Říjen 2010

3. Nářek 4/4

29. října 2010 v 11:39 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Vzhlédl jsem. Nade mnou stál Luke a vypadal rozzuřeně, ale to mě v tu chvíli nezajímalo. Byl úplně mokrý a neměl na sobě nic než bílé trenky.
Mokré trenky. Ani jsem si nemusel nic domýšlet.A ani mi nepomáhalo to, že jsem měl jeho rozkrok přímo před obličejem a nemohl jsem odtrhnout pohled.

"Nezbláznil ses?" zařval a já se mu rychle podíval do očí.

3. Nářek 3/4

27. října 2010 v 13:21 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Vždycky jsem se dokázal kontrolovat. Nevzlykal jsem a nebrečel jsem nahlas. Slzy mi vždycky stékaly po tvářích bez jediného zbytečného zvuku. Ni jsme se nenamáhal je stírat, protože za chvilku je nahradí další. Stejně mě to ale vytáčelo, ten mokrý proud, co mi smáčel tváře a rozmazávaly vidění, když jsem si díval na telefon a vytáčel známé číslo.

Přiložil jsme si sluchátko k uchu a šestkrát to zazvonilo, než se ozval známý hlas babi Alice.

"Haló?"

Popotáhl jsem, ale neozýval jsem se.

3. Nářek 2/4

24. října 2010 v 16:22 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Nebyli jme ve stejném parku jako s Lukem. Tenhle byl menší, s hřištěm a víc lidma. Našli jsme si kousek stínu pod jedním stromem a já si všiml, že Eddie má s sebou pořád ty desky.

"Tak o čem budeme mluvit?" zeptal jsem se. "Chceš vymyslet pravidla nebo to bude takové to rodinné posezení, kdy mi povíš celou rodinou historii, abych věděl, odkud pocházím?"

"No, usmál se,"co kdybychom tentokrát na pravidla zapomněli? Já jsem v tomhle taky nový, Rory. Pravidla budeme vytvářet postupně. A co se rodiny týče, hrozně rád bych ti o sv… o naší rodině pověděl všechno, ale nerad bych tě hned na první procházce unudil k smrti."

3. Nářek 1/4

21. října 2010 v 22:25 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Strčil jsem hlavu pod polštář a přál jsem si, aby to lépe tlumilo Eddieho hlas. Zažil jsem jeden z nejhorších dní svého života a to poslední, co jsem teď chtěl, bylo rozumně si promluvit s mužem, který se snažil stát mým otcem za pouhých dvacet čtyři hodin.

"Podívej, já vím, že to tu nemáš lehké, Rory. Ale dohodli jsme se," naléhal Eddie. Posadil se a já cítil, jak se postel zhoupla. "Souhlasil jsi, že mě za léto poznáš a jestli fakt máme jen jedno léto, nechci ho strávit v hádkách, ne že bych věděl, co se stalo mezi tebou a Lukem, ale…"

"Proč si myslíš, že jsem to začal já?" ozval jsem se a odstrčil jsem ten polštář.

2. První noc - 4/4

17. října 2010 v 21:08 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Aaron mi taky pověděl něco málo o sobě, jak vyrůstal s rodiči a že má dva mladší bratry. Je o rok starší než já, stejně jako Luke, a taky stejně jako on oba chodí zápasit spolu s několika dalšíma klukama z parku. Ale ani jednou nenaznačil, že by s Lukem nevycházeli. Vlastně všechno, co o Lukeovi řekl, bylo pochvalné.

2. První noc - 3/4

16. října 2010 v 9:14 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Luke měl asi nějaké nepřátele. Ale rozhodl jsem se to nekomentovat, jen jsem za ním šel ke stolům.kolem těch dvou stolů se tlačilo aspoň dvanáct kluků, pak další po sobě šili ty balónky a dva je doplňovali vodou; takže můžu s klidným svědomím říct, že všechna jména jsem si nezapamatoval. Ale Luke je znal, procházel kolem a všem mě představil.

Všichni mi připadali přátelští. Teda aspoň k Lukeovi. Ke mně se chovali slušně a snažili se, abych se mezi nimi cítil dobře, ale čím déle jsem Lukea sledoval, tím víc mi docházelo, že tohle je Lukeův svět a Lukeovi přátelé. Usmíval se a vložil se do jakéhokoliv rozhovoru a to připomínalo, jak jsem se cítil doma, když jsem někam šel se svými přáteli. Aspoň teda předtím, než máma umřela.

