Sam 4/4

26. prosince 2010 v 9:17 | Phoebe Esteban |  FF - Sam

"Co to sakra? Kdo to je?" zeptal jsem se, ale místo odpovědi mi někdo strhnul brýle.

"No do prdele," řekl stejně naštvaný hlas. "Tak jseš fakt slepej. Já jí tvrdil, že to určitě jen hraješ."

Pevně jsem držel hůl, abych o ni nepřišel jako další a o krok jsem ustoupil. "To myslíte Alici. Vy jste pan Kipper."

"A hele, jseš i chytrej," prohlásil.

"O tom by se dalo diskutovat… víte, jen jsem chtěl mluvit s vaší manželkou o její sestře, nechtěl jsem nikoho urazit."

"Jestli jsi s ní chtěl mluvit, neměl ses schovávat v sousedově záhonku."

"Jo. Za to se omlouvám. Asi jsem zašlapal pár kytek."

"Snad to stálo z to. Tak pojď, volám policii."

Sevřel mi silnou rukou paži, těsně nad loktem a najednou mě zatáhnul dopředu. Z tohohle úhlu jsem měl problém používat hůl.

"To bude docela dobrý nápad,"řekl jsem mu. "Teď, když pustili Johna Bumgardenera, budou potřebovat někoho jiného, koho by obvinili z Meganiny vraždy."


Oba jsme se prudce zastavili a protože jsem se s ním snažil držet tempo, narazil jsem do něj. zjištění, že je aspoň o dvě hlavy vyšší než já mě možná vyděsilo víc, než jsem čekal. Nejen že byl vysoký a štíhlý, ale i pěkně namakaný.

"Co myslíš tím - pustili?"

Zamračil jsem se. "Takže to asi ještě nezveřejnili. Dneska chtějí Johna Bumgardenera zprostit viny a propustit."

"Ale kravina. Vždyť jí zabil. To ví každý. Hádali se, protože Megan chtěla děcko. Alice to dosvědčila. John nebyl připravený, ale když stejně otěhotněla, myslel, že to byla past."

"Lháři."

Ohlédl jsem se přes rameno. Megan byla zpátky a přivřenýma očima zírala na místo, kde stál Kipper.

"Žádná past to nebyla," řekla. "To dítě bylo falešný poplach, ale John je jediný, kdo to ví. Alice byla ta, kdo mi řekl, že to bere jako past. Zrovna začal novou práci. Ještě nebyl připravený na svatbu, ale chtěli jsme se nastěhovat k sobě."

Otočil jsem se ke Kipperovi. "Nebo je to jen verze vaší ženy,"řekl jsem. "Víte, že jednou v noci Johnovi volala, když byl ve vazbě? Co kdybych vám řekl, že Johnovi povídala, že patří k sobě a naštvala se, když jí John řekl, že jí nemiluje?"

Vymýšlel jsem si, jasně, ale pochybuju, že jsem byl tak úplně vedle.

"Opatrně, Same," varovala mě Megan. Asi jsem se trefil.

"Hele,"řekl jsem. "Třeba ji John vodil za nos. Třeba jí před Meganinou smrtí namluvil, že by mohli být spolu a když Alice přišla na to dítě, naštvalo jí to."

"Co to děláš, Same?" zeptala se Megan. "To by John neprovedl."

"Může za to on," Kipper najednou zlostně šeptal. "Alice je šílená… ona ho přece nemiluje. Miluje mě."

"Pane Kippere," řekl jsem opatrně. "Jestli je to pravda, tak si mohla Alice myslet, že když se zbaví Megan, dostane jí to blíž k Johnovi. Sám jste řekl, že je šílená. Takže za to vlastně nemůže. Policie zase přijde vyslýchat, vezmou vám ji, když ji nebudete chránit."

Ve vzduchu něco zaburácelo, predátorské zavrčení a jediný pohled na Megan mi stačil. Bohužel, její vztek se soustředil na mě. "Ona mě zabila - a ty ji chceš chránit? Ne!"

"Ne,"řekl pan Kipper naštvaně. "Nikdo Alici nic nedokážou."

"Proč ne? Měla klíč k Meganinu bytu. To ona našla tělo. Měla by dost času se umýt a vrátit. John tvrdí, že byl doma sám. Měl se s Megan setkat až později, když mu policie zavolala, překvapilo ho to."

"Ne, ne, ne!" Kipper se mnou zatřásl. Zamrkal jsem, ale zůstal jsem v klidu. "Alice mi ten den volala, než se to stalo. Tvrdila, že Megan bude v práci, že John je sám u ní v bytě… Alice si balila. Chtěla se s ním setkat, když tam nebyla Megan, ale je šílená, nevěděla, co dělá… Alice miluje mě."

Ve vzduchu jsem najednou cítil něco vlhkého a studeného, nepřirozeného, přeběhlo mi to po páteři a zakouslo se mi to do svalů. Ale necítil jsem to sám. Kipper se třásl. Zase mě vedl po chodníku, jako by se tomu snažil uniknout. Ale to nemohl. Megan byla s náma a její světlo se změnilo na šedou rozostřenou mlhu, která se kolem ní válela ve vlnách. Dosáhla místa, kde viděla jen vlastní vztek a bolest, pro ducha nebezpečné místo, obzvláště v přítomnosti smrtelníků. Šířilo se to jako mor. Už teď jsem cítil v hrudi nepopsatelné zoufalství, i když jsem věděl, že vůbec smutný nejsem. Měl jsme neskutečnou chuť začít blábolit o tom, jak Kipper, Alice a dokonce i Megan Hathawayová měli problémy, které se s těmi mými nemohly srovnávat. Kipper měl aspoň někoho, kdo ho miloval, i když ta ženská byla šílená. Já ani nemohl nikoho dostat do postele, když mám pořád v patách sobecké duchy
jediný chlap, který o mě v posledních dvou letech projevil zájem si teď myslí, že jsem naprostý hajzl, když jsem dal před ním přednost mrtvé holce.

"Ale no tak."

Málokdy jsem Davidův hlas slyšel rád. Objevil se tam se založenýma rukama, očima v sloup a najednou se natáhl a píchnul prstem někam vedle mě. Živí lidé sice nevnímali Davidův svět tak jako já, ale když se tu nějaký duch toulá tak dlouho jako on, není těžké dát o sobě najevo. Jediný dotyk a Kipper měl pocit, jako by mu po krku lezli pavouci - proto ode mě najednou odskočil a já se snažil chytit rovnováhu. Našel jsem okraj chodníku a ukročil jsem dál, na něčí trávník.

"Nemůžeme už jít na ten film?" zeptal se David. "Nějak mě nebaví čekat."

"Zrovna teď mám nějakou práci,"odpověděl jsem.

"No za to si můžeš sám," prohlásil David. "Pořád ti tvrdím, ať se do toho nemotáš… A co má ona za problém?" Díval se na vytočenou Megan. Za něčím šla, podle mého odhadu za svým švagrem.

"Co se to kurva děje?" slyšel jsem Kipperův hlas. Zněl zoufale, takže Megan musela být blízko.

"Hledáme pravdu,"5ekl jsem mu. "Ale možná nemusíme chránit Alici, pane Kippere. Možná máte pravdu. Ona to tělo jen našla. Třeba se tam někdo jiný dostal jako první, někdo, kdo myslel, že tam najde Johna Bumgardenera."

Megan se na mě otočila, ale jen na chvilku. Pak se soustředila zase na Kippera, víc než dřív, což vysvětlovalo to popotáhnutí, které mu uniklo. "Ne!" zařval. "Kdo vlastně kurva jseš? Nikdy jsi Megan neznal - já vím, že ne."

"Já vím, že milovala svou rodinu - vás všechny. Nikdy nevěřila, že by jí mohl ublížit někdo, koho milovala. Kdyby jste vy nebo John šli za ní a řekli, co se děje s Alicí, snažila by se vám pomoct, ale místo toho jste vy, hodný švagříček, použil náhradní klíč, který měla Alice doma pro případ nouze. Myslel jste, že tam najdete Johna a chtěl jste na něj uhodit, než dorazí Alice."

Megan ze mě nespouštěla oči a zase se jí vracela barva.

"On mi kradl manželku!" zaječel Kipper.

"A vy jste mu za to chtěl ublížit. Proto, když jste tam našel samotnou Megan, zaútočil jste na ni. Myslel jste si, že když si bude Alice myslet, že John zabil její sestru, tak si všechno uvědomí a jejich vztah nebude mít budoucnost? Proto se tak bojíte výslechu? Musela vás vidět s jedním důkazem, který vás usvědčuje z vraždy. A jen tak ze zvědavosti, kam jste vlastně ukryl Meganin mobil?"

"Eh, no," ozval se David. "Možná bys měl dávat… pozor."

Větu dokončil až po tom, co se Kipperova pěst srazila s mým obličejem. Ta hlína plná spadaného listí a nějaké kytky mi napověděly, že jsem zase skončil v sousedově záhonku. Hůl mi vyletěla z ruky a když jsem se pro ni natáhl, zastavilo mě prasknutí žeber - to když do mě kopla noha v těžké botě.

"Co to děláš?" zeptal se David a díval se na mě, jako by mi přeskočilo. "Tudy!" nařídil mi a já se sunul jeho směrem, dostal jsem se na nohy a pohyb po mojí levici mi napověděl, že jsem se právě
vyhnul dalšímu kopanci. Ale to malé vítězství jsem si užíval jen chvilku, najednou mě Kipper zase chytil zezadu za kabát a hodil mě zpátky do záhonu.

"Same, makej!" Tentokrát to byla Megan, už zase normální. "Když tě zabije, nebudeš moct policii říct, že mě zabil!"

"Jo, díky za starost," zamumlal jsem, vyškrábal jsem se na nohy a snažil se soustředit na kroky blížící se mým směrem. Snažil jsem se vyhnout další ráně, ale spletl jsem se ve směru a než jsem stačil zvednout ruce, dostal jsem to o brady.

"Prašť ho!" nařídil mi David.

Snažil jsem se a máchnul jsem do vzduchu.

"Ne, na druhou stranu!" zařval David. Vypadal mnou znechuceně.

"Přestaň se mi snažit pomoct!" řekl jsem a vrhnul jsem se směrem, kde jsem tušil Kippera. Tentokrát jsem neminul, ale byl moc velký na to, abych ho srazil na zem a skončil jsem s rukama kolem jeho krku, nohama jsem se skoro nedotýkal země a měl jsem pocit, že by mi za chvíli vybuchnou žíly na čele.

"Tady, kotě, kotě… pojď, hodná holka. Chceš rybičku?"

Ten hlas byl slabý, jako ze ztlumeného rádia, ale následný smích patřil Megan Harringtonové.

"Pojď, pojď si pro rybičku, kotě." Další smích. Kipper mě pustil. "Určitě vyrosteš a budou se tě bát všechny myšky v domě. Dáš si oběd, kotě? Já - hej, Johne, to jseš ty? Jsem tady, na tohle se musíš podívat…" Začala se smát něčemu dalšímu, ale najednou se prudce zarazila a ozvalo se zachrčení a zasténání. Pak nějaká rána, zasyčení a ticho.

"Dívala jsem se do tvé bedny s nářadím,"ozval se Alicin hlas. "Mám stejný telefon… dala jsem tam svou baterku…"

"Same, podívej!" vyjekla Megan vzrušeně.

"Zní to skvěle, Megan," zašeptal jsem. Policejní sirény v dálce mi dodaly naději, že jsou na cestě. Později jsem se dozvěděl, že je Eric zavolal, když dostal mou zprávu. Hlas pana Kippera se prý nahrál do té zprávy i po tom, co mi spadl mobil na zem.

Dokonce i s tím videem, které dost jasně ukazovalo Meganina švagra, chvíli trvalo, než se to vyřešilo. Kipper furt dokola opakoval, že mu Alice zahýbala; Alice zase tvrdila, že má teď důkaz, takže dostane Johna ven a konečně budou moct žít spolu. Ale na to už bylo trochu pozdě, protože média vypustila novinku o zproštění viny ve chvíli, kdy jsem seděl v Kipperovic obývacím pokoji a s policisty a doktory. David před chvilkou zmizel - tvrdil, že se nudí a furt mu dlužím ten film. Megan zůstala se mnou a když jsme konečně byli sami, otočil jsem se na ni. "Pořád tady, co?"

"Někdo se musí postarat, aby se moje šílená sestra držela dál od Johna," oznámila mi.

"O to se podle mě bát nemusíš,"řekl jsem, když povyk ve vedlejší místnosti naznačoval, že se Alice právě pokusila sejmout svého muže baseballovou pálkou. Zněla fakt naštvaně, když jí dávali pouta. "Teda aspoň na nějakou dobu."

Megan naklonila hlavu na stranu. "Díky, Same."

Usmál jsem se na ni. "Běž na chvilku za Davidem. Uvidíš, že bude v pohodě." Odešla chvíli předtím, než se objevil Eric, aby mi dal přednášku a odvezl mě domů.

Příštích pár dní bylo skoro naprosto klidných, zotavoval jsem se z těch odřenin a modřin a doháněl jsem spánek. Říkám skoro, protože se mi do bytu zase nastěhoval David. Konečně jsem ho dostal pryč po dvou filmech a pár sitcomech, kdy uznal, že se asi fakt potřebuju vyspat.

