Srpen 2010

Epilog 7 - Pokrok

26. srpna 2010 v 22:43 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Trochu jsem se třásl, když jsem strčil do kufru dva perfektně poskládané páry kalhot a zvedl jsem mobil. Když jsem chtěl nějaký střet, fakt jsem netušil, že skončí takhle. Zklamalo mě to. Když jsem vytočil číslo Clairových, zvedla to paní Clairová, ale já se sháněl po Bradovi.

"Nech mě hádat," řekl."Jude nemá čas a ty potřebuješ záložní plán? Kdy se ze mě sakra stal záložní plán?"

"Hej," ohradil jsem se a musel jsem se usmát. Než abych vytáhl svůj momentální problém, radši jsem dodal:"No, potřeboval bych zabít asi čtyři hodiny. Nechceš třeba na film nebo tak?"

Epilog 6 - Něco

24. srpna 2010 v 19:24 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Probral jsem se ze spánku a všiml jsem si, jak mám hrozně ztuhlé nohy. Vlastně jsem měl pocit, že mě vzbudila právě bolest ve stehnech. Ale nebylo to tak nepříjemné, vzhledem k tomu, že jsem měl penis tak tvrdý, až mě bolel a kolem něj jsem cítil něco teplého, vlhkého a hlavně neskutečně příjemného.

Epilog 5 - Kukuřice je v pořádku, ale náš domov ne

20. srpna 2010 v 12:31 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Zvedl jsem mobil a potěšilo mě, že mi ho někdo položil na nabíječku vedle postele. Vytočil jsem známé číslo a přemýšlel jsem, proč už jsem si ho nenechal přinést od Bree. Teď už to ale bylo stejně jedno.

"Haló?"

"Jude? Čau…"

"Quinne, zrovna jsem vyšel z bytu," řekl. "Uvidíme se za čtvrt hodiny, co ty na to?"

"Počkej," řekl jsme rychle, než mi to mohl položit. "Dneska nikam nemůžu."

"Co tím myslíš?" zeptal se, trochu ustaraně.

"Ehm… jsem doma."

Epilog 4 - Čekání

12. srpna 2010 v 23:40 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Jseš v pohodě?" Poprvé za tři dny jsem viděl Judea a tohle byla první věc, co mi řekl, když nakráčel do Bradova pokoje - toho, o kterém jsem od neděle bydlel.

Odsunul jsem domácí úkoly dál na postel a posadil se, pak jsem jen pokrčil ramenama. "Fajn," zamumlal jsem.

Nepřekvapovalo mě, že ho tam vidím. Dneska neměl školu a přijal pozvání od paní Clairové, aby přišel na večeři. Splnila svoje slovo a vážně jí nevadil žádný jeho telefonát, ať se ozval jakkoliv pozdě. Ani Brad nesměl telefonovat po desáté hodině, když mě druhý den školu. Jude mi poslední dobou volal mnohem později a Clairovi mi prakticky nadšeně předávali telefon. Jasně, asi to mělo co dělat s mou ohromnou depresí - několik posledních dní jsem byl v háji, ani jsem se pořádně neupravoval a rozhovory s Judem bylo to jediné, co mě dokázalo přimět k úsměvu.

Epilog 3 - Zásah

8. srpna 2010 v 17:04 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

V sobotu večer jsem strávil pár hodin s Judem, než jsem jel sám domů. Měl jsem teda spoustu času říct mu, co mám v plánu. Ale já nic.

Byl utahaný z práce a víc se soustředil na věci do školy. Sice měl míň hodin, ale očividně skoro dvakrát tak úkolů co já. Přesunuli jsme se ke stolku v obýváku a rozložili si na zem deky. On si tam roztáhl knihy a pustil film, abych se nenudil. Ale já se radši věnoval počítání jeho vlasů - to když jsem se k němu přitulil a prstama mu je probíral. Párkrát jsem ho vytrhnul od práce, ale nijak jsem toho nelitoval. A… cítil jsem se tak skvěle, že jsem nechtěl vůbec vytahovat žádný problém. Ale když přišel v neděli Jude dřív na večeři, musel jsem to vyřešit.

TRC - Příručka správného vztahu X

5. srpna 2010 v 12:33 | Phoebe Esteban |  FF - CLAMP
Fandom: Tsubasa chronicle
Název: Příručka správného vztahu
Kapitola: X - Úsměv
Autor: Mizu Tenshi
Rating: 15+
Varování:Silné filozofování

Sekce 10 - jak své lásce zlepšit náladu
Dobrý ukazatel toho, jak se k sobě se svým cílem hodíte je ten, jak rychle dokážete výše zmíněnému cíli zvednout náladu. Až se bude příště objekt vašeho zájmu cítit špatně, stopujte si, za jak dlouho do dokážete přimět usmát se/rozesmát se/ dát vám jednu přes tlamu.

Epilog 2 - Prohlášení

2. srpna 2010 v 23:23 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
"Asi to chci udělat,"řekl jsem tiše a míchal jsem v hrnku horkou čokoládu. Podíval jsem se přes stůl na drobnou tmavovlasou ženu. Už neměla tak viditelné bříško. Místo toho chovala baculaté růžové miminko a dívala se na mě.

"Určitě, zlatíčko?" zeptala se a já jen pokrčil ramenama.

"Jo, přece si to můžeš ještě promyslet," řekl Brad a posadil se vedle mě.