Prosinec 2010

Tokyo3

30. prosince 2010 v 9:13 | Phoebe Esteban |  Glosy
Chtěla jsem zase napsat nco třeskutě vtipného, ale nějak mi dochází slova. Ta povídka je naprosto debylní. Tečka.

7. Můžeš to zopakovat? 2/?

28. prosince 2010 v 22:46 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Asi jsem se měl zeptat Eddieho, kdy přišel pošťák. To bych pak nemusel sedět na schodech před domem v tom vedru půl dne a čekat jen ve společnosti Chey. Bylo to divné ráno, vstát a se všema se nasnídat a být jediný, kdo pak nemá co dělat. Eddie mi nabídl, že si vezme volno a zůstane se mnou, ale můj názor je, že přes víkend jsme spolu strávili času dost. Pořád to bylo něco nového a já s ním nechtěl trávit moc času na to, aby se mi to znechutilo. Potřeboval jsem pauzu.

Ale stejně jsem byl nerad sám. A chyběl mi Luke. Tak jsem si zvykl na jeho přítomnost, vůbec se mi nelíbilo, že musí do práce. Přítomnost Chey nebyla špatná, ale nebylo to ono. Ovšem seděla se mnou celé ráno, když jsem čekal na poštu. A když konečně přišla, byl jsem na nohou a spolu s Chey jsme za ním běželi k schránce. Postarší pošťák se na mě jen usmál a podal mi poštu. Já na něj mávnul a písknul jsem na Chey - zbytečné, byla furt se mnou - a cestou domů jsem probíral obálky.

Sam 4/4

26. prosince 2010 v 9:17 | Phoebe Esteban |  FF - Sam

"Co to sakra? Kdo to je?" zeptal jsem se, ale místo odpovědi mi někdo strhnul brýle.

"No do prdele," řekl stejně naštvaný hlas. "Tak jseš fakt slepej. Já jí tvrdil, že to určitě jen hraješ."

Pevně jsem držel hůl, abych o ni nepřišel jako další a o krok jsem ustoupil. "To myslíte Alici. Vy jste pan Kipper."

"A hele, jseš i chytrej," prohlásil.

"O tom by se dalo diskutovat… víte, jen jsem chtěl mluvit s vaší manželkou o její sestře, nechtěl jsem nikoho urazit."

"Jestli jsi s ní chtěl mluvit, neměl ses schovávat v sousedově záhonku."

"Jo. Za to se omlouvám. Asi jsem zašlapal pár kytek."

"Snad to stálo z to. Tak pojď, volám policii."

Sevřel mi silnou rukou paži, těsně nad loktem a najednou mě zatáhnul dopředu. Z tohohle úhlu jsem měl problém používat hůl.

"To bude docela dobrý nápad,"řekl jsem mu. "Teď, když pustili Johna Bumgardenera, budou potřebovat někoho jiného, koho by obvinili z Meganiny vraždy."

Tokyo2

25. prosince 2010 v 10:05 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak Vám všem přeju krásné svátky, hodně pohody a snad letos Ježíšek zabral a dostali jste všechno, co jste chtěli (u nás to bylo kupříkladu ryze praktické - výkladový slovník, abych se měl z čeho učit, nový košile a náušnice, bych měla v čem na zkoušku a flaška whisky, abych se pak mohla ožrat, ale to odbíhám).

Včera byl nový díl Arizony, dnes přináším toto veleďýlo (když nad tím tak přemýšlím, tak se tam v podstatě stane úplné prd, ale je to docela dlouhé) a zítra bude už poslední díl Sama.

Podtrženo sečteno - enjoy:-) (Fialová zase já, červená Lakejja:-))


7. Můžeš to zopakovat? 1/?

24. prosince 2010 v 15:16 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Jízda se otáčela dál a blikající světla všechno rozmazávala… měl jsem strach, že nás někdo uvidí, ale stejně bylo těžké se soustředit na něco jiného než Aaronův jazyk v mé puse a jak jsme do sebe naráželi čelama při každém trhnutí loďky.

Ale ten polibek… možná nebyl nejlepší, ale co můžete čekat od polibku, při kterém s vámi něco hází a furt na vás cáká voda? A pořád to byl polibek. A já ho líbal nazpátek… aspoň co se dalo, než se světlo rozjasnilo a já trochu zpanikařil a konečně jsem dostal rozum. Položil jsem mu obě ruce na hruď a rázně jsem ho odstrčil. Líbal mě tak zaníceně, že to skoro až bolelo.

