6. Trošku srandy 3/3

16. prosince 2010 v 12:19 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Zavřel jsem oči,, natáhl nohy a cítil jsem, jak kolem mě šplouchá voda, pevně jsem se chytil podložky a nabíral rychlost na skluzavce. Uplynulo sotva pár vteřin a už jsem dopadl do bazénku a s úsměvem se vynořil. Protočil jsem oči v sloup na Eddieho, který stál venku s Jasem a mířil mým směrem kamerou. Ale když se na mě usmál, musel jsem mu to oplatit - než jsem tedy ucítil na ramenou dvě ruce a někdy mě stáhl pod hladinu. S prskáním jsem se vynořil a slyšel jsem, jak se Luke směje a na oplátku jsem na něj cáknul, čímž jsme se vysloužili zapískání na píšťalku od jednoho ze záchranářů.

Luke se na něj vzdorně podíval, ale pak se na mě zakřenil a poplácal mě po mokrém rameni.


"Tak pojď," řekl, popadli jsme podložky a vyrazili k místu, kde čekali Eddie s Jasem.

Když Eddie nadhodil, že bychom se mohli podívat do toho vodního parku, jen jsem pokrčil ramenama a nevěnoval tomu moc pozornost. Ale v neděli, kdy mě babi Alice vždycky budila, abych s ní šel do kostela, vletěli Eddie s Jasem ke mně a Lukovi a řekli nám, ať si sbalíme plavky a za dvacet minut jsme v autě.

To ráno se mi nikam moc nechtělo. Radši jsem se chtěl litovat a přemýšlet, kdy přesně dojde to něco od babi Alice. Ale když jsme dorazili do parku a celé ráno jsme tam s Lukem pobíhali jako malé děti, začínal jsem si to užívat… i když nás Eddie s Jasem pronásledovali jako matky kvočny s kamerou v ruce a nechtěli se jít bavit sami.
I přes to, že Jase nám každou půl hodinu nařizoval znova se namazat krémem, začínal jsem se opalovat.

Je to už dlouho, co jsem byl v nějakém zábavním parku…a co jsem vlastně dělal něco zábavného. Vlastně bylo příjemné dát si pauzu a poprvé za dlouhou dobu mi nekazily náladu náhlé deprese. Ne že by mi mámu některé věci nepřipomínaly, ale dneska to byly všechno šťastně vzpomínky.

"Dáte si už něco k jídlu?" zeptal se Eddie a Jase nám podával ručníky.

"Ne," odpověděl Luke, když jsme si vyměnili pohledy.

"Ale jestli máte hlad, můžete klidně vyrazit napřed," dodal jsem.

"No… jestli chcete, můžeme počkat," odvětil Jase.

"To nemusíte,"5ekl Jase rychle. "Jestli máte had, měli byste si dát něco k jídlu."

"A co když budeme mít pak hlad?" zeptal se Eddie.

"Tak si s Rorym něco koupíme," naléhal Luke skoro vyčerpaně. Eddie se podíval na mě a já jen kývnul.

"Podle mě se nás snaží zbavit," poznamenal Jase a lehce šťouchnul Eddieho loktem do žeber.

Eddie se jen zašklebil ,zhluboka se nadechnul a chvíli se na nás oba díval.

"Hodinu?" zeptal se.

"Dvě," usmál se Luke. "Co kdybychom se pak sešli u záchodů u vchodu?"

"Dobře, dvě hodiny," kývl Jase.

"V pohodě, Rory?" zeptal se Eddie.

Sice se ptal mě, ale oba s Lukem jsme zamumlali "mhm," Luke mi položil ruku kolem ramen a vedl mě pryč. Jase nás ještě musel doběhnout, aby se ujistil, že máme ručníky, krém na opalování a dost vody, ale už brzo jsme byli pryč. Ne že by mi Eddie s Jasem vadili. Vlastně jsem se dost dobře bavil i s nimi. Ale to neznamená, že nemám chuť na malou pauzu. A navíc se mi líbila myšlenka být chvíli s Lukem sám.

