15. Monokl 2/6

6. června 2011 v 16:20 | Phoebe Esteban
Já se na něj neusmál. Přemýšlel jsem. Aaron. Chtěl jsem pozvat Aarona. To byla první věc, co mě napadla. Ale to by nešlo. Nemohlo by to jít. Už takhle stačilo, že jsem s ním potkal Davea. Vzít ho domů, to by skončilo katastrofou. To jsem řešit nechtěl. Nechtěl jsem vidět, jak by se na mě ostatní dívali, kdybych se ukázal s Aaronem Keslinem - asi stejně jako Luke v tuhle chvíli, když jsem se mu podíval do očí. Jeho výraz mi říkal, že přesně ví, na co myslím a já musel uhnout pohledem, jako by mě nachytal při nějaké prasárně.
"Nikoho tu neznám," odpověděl jsem nakonec.
"No, tak to na té oslavě poznáš spoustu lidí," řekl Eddie, jako by mě chtěl utěšit. "Budou se ti líbit."

"Stejně už jich většinu potkal," nadhodil Luke. Zněl najednou trochu vytočeně a já se zamračil. Asi jsem tušil, proč tomu tak je.
"Dobře," povzdychl si Eddie - myslel si, že se Luke tak šklebí kvůli němu. "Jen si dobře rozmyslete výběr lidí. Dobře vím, s jakými lidmi se občas taháš, Luku. Vím, že už máš rozum, ale hlavně nezvi někoho - jako je ten malý zmetek."
Eddie se najednou mračil a díval se n basketbalové hřiště. Nechápal jsem to.
"Do prdele s ním," odpověděl Luke, a když se na něj Eddie káravě podíval, jen se usmál a zavrtěl hlavou. "Teda, neboj, Aaron se k nám ani nepřiblíží."
Zamrkal jsem. Já ho přece zvát nechtěl. Fakt to musel Luke dodat? Čeho tím chtěl kurva dosáhnout?
"Dobře," odpověděl Eddie. "Teď jen doufejme, že zůstane na své straně parku."
Parku? Aaron je tady? Otočil jsem hlavu stejným směrem jako Eddie a zůstal jsem zírat.
Byl tam. Jo, nepochybně to byl Aaron, bez košile a hrál basketbal s nějakýma klukama, co jsem ještě neviděl. Co tam dělal? Prostě si šel zahrát a ani mi nezavolal? Dobře, přiznávám, nechat se tímhle vytočit je trochu pokrytecký, ale nemohl jsem si pomoct. Někomu by mohlo připadat, že žárlím. To i kvůli Sethovi. Celá ta situace mě trochu - hodně - znejistila. Asi se mi ulevilo, že Setha nikde nevidím. To by mi úplně zkazilo den. Přemýšlel jsem, jestli o mně Aaron ví. Jestli mě zahlédl. Třeba měl v plánu zahrát si basketbal, protože to věděl a chtěl se ke mně přiblížit, aniž by to bylo nápadný. Ta myšlenka se mi fakt líbila. To mě přivedlo ke vzpomínce, jak se se mnou včera loučil polibkem a ne k těm ošklivějším zážitkům. Přemýšlel jsem nad - ničím. Aaron byl najednou pryč. Teda furt tam byl, tím jsem si byl jistý, ale já ho neviděl. Vlastně jsem neviděl nic, najednou jsem vytuhnul a bylo tam jen…
Bolest. Velká. Co se to kurva stalo? Jako by mi právě vybuchla půlka hlavy… a proč byla všude taková tma?
Počkat, ne. Jo, pořád hrozná bolest, ale… barvy! Jo, zase jsem viděl barvy! To je dobrý znamení, ne? Ale Luke se moc nadšeně netvářil, když jsem na něj konečně zaostřil. Proč je najednou tak vysoký? Dokonce vyšší než obvykle. Počkat… to proto, že jsem ležel. Proč jsem kurva ležel? To prostě nedávalo smysl. No, nedávalo to smysl do chvíle, než si Luke kleknul a zvedl míček ležící vedle mě. Kdy ho Eddie hodil? Huh. Ať už to bylo kdykoliv, já to očividně nečekal.
"Do hajzlu, jseš v pohodě?" zeptal se Luke a položil míček. Vlastně na sebe vypadal trochu naštvaně za to, že se věnoval tomu míčku jako prvnímu. Pak se natáhl ke mně.