Do práce jsem se vrátil za týden a doufal jsem, že v plánu najdu jistého učitele plavání. Kdepak. Věděl jsem, že se mu budu muset ozvat sám, ale upřímně, nevěděl jsem co říct a ani jsem nevěděl, jestli má cenu zvát ho na další rande vzhledem k životu, který žiju. Ale když se mi objevil v plánu o dva týdny později, mohl jsem se přetrhnout, abych se mu omluvil.

Zrovna jsem natahoval prostěradlo, když jsem uslyšel otevřít a zavřít dveře. Hned jsem poznal, kdo to je, i když jsem se nedočkal obvyklého pozdravu.

"Zazvoň, až budeš připravený," řekl jsem mu. Slepý nebo ne, je dobré nechat zákazníky, aby se uvolnili.

"Kdo to je?" zeptal se Ryan a to vrnění muselo znamenat, že se mu o kotníky začala otírat tlustá dlouhosrstá kočka.

"Meganina kočka," vysvětlil jsem. To byla lež. Ráno jsem byl v útulku. "Myslel jsem, že ho vezmu s sebou pro případ, že bys ho chtěl."

"Jo… jasně. Hele, Same, asi si musíme promluvit."

"Jistě. Nějaké problémové oblasti, o kterých bych měl před začátkem vědět?"

"Ne o masáži,"řekl netrpělivě. "Chci mluvit o tom, co se stalo na té schůzce."

Pozvedl jsem obočí a upravil jsem si brýle. "Nevím, o čem to mluvíš. Nechodím se zákazníky na rande… ale dneska mě napadlo, že bych si mohl zajít s kamarádem na pizzu. U večeř se povídá dobře, nemyslíš?"

Tak dlouho byl zticha, až mě napadlo, jestli neodejde. Ale pak jsem uslyšel zip a šustění látky. "Fajn,"řekl. "A zase umírám z těch ramenou. Minulý víkend si ze mě sestřiny děti udělaly trampolínu." Ustoupil jsem, když prošel kolem mě a lehl si. "A nechal jsem ti v kanceláři nějaké koláče, nezapomeň si aspoň jeden vzít. Máma se tentokrát překonala."

"Ty s oříškama?" zeptal jsem se a položil jsem mu ruce na široká ramena.

"Přesně ty."

"Sakra, to budou pryč, než skončíme."

"Ne. Pár jsem si jich schoval do batohu. Snaž se a já se s tebou rozdělím."

Zasmál jsem se a dal jsem se do práce. Věděl jsem, že jestli si nedám záležet na jeho krku, pak mi to vyčte, tak jsem začal tam a pokrčoval na záda a ruce. Po dvaceti minutách mě zarazilo zahvízdání a přede mnou se objevilo světlo.

"Páni," poznamenala Megan. "Už chápu, proč nejsem tvůj typ."

Zasmála se při mém pohledu - věděla, že neodpovím.

"Neboj, Same, jen jsem ti přišla říct… asi jsem tu skončila. Víš, ta nejpodivnější věc… ráno se John podíval na mou fotku a usmál se, prostě se usmál. A hned pak se u něj objevila Alice, čímž porušila zákaz kontaktu s ním a zase skončila v lochu. Podle mě už se od ní obtěžovat nenechá. Tak mě to potěšilo, že jsem chtěla… prostě zmizet, víš?"

Musel jsem se při pohledu na její výraz usmát a ona se rozesmála něčemu, co jsem nechápal. Když se na mě zase podívala, ukázala na mě prstem. "Nemysli si, že na tebe nebudu dávat pozor, Same,"řekla a byla pryč. Věděl jsem, že už ji neuvidím a to bylo dobře.

Ryan si odkašlal a mě došlo, že jsem ho úplně zapomněl masírovat. Celý jsem zrudnul, když mi došlo, že prstama svírám zrovna jeho zadek. Jen jsem pokrčil ramenama, začal ho masírovat tam a Ryan se dal do smíchu.

"Já ti nevím, Same. Možná se mi nelíbí být tvůj kamarád ani zdaleka tak, jako být tvůj zákazník."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nayfess (Luna) Nayfess (Luna) | Web | 28. února 2012 v 14:03 | Reagovat

Paráda, docela jsem se i zasmála. Tahle se fakt povedla. Jen škoda že si ti dva nedali ani pusu =o))

2 market market | 6. listopadu 2015 v 17:20 | Reagovat

Pěkná povídka. Krásně se četla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama