Leden 2010

14 -Pravda bolí 4/4

30. ledna 2010 v 13:19 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Asi už jsem to řekl dost jasně, protože Brad celý zblednul. Ale proč? Proč jsem to udělal? Došlo mi, že mi právě navrhnul způsob, jak z toho všeho vybruslit. Bylo by to další lež - tvrdit, že se mi líbí Judeova neexistující sestra - ale dostal bych se z toho. Asi jsem to věděl hned. Ale v tu chvíli mi přišlo důležité to říct. Jako bych potřeboval, aby poznal pravdu a uklidnilo mě to stejně, jako když jsem ta dvě slova řekl poprvé sám sobě. Jsem gay. Ale teď byl konec - byl jsem vyděšený k smrti.

"Jiný kluk?" opakoval stejně šokovaně, jako vypadal a já jen polknul.

14 -Pravda bolí 3/4

28. ledna 2010 v 15:07 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
To, jak mi položil telefon, mi asi zničilo večer víc než cokoliv jiného. Chtěl jsem mu zavolat zpátky a zeptat se, proč to udělal… a co to mělo znamenat. Očividně se mu nelíbilo něco, co jsem řekl, ale čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi došlo, že ani mně se nelíbily věci, které mi řekl. Chtěl říct Bree pravdu. Do hajzlu s tím.

Ale jen proto, že se mi to nelíbilo jsem nesouhlasil s tím, jak mi to položil. Co tím jako myslel? Už se se mnou nechce bavit? A co to, co se mezi náma stalo předtím? Měl jsem na to snad zapomenout?

14 -Pravda bolí 2/4

26. ledna 2010 v 18:28 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
"Slibuješ?"

Od té chvíle, co jsme s Bradem zastavili před naším domem, jsem se na něj už popáté podíval a povzdychl jsem si. Už jsem měl jednu nohu ze dveří a Bree už stála u domu. Měla štěstí. Brad mě nechtěl nechat jít, dokud neuslyší, co chtěl.

"Večer si promluvíme,"naléhal jsem. "Slibuju." I když jsem netušil, co mu řeknu. Asi jsem mohl klidně začít s omlouváním za to, jak jsem ho praštil, ale to pak asi bude chtít i vysvětlení. A netušil jsem, jak to udělám. Sakra, zatím jsem se tomu všemu snažil porozumět sám.

"Fajn," kývl po chvíli. "Za chvíli se uvidíme."

14 -Pravda bolí 1/4

23. ledna 2010 v 21:23 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Každý sen o mužných tělech a roztoužených rukou, co se mě dotýkaly, jsem hned po probuzení odsunul někam dozadu a ještě jsem si za něj dlouhou dobu nadával. Ty sny pro mě vždycky byly přítěží. Cítil jsem se díky nim provinile. Snil jsem o klucích.

Dělat to doopravdy rozhodně tomu provinění dvakrát nepomohlo. Líbat Judea… no, připomínalo mi to masturbaci. Divné přirovnání, pravda, ale rozhodně pravdivé. Je určitý bod, kterého můžete dosáhnout, pro mě osobně asi čtyři doteky před vyvrcholením, z kterého už není návratu a vy se nedokážete kontrolovat. A ten polibek za stadionem byl jako ty čtyři doteky. Jakmile se naše rty setkaly, nebylo cesty zpět.

13 - Lepší hned než nikdy - 3/3

18. ledna 2010 v 22:37 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Otevřel jsem skříňku a začal jsem si hledat knihy. Středa ráno a mně čekala druhá hodina. Vlastně to nevypadalo na špatný den. Brad nám hodil na školy a souhlasil s Breeiným návrhem, aby se u nás odpoledne zastavil. Trochu ho naštvalo, když jsem se zmínil, že se zase neuvidíme na oběd… abych byl upřímný, skoro jsem zvažoval zapomenout na tu schůzku s Judem a na chvíli za Bradem jít. Musel jsem něco udělat, jestli chci zachránit naše přátelství.

Ale když přijde po škole, tak je všechno v pohodě. A taky není na škodu, když tam bude i mamka s Bree. Třeba právě to navodí lepší atmosféru, hlavně co se mámy týče - Brada vždycky zbožňovala skoro stejně jako Marissu. A taky bych se vyhnul jakýmkoliv vážnějším rozhovorům s Bradem. I když, jasně, některým otázkám se nebudu moct vyhýbat věčně. Dříve nebo později budu muset přijít s nějakou odpovědí.

13 - Lepší hned než nikdy - 2/3

13. ledna 2010 v 14:41 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Žádná jména, Bree," stěžoval jsem si, když Bree získala další dvacet bodů. Obvykle jsem neprohrával, ale Bree mě totálně drtila a Jude se taky nenechal zahanbit.

"Jména jsou slova, Quinne," prohlásila.

"Má pravdu," zakřenil se na mě Jude a já je oba sjel pohledem.

Zrovna v tu chvíli přišla do obýváku máma a mně se ulevilo, když se usmívala - to se ovšem změnilo, hned jakmile promluvila.

13 - Lepší hned než nikdy - 1/3

10. ledna 2010 v 11:12 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
"Jude Landon?" opakovala máma zrovna ve chvíli, kdy jsem se dostal ke schodům. Zmateně se dívala z Bree na Judea a nazpátek.

Ale nemohla být zmatenější než já. Buď Bree neslyšela mámin projev, jak ho nechce ani vidět, nebo se moje sestra dokázala dostat do ještě lepších potíží než já. A proč ho sem přivedla? Přemýšlela vůbec? A fakt si přivedla zrovna jeho?

Zíral jsem na Judea - v mém domě - a s mou matkou. Jo, logické myšlení tu nemělo co dělat. Na jednu stranu jsem cítil malou naději, možná i radost, že přišel. Na druhou jsem se děsil, jak máma zareaguje. A asi se mi to nezdálo, Jude vypadal trochu nervózně, když jí podával ruku.

"Dobrý večer, paní Mooreová."

12 - Návrat do reality 5/5

9. ledna 2010 v 9:17 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
"Quinne!"

Rozhlédl jsem se. Brad stál u auta a mával na mě. Čekal jsem ho tam, ale schválně jsem hrál o čas.Bree jsem nikde neviděl a asi to zní dětinsky, ale nechtěl jsem s ním sedět v autě sám. Určitě by se začal vyptávat. A já ještě nestačil strávit to, že už se nemusím otravovat s Johnsem. První dobrá věc za celý den. Tak jsem nechtěl řešit nic, co by mi zkazilo tu… lepší náladu.

Tak místo abych k němu šel, jen jsem mu zamával, otočil se k němu zády a vyhlížel sestru. Nechal mě být asi minutku, než na mě zavolal.

Sladké sny

8. ledna 2010 v 13:41 | Phoebe Esteban |  Glosy
Povídka od stejné autorky jako opsledně (někteří z vás asi tuší její totožnost), nicméně... myslím, že blbost některých nezná mezí.
Tím končím s objektivním hodnocením, vy odložte jídlo, pití a všechno, co byste si mohli v záchvatu smíchu zničit.


12 - Návrat do reality 4/5

6. ledna 2010 v 19:28 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

V duchu jsem zasténal a položil jsem hlavu na lavici ve skoro prázdné třídě. Kromě mě tam byli jen dva další - místo polední přestávky jsme si odbývali školní trest.

Na někoho, kdo se nikdy nedostal do potíží, mi to celkem šlo. Třeba jsem si to jen kompenzoval, kdo ví. Ovšem co jsem věděl - až se vrátím domů, čeká mě dost drsná hádka, obzvláště jestli pan Johns volal mámě. Koho by napadlo, že se mu nebude líbit, když ho obviním ze sexuálního fantazírování o studentce?

12 - Návrat do reality 3/?

3. ledna 2010 v 22:06 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Kde je tvoje máma?" zeptal se mě známý hlas a vytrhnul mě z myšlenek. Vzhlédl jsem. Byl to Brad a zrovna si sedal vedle mě. Věděl jsem, že nás bude Brad doprovázet do školy a z ní, ale nečekal jsem, že bude vyhledávat i jiné chvíle. Sice jsem byl pryč jen chvíli, ale bylo mi jasné, jak utrpěla moje reputace mezi známými. Teď jsem pro ně byl ten idiot, co podvedl Marissu Rixisovou a napadl Brada Claira. Pochyboval jsem, že si vůbec budu mít na obědě kam sednout.