Už dlouho jsem nebyl venku s klukama. A Lukeovi přátelé rozhodně stáli za to. Vlastně byli všichni stejně vypracovaní jako on sám, někteří teda o trošku míň a žádný nebyl tak sexy jako Luke, ale stejně mi to zamotalo hlavu. Pár si jich sundalo trička jako my a já si musel připomenout babiččiny řeči o tom zírání. Nakonec jsem se soustředil n svoje ruce a sem tam jsem se zapovídal s lidma, když na mě někdo promluvil.

2. První noc - 2/4

13. října 2010 v 9:14 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Dojeli jsme k nejbližšímu obchodu, asi patnáct minut cesty ve společnosti hudby metalové skupiny, o které jsem v životě neslyšel. Hrálo to dost nahlas a Luke je doprovázel svým zpěvem, taky hlasitým a hrozně falešným, ale ani ten falešný zpěv nic neubíral
na skutečnosti, že atraktivnějšího kluka jsem snad nikdy nepotkal. Samozřejmě, když jsme po něm tak házel pohledy, musel jsem si pořád opakovat, že jsme příbuzní.

Luke zaparkoval a počkal v autě, zatímco jsem si šel pro ten kartáček. Překvapilo mě, jaké je i při západu slunce horko. Nezafoukal ani mírný vánek. Když jsem zase nastupoval do džípu, hudba už nehrála a Luke mě pozoroval.

2. První noc - 1/4

10. října 2010 v 20:05 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Jíst hamburgery u formální rodinné večeře je divné. A ještě víc, když sedíte se třema lidma, které ani neznáte - s rodinnými příslušníky, o jejichž existenci jsem do dneška nevěděl. A nepomáhalo mi to, že mě všichni tři sledovali a snažili se tvářit se nenápadně.

Nesnáším, když mě lidi sledují při jídle. Ne že by sledovali, jak jím. Sledovali přímo mě. Cítil jsem se jako vetřelec. U stolu vládlo trapné ticho a něco mi říkalo, že když šli jíst sami tři, obvykle si u toho povídali víc.

1. Trosečník 4/4

5. října 2010 v 19:06 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

"Co kdybychom začali tou dohodou," usmál se Eddie a už podruhé en den ke mně natáhl ruku. "Souhlasíš, že dáš téhle situaci šanci - a že se ode mě necháš naučit řídit. A já souhlasím s tím, že tě na konci léta pošlu zase domů, jestli to tak budeš chtít."

Tentokrát jsem mu potřásl rukou, ale nevypadal jsem tak šťastně jako Eddie. Ale určitě jsem vypadal trochu ohromeně, když jeho ruka skoro spolkla tu mojí. Divné, mohl jsem se ho bát sebevíc, ale nějak jsem se v tu chvíli cítil v bezpečí, skoro jako když mě máma objímala. Zajímalo by mě, jestli se tak cítí i malé děti, co mají tátu.

"Domluveno," souhlasil jsem.

1. Trosečník 3/4

4. října 2010 v 11:06 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona

Když Eddie tvrdil, že je ten
dům "docela daleko", tak úplně jsem nečekal, pojedeme tři kilometry po zaprášené cestě za městem až dojedeme k něčemu, co vypadalo jako jediný dům uprostřed pouště. A to nemluvím o poušti jako o písku. Ne, tím myslím kaktusy a suchou trávu spolu s plevelem, kopec v dálce, který vypadal naprosto zuhelnatěle a ani jeden stín v dohledu.

Ne že by to nebyl hezký dům. To byl. Vlastně lepší než jsem čekal. Mnohem lepší než byt, ve kterém jsme bydleli s mámou. Příjezdová cesta byla dlážděná a vedla ke garáži dost velké na tři auta, předzahrádku zdobila skalka. Viděl jsem bílé a červené kameny a za nimi stál cihlový dům pískové barvy.

1. Trosečník 2/4

2. října 2010 v 19:48 | Phoebe Esteban |  FF - Arizona
Až do poslední chvíle mi asi nedošlo, že odjíždím navždy. Mí přátelé to všichni věděli, ale já se tvářil, jako by se nic moc nedělo. Nějak mi nedocházela vážnost celé situace. Cítil jsme se hrozně otupěle.

Nejbližším přátelům jsem dal svou novou adresu a slíbili mi, že zůstaneme v kontaktu, ale já jim nevěřil. Ne že bych si snad myslel, že je to nezajímá. Zajímalo, ale od chvíle, co máma umřela, jsem se jim nějak vzdaloval. Nevím. Možná jsem se podvědomě připravoval na nevyhnutelné, na ten odjezd.