Červen 2011

15. Monokl 6/6

30. června 2011 v 18:18 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Nevím, jak dlouho jsme venku seděli, ale když jsme se vrátili domů, bylo tam zase ticho. Luke se ještě přesvědčoval, jestli si nechci povídat nebo tak a pak šel spát. Já to zkusil taky, ale nemohl jsem usnout. Vzal jsem si další aspirin, ale nepomohl tak, jak bych si přál. Navíc jsem měl pěkný bordel v hlavě na to, abych usnul, když jsem si připomněl to odpolední vzpomínání na mámu. Už to bylo dost stresující. Hádka Eddieho a Jase to ještě zhoršila a já netušil, jak se zbavit toho divného pocitu. A zase jsem začal přemýšlet, jestli to odpoledne Aaron viděl. Ne že by mi zavolal a navíc jsem nemohl počítat s tím, že by se za mnou přišel podívat, když tam byl Eddie s Lukem. Ale stejně… nemohl jsem to dostat z hlavy.
Podíval jsem se na hodiny, posadil jsem se a natáhl se pro telefon. Bylo teprve šest ráno, když jsem začal vytáčet číslo, kterému bych v tuhle hodinu asi volat neměl a zadržoval jsem dech celých pět zazvonění, než se ozval ospalý hlas. Zamumlal "haló" tak unaveně, že jsem mu skoro nerozuměl.

15. Monokl 5/6

26. června 2011 v 12:43 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Nevím, jak dlouho jsme se procházeli, ale nakonec jsme skončili na nějaké skalce. Chey pobíhala někde kolem nás a já nespouštěl oči ze světla z verandy. Zdálo se mi, že je dál, než ve skutečnosti bylo.
Aspoň jsem se trochu uklidnil - s Lukovou pomocí. A to ani nic neudělal. Ne. Prostě tam se mnou byl, opíral se mi o rameno a v klidu jsme si užívali ticho. I když promluvil, přišlo mi, že mluví potichu.
"Když se hádali naposledy, bylo to kvůli tomu stěhování," vysvětloval Luke. "Štěkali se dvě noci za sebou… ale všechno se urovnalo. Občas si myslím… potřebují to ze sebe dostat, víš?"
"Hádají se kvůli mně," řekl jsem bezvýrazně. Cítil jsem, že se na mě dívá. Hlavně proto, že když otočil hlavu, cítil jsem jeho dech na rameni.

15. Monokl 4/6

23. června 2011 v 14:15 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Čekali jsme dalších čtyřicet pět, než jsme se dostali do ordinace a já i přes mnohé protesty skončil v nemocniční košili. Ale posteli jsem se už nebránil. Nevím, jak dlouho jsme museli čekat uvnitř, protože jsem to celé prospal a byl jsem trochu naštvaný, když mě doktor vzbudil na tu prohlídku. A už vůbec se mi nelíbilo, když mě vzal na rentgen. Konečně nám ve čtyři řekl, že můžeme jít.
Měl jsem otřes mozku, ale prý jsem měl štěstí, žádná zlomenina. A rozhodně si doktor nešplhnul ani tím, když mi začal vykládat, že jsem taky mohl klidně oslepnout nebo potřebovat operaci. Taky dal Eddiemu seznam s tím, na co si dávat pozor - asi proto mě Eddie cestou domů sledoval víc než silnici. A zase se omlouval. Když už mě nebavilo opakovat, že on za to nemůže, začal jsem ho ignorovat.

15. Monokl 3/6

12. června 2011 v 12:06 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Strávit sobotu na pohotovosti není zrovna můj vysněný program. A sledovat, jak Eddie buzeruje každé dvě minuty nějakou sestřičku k tomu programu taky nepatřilo. Můj monokl byl očividně důležitější než bouračka, kvůli které byla celá nemocnice vzhůru nohama, pokud byste se teda zeptali Eddieho. To mi sice zalichotilo, ale stejně tak mě to vytočilo, protože vzato kolem a kolem Eddie zbytečně vyšiloval.
Očividně mu to bylo líto. Když na mě zrovna nekřičel, ať jsem v klidu a nechladil mi obličej, tak se mi omlouval. Ale upřímně řečeno, mně to bylo stejně líto. A navíc jsem se cítil trapně. Eddie nebyl jediný, kdo nedával pozor. Kdybych tak nezíral na Aarona, určitě bych viděl, jak na mě ten míček letí; nesložil bych se jako idiot a teď bych neseděl na pohotovosti a nečekal na doktora. Přemýšlel jsem, kolik lidí to vidělo. Lidí jako Aaron. A necítil bych se špatně kvůli tomu, jak si to Eddie vyčítal - nebo kvůli tomu, že jsem zkazil den i Lukovi a fakt to vypadalo, že jsem mu ho zkazil, vzhledem k tomu, jak seděl tiše vedle a vypadal, že by chtěl zmizet pokaždé, když Eddie začal dělat další scénu. Už jsme tam byli hodinu, když se konečně posadil naproti nám. Vypadal vyčerpaně a poraženě.
"Určitě to nebude už moc dlouho trvat," prohlásil Eddie, ale znělo to, jako by chtěl ubezpečit sám sebe. Já byl v tu chvíli hrozně utahaný a už mě nebavilo si to oko chladit. Proto jsem položil šátek vedle sebe a opřel jsem se o nepohodlnou židli. Snažil jsem se udělat si co největší pohodlí, zavřel jsem oči a přemýšlel, jestli bude moc vadit, když budu chvíli mimo.

15. Monokl 2/6

6. června 2011 v 16:20 | Phoebe Esteban
Já se na něj neusmál. Přemýšlel jsem. Aaron. Chtěl jsem pozvat Aarona. To byla první věc, co mě napadla. Ale to by nešlo. Nemohlo by to jít. Už takhle stačilo, že jsem s ním potkal Davea. Vzít ho domů, to by skončilo katastrofou. To jsem řešit nechtěl. Nechtěl jsem vidět, jak by se na mě ostatní dívali, kdybych se ukázal s Aaronem Keslinem - asi stejně jako Luke v tuhle chvíli, když jsem se mu podíval do očí. Jeho výraz mi říkal, že přesně ví, na co myslím a já musel uhnout pohledem, jako by mě nachytal při nějaké prasárně.
"Nikoho tu neznám," odpověděl jsem nakonec.
"No, tak to na té oslavě poznáš spoustu lidí," řekl Eddie, jako by mě chtěl utěšit. "Budou se ti líbit."

15. Monokl 1/6

1. června 2011 v 16:35 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Bolela mě ruka. O tom žádná. Ale to se asi dalo čekat, vzhledem k tomu, kolikrát Eddie hodil míček a kolikrát se Luke rozmáchnul a netrefil se do míčku, takže jsem ho musel já chytat do úplně nové rukavice; vlastně veškeré náčiní jsme koupili to ráno. Eddie tvrdil, že se mu nechce na půdě hledat staré vybavení, i když Luke přísahal, že dobře ví, kde to je. Podle mě to nemělo ani tak spojitost s plýtváním času jako spíš s tím, že to ještě mezi ním a Jasem nebylo tak úplně urovnané. Ráno u snídaně oba mlčeli. Když se Luke zeptal Jase, jestli s náma půjde taky, Eddie mě vystrkal ze dveří, jako by ani nechtěl čekat na odpověď. To se mi nelíbilo. A pořád mi to trochu vrtalo hlavou i teď. Snažil jsem se to ignorovat. Hodil jsem míček zpátky Eddiemu a zaposlouchal jsem se do rozhovoru, který s Lukem vedli.