A rozhodně jsme si to užívali, celou hodinu jsme pobíhali sem a tam a skvěle jsme se bavili, zastavovali jsme se skoro na každé atrakci, která vypadala, že stojí za to a na některé jsme šli dvakrát. A já si užíval svou společnost. Bylo pěkné moct se zasmát naprostým kravinám s někým jiným.

Když jsem se konečně rozhodli na chvilku si odpočinout, Luke nás zavedl k loďce. Byla docela malá, součást nějaké atrakce, která zrovna nebyla spuštěná - taková ta, jak se jezdí tunelem a páry toho jistě využívají po svém. Ale teď se jen vznášela na hladině, svítilo na ni sluníčko a byla suchá, perfektní místo na odpočinek.

"Vodu?" zeptal se Luke vedle mě a sáhl do batohu. Kývl jsem, vzal jsme si od něj tu flašku, pořádně jsem se napil a zase jsem mu ji vrátil.

Pohodlně jsem se opřel a začal jsem se rozhlížet po davech lidí. Rozhodně jich tam bylo dost, ale všiml jsme si toho až teď, když jsme měl chvilku jen tak sedět a dívat se.

"Co?" zeptal se Luke.

"Eh?"

"Vypadáš, jako bys tu někoho čekal."

"Ale ne. Jen mám asi pocit, že se každou chvilku zase vynoří Eddie s kamerou… prostě mám takový pocit."

"Ale ne," zasmál se Luke. "Bude mít dost s práce s přesvědčováním Jase, že ty atrakce nejsou nebezpečný. Máme volno, než bude čas se sejít… tak, co myslíš? Jdeme dál?"

"Dej mi chvilku," povzdychl jsem si. "Podle mě je čas na malý oddych."

"Jsem rád, že si to myslíš taky," usmál se Luke, víc sklouzl po sedadle, zavřel oči a opřel se o mě. Zvedl jsem ruku a hodil jsem ji přes sedadlo. Bylo to zvláštně příjemné, když se tak o mě Luke opíral a měl hlavu opřenou o mé rameno. Příjemně hřál a i přes to horko se mi to líbilo a když mi začala kapat voda z jeho vlasů na hruď, nadechl jsem se a přeběhl mi mráz po zádech.

"Bylo by fajn tu pracovat, nemyslíš?" prohlásil Luke po pár minutách ticha.

"Huh?"

"Bylo by fajn pracovat celý léto na takovém místě," vysvětloval. "Je to venku… zábavná atmosféra… a asi i volný vstupný."

"Tak proč tu nepracuješ?"

"Na tohle léto už práci mám," odpověděl bez nadšení.

"Eh… nějakou stavbu, co?" zeptal jsem se. Vzpomněl jsem si, co mi o něm Aaron řekl.

"Jo, to ti řekl Eddie?"

"Někde jsem to slyšel," pokrčil jsem ramenama, jen trochu, abych ho neshodil. Nechtěl jsem v takovou chvíli zmiňovat Aarona. Pořád jsem se nepochlubil tím setkáním v obchodě a asi se o tom ani zmiňovat nebudu. V tuhle chvíli bude lepší na Aarona úplně zapomenout."

"No, je to práce na léto," řekl Luke,"a platí dobře."

"Na něco šetříš?"

"Tak trochu… mám ještě jeden rok na střední a pak mě čeká vysoká. Eddie a Jase už mi něco našetřili, ale já nechci, aby mi platili všechno, víš? Občas mám pocit, že už toho pro mě udělali víc než dost, takže už od patnácti si na léto hledám brigádu. A teď začínám v pondělí."

"To je zítra."

"Já vím."

"Skvělý," zamumlal jsem. "Teď si budu muset taky najít práci nebo něco jinýho konstruktivního, co s časem."

"Proč? Já myslel, že jsi na prázdninách."

"No, když ty pracuješ a Eddie s Jasem taky… tak bych celý léto trávil jen s tvým psem. A to mě moc neláká."

"Kurva… to mě nenapadlo… asi budeš muset být dost sám, co?"

"Nedělej si se mnou hlavu. Určitě něco najdu. Nevím… třeba mi v práci to léto uteče rychleji."

Luke zvedl hlavu a trochu zamračeně se na mě podíval.