"Nehýbej s ním!" Ozval se Eddie a objevil se vedle Luka. Já si začínal skládat dva a dvě dohromady a pokusil jsem se posadit. Ale sotva jsem zvedl hlavu a Eddie už mě tlačil zase zpátky. "Rory, je mi to hrozně líto. Zkus se nehýbat, jo?"
"Proč?" zamračil jsem se. "Já si přece nezlomil vaz."
"Jen chci mít jistotu," prohlásil Eddie a sáhl si pro telefon.
"Neříkej mi, že jdeš volat sanitku," poznamenal Luke a zavrtěl hlavou. Sanitku? Já nepotřeboval sanitku. Tak moc to zase nebolelo. Pravou stranu tváře už jsem přestával cítit. Sáhl jsem si na ni a cuknul jsem sebou. Nevím, čeho jsem se dotkl, ale bolelo to. Stejně jsem se pokusil posadit. Lidi už se po nás začali ohlížet a já v žádném případě nechtěl žádnou scénu. Už takhle mi stačilo, že to možná Aaron celý viděl.
"Jsem v pohodě," prohlásil jsem a začínal se mi vracet rozum.
"Rory, prosím tě, nevrť se," řekl Eddie. Asi ho moc nepotěšilo, když jsem mu vytrhnul telefon od ucha, ale fakt mi víc vadili ti lidi, co se dívali naším směrem. Nelíbilo se mi být v takových situacích středem pozornosti. Ani jsem se neodvažoval podívat se k basketbalovému hřišti; bál jsem se, že Aaron se dívá taky.
"Nemůžeme prostě zmizet?" zeptal jsem se. Ani jsem nečekal na odpověď, rovnou jsem se zvedl a zamířil k autu.
"Rory, počkej," zavolal Luke a ve chvilce byl i s Eddiem vedle mě.
"Rory, je mi to…" začal Eddie.
"To je dobrý," skočil jsem mu do řeči.
"Nedával jsem pozor…"
"Byla to nehoda."
"Chci tě vzít do nemocnice," prohlásil Eddie.
"Jsem v pohodě!" Už mě to začínalo štvát. Necítil jsem obličej, aspoň většinu, ale postupně jsem začínal cítit tupou bolest nad pravým okem a šířilo se to dolů kolem lícní tváře. A začínala mě bolet hlava, ale to asi z toho všeho stresu.
"Vlastně to moc dobře nevypadá," řekl Luke. Střelil jsem po něm varovný pohled za to, že se přidal na Eddieho stranu a tak dodal: "Ale asi bychom měli jet prostě domů. Můžeš si na to dát nějaký led."
Kývl jsem. Už jsme došli k Eddieho autu. Kývání bolelo. Led zněl dobře. Potřeboval jsem se posadit, a proto jsem byl rád, že na místě spolujezdce nebylo zamčeno. Vyškrábal jsem se na sedadlo a opřel se. Všiml jsem, že když jsem mrkal pravým okem, bolelo to víc. Asi to divné napětí mě nakonec přimělo sklopit zrcátko a podívat se na sebe.
Vůbec se mi nelíbilo to, co jsem viděl. Ruka mi instinktivně vyletěla k tváři, těsně nad pravé obočí, kde mi kůže znatelně zrudla a udělala se mi tam boule. Skoro jako bych měl pohmožděné celé oko a ještě ke všemu se mi tam dělala modřina. A bolelo to. Kvůli tomu dotyku jsem sebou jen znova cuknul, a když Eddie nasednul, nemohl jsem si pomoct a vyčítavě jsem se na něj podíval, ať už to byla jeho vina nebo ne.
"Jedeme do nemocnice," řekl nesmlouvavě.
"Já do nemocnice nechci," namítl jsem a stále jsem se díval do zrcátka. "Je to jen… monokl." Fakt ošklivý monokl.
"Dobře, tak pak mi můžeš tvrdit "já ti to říkal", až nám to doktor potvrdí," odpověděl Eddie. "Já se o tom s tebou nemíním bavit."
**********************
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 7. června 2011 v 19:03 | Reagovat

Přikláněla jsem se k názoru, že padne žárlivá facka. A asi ani nepadne, když je Aaron uvržen do kladby :)

2 Phoebe Esteban Phoebe Esteban | 7. června 2011 v 19:11 | Reagovat

Uznávám, taková žárlivá facka by byla efektivnější, na druhou stranu - začínám mít pocit, že autor Roryho opravdu nemá rád, protože mu zatím dělá to nejhorší, co může:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama