Září 2009

Omóni melme - 7.kapitola

29. září 2009 v 14:57 | Phoebe Esteban |  Glosy

Kapitola sedmá, opět s naprosto cool obrázkem...co o tom říct... hlavní Mařka i přes veškeré Phoebiny - čistě pacifistické! - pokusy ji zničit žije, ale její iq stále klesá, když nepozná vlastního milence a bratra...

9 - Dobří, špatní a šílení 4/4

28. září 2009 v 8:54 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Quinne! Vstávej!" Ten hlas nepochybně patřil Bree, i když zněl tak přidušeně. Přidalo se k němu i bouchání na dveře. Vystrčil jsem hlavu zpod polštáře a podíval se na hodiny.

Šest třicet ráno.

To mi úplně stačilo, abych zakňoural, vykulil se z postele, rychle si natáhl staré tepláky a až pak došel ke dveřím.

"Quinne!"

"Co?" Odsekl jsem a otevřel dveře. Sestra trpělivě čekala.

"Jdu do školy," oznámila mi a zkoumavě si mě prohlížela.

"Jo, no, pokud si pamatuju…já nejdu," prohlásil jsem. "Nechal jsem ti klíčky dole, takže - existuje jiný důvod, proč mi mlátíš na dveře v půl sedmé ráno?"


Omóni melme - 6.kapitola

26. září 2009 v 11:43 | Phoebe Esteban |  Glosy
Další kapitola,dle mého naprosto zbytečná - hlavní Mařka putuje křížem krážem po Středozemi, aby se dostala do cíle v rekordním čase, nic víc jsem si z toho neodnesla...

Omóni melme - 5.kapitola

24. září 2009 v 19:42 | Phoebe Esteban |  Glosy
Kdepak, ta hovadina zdaleka nekončí, tentokrát exkluzivní díl - v hlavních rolích například senilní turista Gandalf nebo chlípný Aragorn.
A dnes dokonce s obrazovou přílohou, to se ale máme!


9 - Dobří, špatní a šílení 3/4

22. září 2009 v 13:56 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Bree nasadila výslechový výraz. Kdyby byl taťka ještě naživu, určitě by na ni byl hrdý a nabídl by jí místo v týmu. Ovšem teď mě ten výraz doslova pil krev. Bree mi do ruky vrazila hrneček horké čokolády a sedla si vedle mě na pohovku. Tak mě znervózňovala, že jsem se místo na ní díval do hrnku. Žádné marshmallow. To nepochybně znamenalo, že je fakt vytočená.

"Nemůžu ti to říct,"řekl jsem po dlouhé chvíli ticha. "Sám nevím, co se dneska stalo."

"Quinne, ty…"

"Vím, co jsem udělal a můžu k tomu říct jen to, že mě to mrzí," přerušil jsem ji. "Nečekám, že to pochopíš, ale poslední dobou… prostě nejsem sám sebou. Cítím se…vystresovaně. To sice není žádná omluva, ale jiné vysvětlení ti dát nemůžu."

9 - Dobří, špatní a šílení 2/4

20. září 2009 v 18:31 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Na chodbě bylo chladno a já pořád stál naboso, ale mně to bylo jedno, soustředil jsem se jen na vytáčení čísla. Možná jsem na to nebyl připravený, ale potřeboval jsem jí zavolat. Ujistit ji, že jsem fakt v pohodě, zvlášť když už mi volala i mamka. Nepochybně by byly schopné zavolat na policii, kdybych se dlouho neozval, i když Jude Bree ujistil, že mi nic není. Já svou sestru znal. Chtěla to slyšet ode mě.

Omóni melme - 4.kapitola

19. září 2009 v 23:45 | Phoebe Esteban |  Glosy
A veledílo vytrvale a neustále pokračuje, nejeví známky opotřebování a myslím, že i glosátorky nejsou ve špatné formě;-)


9 - Dobří, špatní a šílení 1/4

16. září 2009 v 12:41 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Lidský kontakt. Teplé tělo proti tvému. Vůně jednotlivce. Jeho dech na tvém krku. Zdvihání a klesání jeho hrudi, jak proti tobě dýchá. Ruce, drží tě pevně a když dobře posloucháš, slyšíš tlukot jeho srdce.

Co je na tom vlastně tak uklidňujícícho? Obyčejné objetí mluví lépe než všechna slova, nebo i něco tak obyčejného jako ruka na rameno. Znamená to tolik, obzvláště když se cítíte opuštěně. A když si mě Jude přitáhl, napadlo mě, že se moc často neobjímám.


Omóni melme - 3.kapitola

14. září 2009 v 16:09 | Phoebe Esteban |  Glosy
Třetí kapitola téhle úžasné velekraviny... Enjoy:-P


Omóni melme - 2.kapitola

13. září 2009 v 8:51 | Phoebe Esteban |  Glosy
Vítám Vás u druhé kapitoly tohoto veledíla, asi takhle - nejen že ještě ani zdaleka nekončíme, dokonce nejsme ani zdaleka v půlce...tak přeju krásné nervy a nenechte sitímto paskvilem zničit konec víkendu;-)


Omóni melme - 1.kapitola

11. září 2009 v 15:19 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak, co říct...snad jen obrňte se a pro jistotu zapomeňte, že jste kdy četli cosi jako Pána prstenů, protože toto veledílo s ním absolutně nesouvisí...