Dotaz

23. prosince 2010 v 21:16 | Phoebe Esteban
Hlásím se s nepěknou a ne moc příjemnou zprávou, ale vyřešit se to musí.

Poněvadž jsem se nějakým prazvláštním řízením osudu dostala na vysokou školu, čeká mě zanedlouho to překrásné období, kterému se říká zkouškové. Což znamená i učení nad hlavu a tím pádem už teď pozoruji, jak mám méně a méně času na překlady.

Pravděpodobně teď na nějakou dobu budu muset zpomalit tempo Arizony - a tady se Vás chci zeptat, co by vám vyhovovalo víc. Buď můžu přidávat kratší části zhruba ve stejném tempu jako doteď nebo delší části za delší dobu.

Zanedlouho by se snad mělo tempo spravit - a další část čekejte již zítra jako takový dáreček pod stromeček:-)

Tokyo1

20. prosince 2010 v 22:16 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak jsem se rozhodla podělit se s Vámi o nové veledílo. Ovšem než se pustíme k tomuto vytříbenému kousku, dovolte mi zdržet Vás ještě o malou chvilku a to kvůli pár doprovodným slovům.

Někteří z vás si možná povšimli, nakolik mám blízký vztah k japonské kultuře. Proto jsem se nemohla pustit takového veleďýla jako je toto.
V úvodu autorka sice tvrdí, že všechny její postavy bydlí "v malém městečku u Tokia" (jak mě hned napadlo - zkuste si představit takovou malou rybářskou vesničku vedle mrakodrapů a máte to), ale někde v polovině se všichni zázračně přestěhují rovnou do Tokia. Neptejte se mě proč. To patří spolu s kruhy v obilí a ztrácejícími se ponožkami mezi záhady lidstva.

Autorka taky všechny svoje postavy pojmenovala podle postav z Naruta. Myslím, že podobnost je jen náhodná, ale já nikdy Naruta neviděla, takže kdo ví.

Povídku taky nemám doglosovanou, ale snad se k tomu včas vrátím.

A poslední důležitá poznámka - já jsem jako vždy fialová, mojí spolupachatelkou druhé barvy se tentokrát stala Lakejja:-)

Sam 3/4

19. prosince 2010 v 0:19 | Phoebe Esteban |  FF - Sam
Asi nastal správný čas zmínit se, že mám něco jako stalkera. Poprvé jsem se s ním setkal před rokem a co se duchů týče, stal se mou nejhorší noční můrou. Zemřel v šedesátých letech a furt tu strašil, což znamenalo, že nemá v plánu v nejbližší době mizet a jakmile zjistil, že já ho slyším, vidím a můžu na něj sahat, šlo to do kopru. I když jsem mu nabízel pomoc s nedořešenými problémy, opakoval, že nemá v plánu jít dál. Nikdy. Co hůř, rozhodl se, že nás spojuje to, jak ho vidím a že k sobě patříme. Žárlil pokaždé, když jsem mluvil s jiným smrtelníkem, ovšem nedalo se to srovnávat s tím, jak žárlil, když jsem trávil čas s někým živým, včetně rodiny a spolupracovníků. Naposledy jsem ho z bytu, kde se hrozně rád potloukal, vykopnul před dvěma týdny, a už mě skoro i napadlo, že by mi mohl začít chybět. To se ovšem změnilo teď, když přede mnou stál, sebejistý jako obvykle.

6. Trošku srandy 3/3

16. prosince 2010 v 12:19 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Zavřel jsem oči,, natáhl nohy a cítil jsem, jak kolem mě šplouchá voda, pevně jsem se chytil podložky a nabíral rychlost na skluzavce. Uplynulo sotva pár vteřin a už jsem dopadl do bazénku a s úsměvem se vynořil. Protočil jsem oči v sloup na Eddieho, který stál venku s Jasem a mířil mým směrem kamerou. Ale když se na mě usmál, musel jsem mu to oplatit - než jsem tedy ucítil na ramenou dvě ruce a někdy mě stáhl pod hladinu. S prskáním jsem se vynořil a slyšel jsem, jak se Luke směje a na oplátku jsem na něj cáknul, čímž jsme se vysloužili zapískání na píšťalku od jednoho ze záchranářů.

Luke se na něj vzdorně podíval, ale pak se na mě zakřenil a poplácal mě po mokrém rameni.