"Pořád máš chuď mít tohle léto co nejdřív za sebou?" Snažil se to na sobě nedávat najevo, ale stejně se mu nepovedlo úplně zamaskovat zklamání. Když mi došlo proč - a co jsem zrovna řekl - cítil jsem se hrozně."

"Promiň, Luku. Já to tak nemyslel."

"Já vím," pokrčil ramenama.

"Teda, není to tu tak hrozný jak jsem myslel. Jen… tady nemám domov. Věděl jsem, že tu nezůstanu, hned jak mi Eddie dal tu možnost. Mám vlastní život, ke kterému se chci vrátit."

"Hmm," kývl Luke a prudce se postavil. Podíval jsem se na něj, když mi překročil kolena a snažil se přese mě dostat z té loďky a podíval jsem se ještě výš, když se mi jeho klín dostal do úrovně očí. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se celý den nesnažil tam nedívat. Měl na sobě tmavě modré plavky, které mu obepínaly boky a kontrastovaly s opálenou kůží, ale byly z dost slabého materiálu, aby pod nimi byl dobře vidět ochablý orgán. Fakt se mi přestávalo líbit, jak skvěle Luke vypadá. Jeden by řekl, že už jsem si na to zvyknul, když kolem mě pořád běhá nahý. "Nemáš hlad, Rory? Asi skočím pro nějaký pečivo nebo tak."

"Ani ne," odpověděl jsem. "Nevadí, když tu počkám?"

"Něco ti přinesu," usmál se Luke a poplácal mě po koleno. "Nikam nechoď."

"O to se bát nemusíš," zívnul jsem a utahaně jsem sledoval, jak odchází. Dokonce i zezadu vypadal dobře. Přinutil jsme se uhnout pohledem a zavřel jsem oči. Asi není dobrý nápad takhle okatě zírat svému bratranci na zadem, obzvláště na veřejnosti. Už takhle stačilo, že jsem byl celý den s polonahým Lukem, plus kolem pobíhaly zástupy zpocených kluků páchnoucí po opalovacím krému a chlóru, ale naštěstí se mi povedlo to zatím zvládnout bez erekce. Ale až přijedeme domů, budu potřebovat obzvláště dlouhou sprchu, o tom nebylo pochyb.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl, ale když na mě tak pěkně svítilo slunce a loď se lehce pohupovala, přemohla mě únava. Přemýšlel jsem, jestli by bylo tak hrozný usnout, než se Luke vrátí.

Jen vzdáleně jsem si uvědomoval větší a větší hluk, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, než se loďka dala do pohybu. Na chvíli jsem skoro ztratil rovnováhu a prudce jsem se narovnal. Na chvíli mě rozhodilo to, že se jízda najednou dala ho pohybu. Přede mě i za mě nastupovali lidi, ale když jsem se snažil postavit se a vypadnout, než bude Luke zpátky, loďka sebou škubla a já se musel posadit. Podíval jsem se na tunel před sebou.

"Sakra," zamračil jsem se. Asi budu muset počkat, než to skončí.

Ohlédl jsem se za sebe a snažil jsem se v tom davu najít Luka, ale nikdy jsem ho neviděl. Najednou jsem ucítil, jak někdo další leze do loďky a otočil jsem se zpátky. Klesla mi čelist, když jsem uviděl nikoho jiného než Aarona Keslina v červených plavkách, jak mě překračuje a zabírá Lukovo místo.

"Spalo se ti dobře?" poznamenal, usadil se vedle mě a připoutal se.

"Co tu děláš?" zeptal jsem se.

"Je to tu veřejný, Rory. Pouští sem i takové hajzly, jako jsem já," odpověděl chladně.

"Aarone!" zamračil jsem se.

"Možná by ses měl připoutat," řekl, když jsme vjeli do tunelu a všechno potemnělo, než se objevila různá blikající světýlka.

"Tohle je prostě divný!" prohlásil jsem. "Co tu děláš? Věděl jsi, že tu budu?"

"Uklidni se. Chodím sem každý víkend. A koukej se už připoutat!"

"A to sis musel vybrat zrovna tuhle loďku?" zeptal jsem se, když jsme trochu nabrali rychlost.

"Nikde jinde nebylo volno a tahle jízda je moje oblíbená… a už se připásej."

