Listopad 2009

Za zradu se platí - prolog

28. listopadu 2009 v 22:36 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak, předkládám vám další perlu... je to naše oblíbená milovaná perlorodka, která stvořilatakové skvosty jako Ariannu nebo tu Ságu z Pána prstenů...

Fialová Phoebe, červená Kay;-)


11 - Mezihra - 4/4

26. listopadu 2009 v 14:51 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Kde je tvoje rodina?"

Jude vzhlédl a vypadal téměř zaskočeně.

"Trina je ve škole." Pokrčil ramenama.

"Ne, myslím, tví rodiče… kde jsou?"

"Jo ty myslíš." Znovu pokrčil ramenama. "Možná bychom o nich mluvit neměli." Náhle se postavil a nesl misku do kuchyně. Něco mi říkalo, že se jen vyhýbá rozhovoru.

"Neměl jsem se ptát?"

"Ne," odvětil rychle. "Tak si to neber. Vlastně jsem i rád, že ses zeptal. Ale… no… jak jen to říct? Už takhle máš se svou rodinou problémů dost. Asi není nejlepší čas začít ti vyprávět hrůzostrašné příběhy o té mojí."

Jizva

24. listopadu 2009 v 14:20 | Phoebe Esteban |  Glosy
Nová povídka od nové autorky, která sice není tak hrozná jako ostatní, leč jejím povídkám chybí něco tak trochu důležitého - děj.

Nebojte, už brzo se dočkáte nějakého dílka od jednoho z našich oblíbených, starých dobrých autorů... O:-)

A za pomoc s glosou děkuju Kájulce, která ji vlastně našla a v téhle povídce má červenou barvu:-)


Omóni melme - 18.kapitola

19. listopadu 2009 v 13:53 | Phoebe Esteban |  Glosy
S těžkým srdcem oznamuji, že nastal konec veledíla...ano, 18.kapitola je závěrečnou kapitolou této hrůzy...taky je extrémně dlouhá, tak co k tomu řívt jiného než... užijte si to:-P

11 - Mezihra - 3/4

17. listopadu 2009 v 15:20 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Zůstat někde trčet, to je na nic. Přemýšlel jsem, jak dlouho tam ještě budu. Kolem poledne už jsem přestal proklínat Taylora a uklidil jsem bordel ze snídaně. Nějak jsem neměl sílu procházet Judeův byt. Skoro jsem nedokázal udržet oči otevřené, ale nechtěl jsem usnout. Chtěl jsem být vzhůru, co kdyby mi zazvonil telefon nebo… no, nebo kdyby se někdo ukázal. Ale to se snadno řeklo, hůř udělalo. Nakonec jsem ustlal a přesunul se na chodbu, kde bylo chladněji a tudíž tam spíš zůstanu vzhůru.

Ani nevím, jak dlouho jsem seděl před Judeovými dveřmi, opíral jsem se o zeď a silou vůle jsem držel oči otevřené. Zdálo se mi to jako věčnost. Nakonec se nade mnou objevil stín a já otevřel oči - nade mnou se tyčil ohromný chlap staršího věku.

"Hej, Jude," prohlásil. "neříkal jsem ti, ať nekrmíš zaběhnuté kočky? Takhle se jich nikdy nezbavíš."

"Tak zatím, Murphy," prohlásil Jude, odstrčil staršího muže a stoupnul si nade mě.

Omóni melme - 17.kapitola

16. listopadu 2009 v 20:53 | Phoebe Esteban |  Glosy
Pomaličku se blížíme ke konci, jen snad...nevíte někdo, co je to ten libel...?:-D

Phoebe uvažuje - "japanofilové"

14. listopadu 2009 v 16:28 | Phoebe Esteban |  Phoebe
Poslední dobou - tedy, říkám poslední dobou, ale myslím tím tak rok, dva - se naší prapodivnou zemičkou šíří podivná mánie. Koukat na kreslené příběhy plné postaviček s velkýma očima, které mluví japonsky (pokud se tedy člověk nedívá na dabovanou verzi, což se dá považovat za rouhání).
Aby se na mě nikdo nevrhnul hned po prvním odstavci - já jsem člověk mírumilovný, nekonfliktní a nevadí mi to. Ba co víc, přiznávám před nastoupenou jednotkou - na anime koukám taky. Ale když se mě na to někdo zeptá, přemýšlím, jestli to přiznat nebo ne.
Ze strachu, že si o mně budou myslet, jaká jsem divná, když koukám na kreslený seriál (a kreslený = pro děti)? Ale kdeže.
Ze strachu, že si mě začnou spojovat s čeksými japanofily, pardon, "japanofily".


Kyoushi mo Iroiro Aruwakede - 2.chapter

14. listopadu 2009 v 11:15 | Phoebe Esteban |  Manga
Znáte to snad všichni... školní výlet.
Příjemná změna od klasického školního režimu, ale... napadlo vás někdy, jak to vypadá ze strany učitelů?
A když se k tomu přidá ještě šarmantní kolega, který po vás nepokrytě vyjíždí... ;-)

11 - Mezihra - 2/4

13. listopadu 2009 v 21:11 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Nikdy by mě nenapadlo, že se v Taylorově blízkosti ocitnu nahý. Ale Judeova koupelna má aspoň zámek. Ten jsem využil, když mě Jude přesvědčil ,ať se skočím osprchovat,a abych byl upřímný - fakt jsem se pak cítil líp.

Ale když jsem opustil koupelnu, na sobě Judeovo oblečení, znovu se mi stáhnul žaludek a tentokrát to nemělo s kocovinou nic společného. Mohlo za to známé vyzváněn. Připomnělo mi, že mám pořád ten telefon a někdo ho musel zase zapnout. Ale co bylo děsivější - vzal to Taylor.

"Jo…" povídal. "A kdo tam je? ... Já se ptal první… Mhmm. Začínám chápat, proč se s váma Quinn nechce bavit…mhmm… hej, udělej pro mě něco - ohni se, mám takový pocit, že ten můj ztracený kolík máš
strčený v prdeli, jinak bys nebyl tak nervózní."

"Taylore!" zasyčel jsem vyděšeně. Přeběhl jsem pokoj a vytrhnul jsem mu telefon z ruky.

"Co?" odpověděl, jako by o tom fakt neměl páru.

Phoebe truchlí

9. listopadu 2009 v 20:15 | Phoebe Esteban |  Phoebe
Tak, drazí moji - než mě začnete kamenovat, popřípadě vyběhnete se zapálenými pochodněmi směr můj dům (stejně nevíte, kde bydlím:-P), musím se ospravedlnit - tak trochu nám chcípnul pc, takže další články se odsouvají do budoucna, optimisticky snad na příští týden;-)