Sam 2/4

12. prosince 2010 v 14:39 | Phoebe Esteban |  FF - Sam

O dvě hodiny později jsem vystupoval z autobusu a zase počítal kroky, tentokrát sousedstvím, na které jsem si za posledních pár dní až moc zvyknul. Cítil jsem se sebejistě, i když podle Erica ta Johnova fobie moc nepomůže.

Cestou mi zastavil nějaký běžec a nabídl mi pomoc. Obvykle bych slušně odmítnul, ale dneska jsem si jen posunul brýle a požádal ho o doprovod k tomu domu, co jsem hledal - ještě že mě to napadlo, protože jsem někde musel udělat chybu a skončil jsem na špatné straně ulice.

Když jsem mu poděkoval, odešel a já zaklepal na dveře Alice Herington-Kipperové.

Díky tomu, že zůstávala doma jako žena v domácnosti jsem měl tenkrát štěstí - a dneska taky. Dveře se otevřely a nastalo trapné ticho, jako by přemýšlela, co dělám u jejích dveří… zase… Usmál jsem se.

"Zdravím, Alice."

6. Trošku srandy 2/4

6. prosince 2010 v 21:14 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"Takže Cathy je tvoje sestra?" zeptal jsem se.

"Mhm."

"A Brianova přítelkyně?"

"Mhm," kývla Meg. Meg. Poznal jsem jí před chvilkou, když k nám přišla s Angelou. Vzpomínám si, jak se jí Brian ptal na někoho jménem Cathy, ale to je vše. Ale teď už jsem to věděl všechno, když jsme Meg trochu poznal. Ona znala snad všechny.

Ohlédl jsem se na Briana. Seděl na trávě a jeho rudé vlasy zářily i v té tmě. Mluvil s vysokou blondýnou, která vypadala, že by se mu vešla do jednoho rukávu. Předtím se mi představila jako Cathy, ale s Meg si nebyly vůbec podobné, Cathy byla světlovlasá a Meg bruneta.

"A ty máš holku?" zeptala se mě. Tuhle otázku jsme nenáviděl.

"Ne."

"A chceš nějakou?"

Sam 1/4

5. prosince 2010 v 12:13 | Phoebe Esteban |  FF - Sam
"Fuj. Nesnáším mrtvé lidi."

"Děláš si legraci, viď?"
Naštvalo mě to a bylo to na mně znát. Podíval jsem se na štíhlou mladou ženu s krátkýma vlasama.

Zamračila se a založila si ruce na prsou. "Musíš to prostě překousnout."

Jo, musíš to překousnout. To se mi docela zamlouvalo, hlavně ten drobný detail, že jakmile s tím skončím, Megan Herringtonová zmizí.

Opřel jsem lopatu o špinavou zeď. Sehnul jsem se a pod prstama jsem cítil hlínu, každý pohyb ruky odhaloval hladký dřevěný povrch. Po chvilce jsem nahmatal víko, odsunul se o kus pryč a se zafuněním jsem tu rakev otevřel.

6. Trošku srandy 1/4

1. prosince 2010 v 13:19 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
"Koukejte na to," zamumlal Dave skoro šeptem. "To není fér. No jen se podívejte!"

Já se díval; jen mě to nezajímalo. Víc mě teda zajímal západ slunce, který zbarvil oblohu do odstínů oranžové a rudé. Do úplné tmy zbývala nejméně hodina a to mi vyhovovalo. Seděli jsme v parku na trávě a dívali jsme se, co se děje kolem.

S Lukem jsme dorazili docela brzo. Narazili jsme nejdřív na Ricka s Brianem a pak konečně na Davea. Jasně že s náma jela i Chey a samozřejmě se na ni všichni dívali… tedy na Chey A skupinu holek, které se rozhodly, že chudák Chey nedostává dostatek pozornosti. Chey teď ležela na zádech a spousta rukou ji drbala na bříšku.

"Tohle je na pytel," zavrtěl Dave smutně hlavou, když Chey olízla tvář jedné menší holce, celkem hezké, s krátkými vlnitými špinavě blond vlasy a provokativním úsměvem. Předtím někdo zmínil, že to je Angela Connerová: objekt Daveovy touhy. "Luku, hochu, nikdy by mě nenapadlo, že budu žárlit na tvýho psa."

"Zmlkni," zasmál se Luke a hodil po něm trs suché trávy. "Vždyť na mýho psa žárlíš i když jí drbu na břiše já."