"Víš, nerad vypadám paranoidně, ale začínám mít pocit, že mě pronásleduješ, proč… kurva!" Loďka najednou vyrazila kupředu a začala padat dolů, skoro jako horská vodní drahá. Najednou mi došlo, že to asi nebude pomalá atrakce typu tunel lásky.

"Říkal jsem, ať se připoutáš," vynadal mi Aaron, když jsem se chytil nejbližší věci v dosahu, abych udržel rovnováhu, a to byla zrovna jeho ruka.

"Nic nevidím!" zamračil jsem se a začal jsem hledat ten pás. Aaron se natáhl - zrovna ve chvíli, kdy atrakce zahnula doprava, cákla na nás voda a já ztrácel rovnováhu. Aaronovi se nějak podařilo ten pás najít a když mě začal připoutávat, nemohl jsem si pomoct a držel jsem se ho za ruku, abych měl aspoň nějakou oporu. "Za to můžeš ty!"

"Zmlkni," zasmál se a zase se opřel, ale mou ruku napustil, i když jsem se mu jí snažil vytrhnout," a připrav se."

"huh?"

O vteřinu později jsme se otáčeli a sjížděli nahoru a dolů, cákala na nás voda, všude blikala světla a lidé kolem nás křičeli. Slyšel jsem, jak se Aaron směje a když se loď zase otočila, musel jsem se taky usmát. I přes tu společnost to byla skvělá atrakce.

"Vidíš," poznamenal Aaron a snažil se překřičet ten kravál. "Měl bys mi poděkovat! Kdybych tu nebyl s tebou, určitě už by ses někde vyklopil!"

"To by se ti určitě líbilo," odsekl jsem.

Stiskl mě pevněji a už jsme zase padali. Loďka se začala otáčet druhým směrem a já se ho instinktivně chytil taky, když se přes nás převalila další vlna.

"Mohli jsme sem jít spolu, víš," překřičel Aaron další randál.

"To bylo předtím, než jsem zjistil, cos udělal!" odsekl jsem. "Řekl jsem ti, že nemůžu…" přerušily mě výkřiky, když všechno najednou ztmavlo a jízda se prudce zastavila. Všude kolem byla naprostá tma a výkřiky postupně nahradilo ticho a šeptání.

"Ty nevěříš na druhý šance?" ozval se Aaron.

"To jsem neřekl," odpověděl jsem.

"No a když bych jednu chtěl?"

"Druhou šanci?"

"P5esně tak.

"Už víš, jaký na to mám názor," povzdychl jsem si a snažil jsem se v té tmě zaostřit. Nerozbilo se to? To přesně bych potřeboval, zaseknout se s Aaronem v temném tunelu.

"A co takhle můj názor?"

"Aarone," zamračil jsem se, i když mě nemohl vidět. "Já prostě…"

Zase mě přerušil, ale tentokrát něčím mnohem děsivějším než všechny ty otáčky a pády. Sotva jsem stihl mrknout, než mi Aaron položil ruku na zátylek, přitáhl si mě a pevně přitiskl rty na moje.

Šokovaně jsem vytřeštil oči. Jízda se znova dala do pohybu, tentokrát ve tmě, ale i tak se neodtáhl. Snažil jsem se udržet rovnováhu a nepraštit se o jeho hlavu, když sebou loďka sem tam cukala. Cítil jsem, jak mi tiskne jazyk na rty a i když má první myšlenka byla odstrčit ho, zvědavost zvítězila a já se mu váhavě otevřel. Zadrhnul se mi dech v krku, když mi vnikl do pusy jazykem a já se k němu přitiskl… líbal jsem se s klukem.

Asi to bude ta nejuslintanější a nejtrapnější polibek, co jsem kdy zažil. Ale taky to byl můj první opravdový polibek. Můj první polibek s jiným klukem a zrovna s tím, od kterého jsem se měl držet dál. A zrovna na takovou komplikaci jsem teda připravený nebyl.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Týnuš Týnuš | 16. prosince 2010 v 21:58 | Reagovat

Já tohohle autora prostě miluju!! *.*

2 Nightie Nightie | 18. prosince 2010 v 22:53 | Reagovat

Pokračuj, nebo propadneš hrdlem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama