Březen 2011

12. Co cítíš? 4/?

31. března 2011 v 20:52 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Skončili jsme v restauraci, kde Dave pracoval, s Brianem, Rickem a Brianovou přítelkyní Cathy. Ukázalo se, že Luke není jediný blázen do vaflí a čokoládového mléka. Měli jsme toho plný stůl. Já ještě neměl hlad, ale stejně se přede mnou objevil talíř. Když jsem aspoň předstíral, že jím, mohl jsem být zticha - a já rozhodně neměl náladu na povídání.
Vztek na Setha ještě nezmizel a přiznávám, napadla mě i možnost, že Aaron se Sethem pokrčoval tam, kde jsme my dva skončili a z toho všeho mi přebíhal divný pocit po zádech. Na jednu stranu to bylo dost dobře možný. Sice jsem si za tu krátkou dobu nikdy Setha pořádně neprohlížel, ale ať se mi to nelíbilo sebevíc, nebyl tak úplně ošklivý a vzhledem k tomu, že Aarona jsem považoval za pro mě nedostižitelného, přemýšlel jsem, proč by nevyjel po Sethovi. Navíc mezi nimi přece něco bylo. Jestli to bylo dobrý nebo ne, to nevím, ale prostě to tam bylo. Na druhou stranu jsem si chtěl o Aaronovi udělat lepší mínění. Aspoň jsem chtěl věřit tomu, že myšlenka na naše zítřejší setkání je natolik čerstvá, aby mu zabránila začít si něco s tím šíleným stalkerem.

Come as you are

30. března 2011 v 22:49 | Phoebe Esteban
Sice to nemá žádnou spojitost s Arizonou, povídkama nebo glosama, ale nelze se nepodělit - krásná reklama a miluju ten pohled, kterým se na konci dívá ten kluk na otce, než se usměje:-)


12. Co cítíš? 3/?

28. března 2011 v 22:54 | Phoebe Esteban
"Rory? Kde jseš?"
"Jak jsi přišel na to číslo?" zeptal jsem se vyjeveně. Jen se zasmál.
"Eddie mi ho nezapomněl vnutit, než jsme jeli. Ještě že tak. Už tě hledáme dobrých dvacet minut… zrovna jsem si vzpomněl, že mám to číslo. Hej, odjíždíme. Mám s sebou Davea. Sejdem se u auta?"
Podíval jsem se na Aarona. Najednou vypadal trochu sešle. Asi tušil, co po mně na druhém konci chce a najednou mi bylo trapné odejít. Ne že bychom si stihli zrovna dvakrát promluvit. A rozhodně jsme nedošli k žádnému závěru.

Dvojčata 1 2/2

26. března 2011 v 8:46 | Phoebe Esteban |  Glosy
Blog očividně nepodporuje tak velkou dávku blbosti, tak jsem to musela rozdělit na dvě části:-)

Dvojčata 1 1/2

26. března 2011 v 8:45 | Phoebe Esteban |  Glosy
Včera mi bylo decentně naznačeno, že už bych mohla zase trochu hnout s glosama, tam přináším tuhle perlu... kdo pozná, jaké anime to kopíruje, dostane bod. Lízátko ne, protože je to moc jednoduché.
Zase je to naprosto geniální, stylisticky vytříbené dílo s napínavým dějem, hlubokými rozhovory a perfektně vypracovanými postavami.

Spolupachatelkou mi byla opět Lakejja:-)

12. Co cítíš? 2/?

23. března 2011 v 11:22 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
"Chápu, proč se na to ptáš," připustil a vypadal trochu posmutněle.
"Tak co?" zeptal jsem se. "Teda, proč tu vůbec jsi, jestli…"
"Mám tě rád," řekl tiše a úkosem se na mě podíval. "Občas mi lezeš na nervy…"
"Přijde mi, že pořád…"
"Ale to je mi jedno," prohlásil. "Býváš protivnej a…"
"Ty jseš protivnej," odsekl jsem okamžitě.
"Ale to je vlastně roztomilý," prohlásil. "A dokážeš mě rozesmát. Nevím… když jsme se potkali, nějak jsme si padli do oka a od tý doby… prostě jsem toho o tobě chtěl vědět víc? To není divný, ne? A tobě se líbím."
"To nevíš," odpověděl jsem skoro útočně.

12. Co cítíš? 1/?

21. března 2011 v 8:21 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Příjemný vánek, docela hezký západ slunce, v dáli útržky rozhovorů potencionálních přátel a moje dlaň se pořádně potila, když jí Aaron svíral.
Měl jsem k tomu spoustu důvodů.
Když jsem nad tím přemýšlel posledně, nerozhodl jsem se, co přesně budu s Aaronem dělat. Líbil se mi, jasně, ale asi bych to tak neřešil, kdyby všechno nebylo tak hrozně… zamotaný.

11. Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu přemluvil 6/6

19. března 2011 v 17:03 | Phoebe Esteban
Pocítila jsem neodolatelnou touhu něco říct, takže: vím, že tahle kapitola končí moc hezky, další část proto bude v pondělí nebo úterý... byla by dřív, ale internet nám odešel do křemíkového nebe, technici o víkend nepracují (vrr!) a já tu momentálně sedím v KFC s přeslazeným kafem a silou vůle přemlouvám wi-fi, že chce jet o trochu rychleji.
----------------------------

Vyhýbat se. To je nejlepší taktika, jak zvládnout Meg, aspoň dokud nenajde někoho dostatečně zajímavého a nesoustředit se na něj. Bohužel nikdo takový zajímavý tam asi dneska nebyl, takže když zapadlo slunce, seděl jsem na trávě dál od stolů a díval se, jak mě hledá. Ne že by to nebyla milá holka, ale já o ni neměl zájem.
Díval jsem se po parku a sháněl jsem Luka a Davea. Byli pryč od té chvíle, co Angela odešla se Sethem. Ti dva se vlastně taky neobjevili. Luke se zmiňoval o Aaronově posledním vztahu, ale zajímalo by mě, jestli vůbec ví, že to bylo s tím klukem, s kterým Angela odešla. Tak či tak to bylo v hajzlu.

11. Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu přemluvil 5/6

17. března 2011 v 10:04 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
"Promiň za to ráno," řekl Luke a ukousl si další sousto cheeseburgeru, na který jsme zastavili.
"Eh?" Nevěděl jsem, o čem to mluví. Zíral jsem u okýnka a přemýšlel o tom parku, kam pojedeme. Celý den jsem tak nějak myslel na Aarona a nemohl jsem si pomoct; přemýšlel jsem, jestli tam bude. Asi to bylo fuk, obzvláště když už se mnou nemluvil. Ale upřímně - nevěděl jsem, jestli se mnou bude mluvit nebo ne. Nic takovýho neřekl, ale stejně… to byl možná můj problém.

11. Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu přemluvil 4/?

15. března 2011 v 23:59 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
"Já nechci," prohlásil jsem a zíral na bílého Suburbana, zaparkovaného u chodníku před restaurací. Přísahám, že za posledních pár vteřin se jeho velikost nějak zdvojnásobila - po tom, když se mě Eddie zeptal, jestli nechci řídit pár bloků k tomu krámu, kde mi chtěl koupit telefon. Sice jsem se chtěl naučit jezdit, ale ne na ulici s normálním provozem.
Dobře, ten provoz se skládal z dvou aut, co tu za posledních pět minut projela, ale stejně jsem se necítil dobře.

Taylor a dítě - 6

14. března 2011 v 12:57 | Phoebe Esteban |  FF - By Phoebe
Pokojná snídaně. Dalo by se říct takřka rodinná. Na stole ležela termoska s čajem, cukr, talířky, hrnky, lžičky, chleba, máslo, marmeláda, dětská přesnídávka, utěrka, chrastítko a plyšová panda.
Kolem stolu bylo rozesazeno jedno velmi spokojené dítko, jeden velmi nespokojený špinavý otec, jeden náhradní otec-strejda s barevnou hlavou a rukou od másla ("Taylore, prosím tě podej mi lžičku" Plesk "A kdyby to šlo, příště se na ni nejdřív podívej, ať se trefíš") a jedna velice nevyspalá teta.

11. Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu přemluvil 3/?

11. března 2011 v 22:09 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Musel jsem se usmát a celou situaci jsem si představoval. Opilý Eddie a naštvaný Jase. Vytočeného Jase jsem si představit dokázal, ale opilý Eddie, to mi z nějakého důvodu přišla jako hrozně vtipná představa. Prostě mi přišel jako člověk, co si nikdy v životě neobjednal ani pivo - nebo aspoň jako někdo, kdo se nikdy nezlil.
"Tys mu pak volal?" zeptal jsem se. Eddie se usmál. Asi proto, že mě jeho příběh zaujal.

11. Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu přemluvil 2/?

10. března 2011 v 9:00 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Otevřel jsem skleněné dveře a Chey dovnitř vběhla jako první. Podíval jsem se zpátky na Aarona. Zase vypadal rozpačitě a tentokrát jsem se za to cítil hrozně provinile.
"Přece se to stalo už dávno… mezi tebou a Lukem, ne?" řekl jsem a doufal jsem, že se bude cítit líp. "Teda… vždyť je to asi jedno - ať se stalo cokoliv."
Aaron mě pozoroval a pak se zamračil. Vešel za mnou.
"Stejně jako je ti to jedno pokaždý, když přijde řeč na Luka?" poznamenal sarkasticky. "To je fuk."


11. Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu přemluvil 1/?

5. března 2011 v 21:34 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Do začátku se omlouvám, pravděpodobně budu zase muset přidávat po kratších částech - škola mi ukázala, že minulý semestr byl vlastně takové lehárko a pravé peklo začíná až teď.
Jinak, souhlasím s jistými komentáři minulé kapitoly - romantika je romantika, ale občas to chce i něco jiného;-)
______________________________________________________________________________________

"To myslíš vážně?" Aaron se na mě díval, jako bych po něm právě chtěl, aby si oholil nohy.
"Proč ne?" odpověděl jsem, než jsem se na okamžik ponořil a zase se vynořil. "Nemusíš si dělat starosti s Lukem nebo kýmkoliv jiným; Eddie se vrátí za pár hodin, ale jestli tu chceš do tý doby zůstat - teda, jestli nemáš nic jinýho na práci…"
"Ne," řekl rychle. "Jen jsem myslel…"

10. V klidu - 4/4

3. března 2011 v 23:59 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Po snídani jsem se šel prospat. Nemohl jsem si pomoct. Potřeboval jsem to nějak dospat nebo si aspoň odpočinout. Nakonec jsem se probudil v půl desáté. Věděl jsem, že Eddie a Jase už budou pryč, ale doufal jsem, že Luke se ještě zdržel na ten ranní bazén. V noci jsme si sice povídali, ale pořád jsem přemýšlel, jestli to teď mezi náma nebude takový rozpačitý, když byla pravda venku, i když jsme se více méně rozhodli začít znova. Asi jsem prostě potřeboval ujištění, že to teď nebude… divný… nebo divnější, mezi náma dvěma. Bohužel si na to budu muset počkat - po krátké prohlídce domu, která skončila vzadu u bazénu jsem zjistil, že už odjel. Tak proto za mnou asi všude chodila Chey a zmateně koukala, proč volám jméno jejího pána.