteli. Jenže radši bych spal než jedl. No a kdybych usnul, než se vrátí, třeba už by mě nebudil. To jsem si aspoň myslel, když se natáhl po klice a otočil se na mě. Najednou se mi zdál nervózní a jestli jsem si něčeho stačil všimnout - jak Eddie znervózněl, neznačilo to nic dobrýho.
"Rory, ty… včera v noci…"
"Slyšel jsem vás," přiznal jsem s povzdychem. Eddie se zamračil a zavrtěl hlavou.
"Omlouvám se. S Jasem jsme… no, měli jsme se ztišit. Potřebuješ… o tom mluvit?"
"Ne," řekl jsem rychle. To byla lež. Přivádělo mě to k šílenství. Hrozně jsem o tom chtěl mluvit. Ale… ne s Eddiem.
"Protože, víš, s tebou to nemá…"
"Fajn," řekl jsem krátce. Eddie se jen zamračil, jako by mu furt něco leželo v žaludku, ale nakonec kývnul.
"Skočím ti pro něco k jídlu," řekl. "Hele… hrozně mě ten včerejšek mrzí."
"Já vím."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 1. července 2011 v 20:37 | Reagovat

Dusno se nám nějak nevybírá :), což je dobře - je co řešit. Do toho vpadne Aaron, který opětovně namíchne Luka, kterýžto se stáhne od Roryho :) ... mě se to líbí :)

2 p.s. p.s. | 28. září 2011 v 21:24 | Reagovat

Teda kdyby takhle vzbudili mě,já bych ječela :D,divím se,že to vzal tak v pohodě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama