Leden 2011

Hledá se spolupachatel

31. ledna 2011 v 8:40 | Phoebe Esteban
Ano, nadpis mluví za vše - hledá se nějaký spolupachatel na další glosy.

Našla jsem pár opravdu geniálních děl, ale... prostě ve dvou je i glosování lepší (ve třech jsem to ještě nezkoušela, přiznávám).

Předchozí zkušenosti vítány, ale nezbytné nejsou (už kolikrát jsem glosovala s někým, koho jsem si "sama zkazila" a jak nám to pěkně šloO:-)).

Důležitý je jen ironický nadhled a trochu kousavý smysl pro humor; když budete hodní, budete si moct i vybrat, jestli chcete glosovat jako první nebo druzí.
A taky brát v potaz základní pravidla glosování, hlavně to, že glosátor se nechce autorovi pomstít nebo ho smrtelně urazit; glosátor jen rýpe do povídky... může se to zdát jako samozřejmost, ale poznala jsem i glosátory, kteří se tohoto pravidla nedrží:-)

Důležité je mít na paměti jednu jedinou věc: fialovou barvičku má Phoebe. Jakmile se spokojíte s nějakou jinou, jste můj člověk:-)

8. Tak takhle 6/6

30. ledna 2011 v 19:52 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Sice jsem se prospal už odpoledne, ale i tak se mi povedlo znovu usnout. Tak hrozně mi bylo. A když jsem si konečně užíval zaslouženého odpočinku, rozhodně jsem nečekal, že se mi něco položí na zadek. Zakňučel jsem a přinutil jsem se otevřít oči, abych zjistil, že na mě skočil Luke a teď na mně seděl s přiblblým úsměvem na rtech. Na sobě měl jen šortky a vlasy pořád mokré ze sprchy.

"Vstávat," zasmál se mému vytočenému výrazu. "Večeře je hotová. Pořád chceš pak někam jít, ne?"

Taylor a dítě - 1

29. ledna 2011 v 9:10 | Phoebe Esteban |  FF - By Phoebe
Budila pozornost. Tu sice budila skoro kamkoliv, kam vlezla, ale tentokrát to byl extrém. Všude okolo se proháněly veselé maminky v pastelových barvách a s velkými bříšky - a ona nebyla ani veselá, ani maminka (ještě toho trochu) no a už vůbec v pastelových barvách.
Trina si povzdychla a doufala, že ji neuvidí nikdo, koho zná.
Za tohle Taylor zaplatí.

Taylor a dítě - úvod

28. ledna 2011 v 18:52 | Phoebe Esteban |  FF - By Phoebe
Po dlouhé době se tu můžete setkat i s mým vlastním literárním počinem.

Žánr? Parodie, nic jiného jsem už pěkně dlouho nepsala

Fandom? OU, drahocenná povídka, která mi stále chybí (Arizona je taky fajn, ale... není to prostě ono)

Děj? Zadání bylo "jednoduché": Něco se zvrtne a Quinn otěhotní, porodí dítě, po tom umře. Matka ho ještě předtím vyhodila z domu, takže o něm nikdo neví - kromě Taylora, který se po Quinnově smrti dítěte ujme. Ale... jak se dovede ve spolupráci s jistou gothičkou postarat o dítě, jak vůbec vysvětlí jeho náhlé objevení se... a nedojde jejich okolí něco, když se nejoblíbenější hračkou dítěte stane prachovka...?

Délka? Jo, těžko říct...svým způsobem jednorázovka, zozkouskovná na jednotlivé scény

8. Tak takhle 5/6

27. ledna 2011 v 18:12 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Pět minut. Deset minut. Jen jsem zíral na papír v ruce. Přečetl jsem ho znova. A znova. Bylo tam toho tolik. Jo, spoustu jsem toho už dávno věděl, ale bylo to od mámy. Její slov, jen a jen pro mě. Něco to se mnou udělalo, ublížilo mi to, zničilo mě to, to všechno najednou. Kdybych se nesložil a nebrečel předtím, čekalo by mě to teď. A stejně jsem se málem rozbrečel znova.

Tokyo9

26. ledna 2011 v 14:40 | Phoebe Esteban |  Glosy
Buď se rozjela autorka s textem nebo já a Lakejja s glosama, to netuším, nicméně pravděpodobně zatím nejdelší část... enjoy:-)



8. Tak takhle 4/?

22. ledna 2011 v 11:02 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Položil jsem ruku na lesklý balicí papír, popsaný černým popisovačem a najednou se dostavil všechen nahromaděný stres a pak už si jen pamatuju, jak jsem se složil. Slzy. Hrozné dusivé vzlykání, které jsem se snažil držet zpátky. Pochopení, co bude následovat… a nakonec jsem brečel. Asi jsem vypadal jako blázen, když jsem seděl u stolu, snažil se zadržovat vzlyky a nedokázal jsem nijak kontrolovat svoje emoce, ale asi jsem to prostě potřeboval. Dovolil jsem si cítit, jak mi mám chybí… a zklamání, že mi nikdo nevěřil dost na to, aby mi řekl pravdu. Prostě jsem to vnímal a když bylo po všem, v tichosti jsem odsunul ten dárek a natáhl se pro bílou obálku se svým jménem.

Dal jsem si s otvíráním načas, ale to možná i proto, že z nějakého divného důvodu jsem nechtěl zničit něco, co na sobě mělo mámin rukopis. A taky jsem potřeboval aspoň něco vidět, když mi ještě po tvářích stékaly poslední slzy. Ale když jsem to otevřel
rozložil před sebou ten dopis, viděl jsem všechna slova naprosto jasně a s děsivým klidem jsem začal číst.

Krchov

21. ledna 2011 v 22:59 | Phoebe Esteban |  Manga
Někteří o tom možná už dávno vědí, pro jiné to bude novinka... překladů mangy jsem se nevzdala, naopak, pokusila jsem se to vytáhnout na ještě vyšší úroveň a proto vás teď můžu pozvat na Krchov pod sakurou , překladatelskou skupinu, která se zabývá překladem yaoi mang.

Teď možná nemáme nejaktivnější období - ehmehmzkouškovéehmehm - ale zase bych na to další rok zapomínala. Znám se. :-)

8. Tak takhle 3/?

20. ledna 2011 v 10:35 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"Hej, jestli chceš zase vytahovat tohle, fajn," odsekl. "Ale teď nemluvíme o mně, teď mluvíme o tobě. Já v tom žádný velký problém fakt nevidím, Rory. Tak ti to neřekli, chápu… vlastně, nechápu. Mně to moc smysl nedává, ale to teď neřeš. Teď pravdu víš, tak proč se tím užírat? Teda, tys taky zrovna nepospíchal, abys jim to řekl, ne?"

"Co to s tím má co společného?" odsekl jsem. "Eddie mi to říct měl! Podle tebe to nijak netají, ale přede mnou to skrývali hned od prvního dne! Jak se mám asi tak zachovat?"

"Měl bys to brát jako hrozné štěstí," odvětil Aaron po chvíli o hodně vyrovnanějším tónem. "Hele, já fakt nevím, co se tu děje, Rory. Ale jestli je Eddie tvůj táta, tak… máš hrozný štěstí. Aspoň mu můžeš hned říct, že jsi gay a nemusíš se bát, jestli to přijme nebo ne. To bych já nikdy udělat nemohl."

Tokyo8

19. ledna 2011 v 12:12 | Phoebe Esteban |  Glosy
Veledílo se nám pomaličku začíná blížit do finále...

... bohužel jen pomaličku, má to celkem 11 kapitol, ta poslední je naprosto nestravitelná.

Tokyo7

16. ledna 2011 v 11:03 | Phoebe Esteban |  Glosy
7.díl paskvilu, poznáváme nové postavy a... a... a já se snad jdu i radši učit, abych si zachovala zdravou hladinu šílenství.


8. Tak takhle 2/?

14. ledna 2011 v 15:51 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"Rory!" volal za mnou a snažil se mě dohnat, ale já ani nezpomalil, jen jsem tiskl balíček a hnal se domů. Doběhl jsem rovnou do obýváku a podíval se na ty fotky, kterých jsem si všiml hned první den. Slyšel jsem štěkat Chey a to mi napovědělo, že Aaron šel za mnou dovnitř. Ale neměl jsem dostatek času si ho všímat, radši jsem se věnoval jednomu obrázku po druhém.

Žádné náznaky po homosexualitě.

Jen na jednom obrázku byl Eddie s Jasem, ale nevypadalo to, že by byli něco víc než jen přátelé, i když teď jsem se na to koukal trochu jinak a myšlenka těch dvou dohromady mi přišla… divná.

"Rory," ozval se Aaron znova. Ohlédl jsem se. Chey ho zahnala do rohu a Aaron začínal vypadat trochu ustaraně.

Tokyo6

12. ledna 2011 v 15:15 | Phoebe Esteban |  Glosy
Dneska Arizona není, protože je dneska, pozítří i zítra zkouška, z které by Phoebe velmi nerada propadla, nicméne další díl slibuju na pátek, v případě pádu velkého meteoritu a podobných nepředvídatelných okolností v sobotu.

Co říct k téhle glose... nevím, jestli se stále ještě odehrává v té rybářské vesničce nebo už se všichni zázračně teleportovali do Tokia, ale stejně je to síla.

Jo a v úvodu nám autorka dokazuje, že sice umí dvě japonská slova, ale to jedno umí špatně. Takže její znalost je v podstatě stejná jako její IQ, nulová.


8. Tak takhle 1/?

11. ledna 2011 v 10:43 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Když jsem mámě řekl, že jsem gay, byl to jeden z nejtěžších dní v mém životě. V hlavě jsem si promyslel každý možný scénář. Představoval jsem si, jak… jsme ji zklamal. Taky možnost, že na mě může být naštvaná, i když je to něco, co změnit prostě nemůžu. Představoval jsem si, jak se na mě podívá a uvidí něco… nechutného, uvidí někoho, kdo není její syn. Jasně, ty starosti byly zbytečné, jak mi pak dokázala.
Když umřela, ani tak mě netrápilo, že jsem zůstal sám, dokonce ani to, že jsem šestnáctiletý gay, co zůstal sám. Ale to možno díky tomu, že jsem s tím tajemstvím nezůstal sám. Přestěhoval jsem se k babičce, která o tom věděla a neměla k tomu připomínky. Ale popravdě řečeno, podporovala mě.

Tokyo5

9. ledna 2011 v 11:01 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak v prvé řadě jsem koukala, že tjemné odhalení v posledním díle Arizony přinesl skoro víc komentářů než zatím v celé sérii dohromady:-) To skoro abych si ty zvraty začala sama vymýšlet:-D Jinak koukám, že Roryho máme všichni rádi, druhá nejčastější možnost v anketě o další vývoj děje byla to, že se chudák seznámí s dalším kaktusem...

No a teď od pravidelné dávky emocí k pravidelné dávce blbosti. Autorka nám v dnešním díle vyjevila, jak má širokou a sofistikovanou slovní zásobu v japonštině i jak velké dějové zvraty umí vymýšlet (ovšem přiznávám, v poslední kapitole vymyslela takový zvrat, až jsem si šl vyzvednout čelist o patro níž.

A nevím jak Lakejja, ale já opět půlku probrečela.


7. Můžeš to zopakovat? 5/5

8. ledna 2011 v 10:45 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Oběd s Aaronem? To asi nebyl dobrý nápad. Je velký rozdíl mezi desetiminutovým rozhovorem během jízdy autem a posezení nad jídlem. Ale já nic nejedl, když se Luke vrátil domů. Jen jsem mu udělal sendviče a sledoval jsem jeho.

"Hele, Aarone," řekl jsem pevně. "Jen proto, že včera… co se stalo včera, to nic nezmění. Stejně si myslím, že to bylo pěkně hnusný, cos udělal Lukovi… fakt si nemyslím, že by z nás mohli být přátelé."

"Co se stalo včera?" zeptal se nevinně.

"Líbal jsi mě!" prohlásil jsem a vadilo mi, že se ptá. Na chvilku jsem dostal strach, že by na to snad zapomněl a asi to na mě bylo vidět. Pak se začal smát a mě došlo, že si jen dělá legraci. "Debile," zamumlal jsem.

Anketa

6. ledna 2011 v 16:02 | Phoebe Esteban
Tak jsem k minulému dílu Arizony vykutila krásnou kreativní anketu, dneska se na ni podívala a hrozně se divila, proč ještě nikdo nehlasoval... no, kdybych ji ke článku nezapomněla přidat, tak by třeba byla účast vyšší.

Tak kdo mi chce udělat radost, může zahlasovat aspoň teď:-)

7. Můžeš to zopakovat? 4/5

5. ledna 2011 v 19:30 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Pomalu jsem prorážel vodu, sem a tam bazénem, v duchu jsem si broukal melodii z Čelistí a pořád jsem zíral na ten balíček, co jsem si nechal na stolku na terase. Měl jsem sto chutí vyskočit z bazénu a jít tu zatracenou věc otevřít. A proč bych neměl? Byl to přece od MOJÍ mámy. Odpovědi na problémy, které ovlivnily MŮJ život. Aspoň tak by to mělo být. Měl bych to dokázat otevřít… a já přece Eddieho varoval, že to otevřu, jestli nedorazí domů dost rychle. Jasně,řekl jsem to záznamníku a zatím jsem mu dal jen patnáct minut, ale prostě už mi nezbývalo moc trpělivosti.

Tokyo4

3. ledna 2011 v 13:17 | Phoebe Esteban |  Glosy
Vítáme vás u další části veleďýla. Tentokrát jsme se pokusily hlavní postavu zničit chytře nastrčenou kovadlinou, no bohužel to odnesl někdo jiný.


7. Můžeš to zopakovat? 3/?

2. ledna 2011 v 11:58 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Zrovna jsem chtěl zavřít dveře, když něco upoutalo mou pozornost. Zůstal jsem u nich stát a sledoval, jak se k domu blíží dodávka. Když zaparkovala, měl jsem žaludek až v krku a pak už jsem jen běžel naboso ven, jen s ručníkem kolem pasu a vytrhnul jsem balíček chlápkovi z UPS* z ruky ještě dřív, než vůbec stačil vystoupit.

"Čekáš něco?" zasmál se, zatímco jsem si to zběžně prohlédl a poznal rukopis babi Alice.

"Jo," usmál jsem se, vzal si od něj pero a podepsal mu papíry. "Díky."