Rozdělení pracovních sil - Sil žlutá, Phoebe fialová ;-)


8 - Záchrana z nebes 3/3

10. září 2009 v 15:45 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Zvonění. Zatracený telefon. Proč jsem si ho vůbec kupoval? Horší než budík, protože mě vytrhl z toho příjemného, teploučkého a temného místa. Docela jsem uvítal prsty, co mi sáhly do kapsy u kalhot a vytáhly ten rušivý element.

Až na to, že to nebyly moje prsty. Zase cigaretový kouř a pak tichý hlas, co odpovídal na můj telefonát.

"Haló?"

Jude.

Omóni melme - Prolog

8. září 2009 v 10:37 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tak, co říct a čím začít... hlásím se s novou glosou. Je to až přespříliš dlouhá povídka, která podle mě postrádá děj, myšlenku i náznaky stylistiky či gramatiky. Je ovšem jedinečná hned v několika bodech.

Za prvé: Nejedná se o nic z DS, ale z fandomu Pána prstenů.
A za druhé: Je to povídka dělaná ve spolupráci se Silmarilien. Ta používá zelenou (občas žlutou) barvu, Phoebe jako obvykle svou fialovou:-)

A ještě poznámka k prologu: Je to jedna z nejhorších části vůbec a osobně bych řekla, že vás má připravit. Pokud přežijete prolog, teoreticky byste měli být schopní ustát i zbytek.

Hlavně neříkejte, že jsem vás nevarovala.

Varovala.:-P


8 - Záchrana z nebes 2/3

7. září 2009 v 21:03 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Asi za to mohl můj pohnutý stav, ale ani jsem se nebránil. Jen jsem padnul na zadní sedadlo svého vlastního auta a napůl pobaveně, napůl vyděšeně jsem sledoval, jak se Taylor posadil na místo řidiče a Trina vedle něj. Ale když Taylor nastartoval moje auto, rychle jsem se zase probral.

"Co to děláte?" zeptal jsem se.

"Viděli jsme, jak jdeš k Johnovi," odpověděla Trina a úkosem se na mě podívala.

"Nemohli jsme tě nechat jen tak odejít po debatě s tím vypatlaným kreténem," dodal Taylor. "Ten chlap je naprosto homofobní. Zkurvený hajzl."

8 - Záchrana z nebes 1/3

6. září 2009 v 20:17 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Stál jsem tam a děsilo mě, co jsem právě udělal. Co se mi to kurva stalo? Brad. Já ho praštil. Tak tohle jsem nebyl já. Ale já už ani neexistoval. Aspoň tak jsem to cítil. Stal jsem se někým jiným. Stal jsem se poblázněným magorem, kterému ujely nervy a právě praštil nejlepšího kamaráda za konstatování pravdy.

Já jsem buzerant.

Jasně, Brad to takhle nemyslel, ale to je jedno. Já jsem jeden z těch lidí. A neměl jsem na výběr.

"Pane Moore!" Nadskočil jsem. Hlas dospělého. Vzhlédl jsem. Blížil se zástupce ředitele a několik učitelů. Asi jsem byl v háji, co? "Do kanceláře, okamžitě!"

7 - Zápas, část druhá - 3/3

4. září 2009 v 9:27 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

V pondělí odpoledne, jak jsem konečně vylezl z pokoje, jsme se fakt cítil líp. Ale to nemělo trvat dlouho. V pterý jsem se vrátil do školy. Sice jsem rád využil sestřiny společnosti, ale ve škole jsem se cítil prázdně, odříznutě. A paranoidně.

Šel jsem s Marissou na oběd a zahlédl jsem Taylora. Zase na mě mrknul. Kretén. Bál jsem se, aby to Marissa neviděla, ale ta byla moc zahleděná sama do sebe a nevšimla si toho. Později toho dne jsem potkal Trinu. Místo obvyklých vražedných pohledů se na mě dívala soucitně a to mohlo znamenat jediné - věděla o tom, jak jsem vletěl Judeovi do bytu a udělal ze sebe parádního vola.

Jude. Snažil jsem se na něj nemyslet. Pořád jsem se snažil dostat všechny pocity pod kontrolu. Zmatek, strach. A Jude byl jen další komplikací, ale kdykoliv jsem se neudržel a vzpomněl jsem si na něj, rozhořely se mi tváře.

Nevěřícná Phoebe

3. září 2009 v 12:40 | Phoebe Esteban |  Glosy
Po dlouhé době zase nějaká glosa, sama sebekriticky uznávám, že rozhodně nepatří k mým nejlepším, nicméně - tahle je pro mě speciální tím věnováním...uvidíte sami:-P

A rozhodně se nebojte, mám v zásobě takovou glosu, že mnozí z vás budou hledat oči pod stolem a obočí ve vlasech;-)


7 - Zápas, část druhá - 2/3

2. září 2009 v 15:51 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Zanedlouho se stal spánek mým nejlepším přítelem. Než abych se zabýval víkendem - nebo vlastně čímkoliv jiným - radši jsem zůstával v pokoji. Sám se svým zmatkem. Pořád jsem si v hlavě přehrával ty události v kině a Judeově bytě… pořád dokola, znova a znova. Začínalo mě t frustrovat. Nechtěl jsem vystrčit ani nos, dokud si to nějak neurovnám. Ani jsem se ještě neomluvil Bradovi - celý víkend se mi neozval, což se mu vůbec nepodobalo.

Dolů jsem se chodil jen najíst a i to jsem se snažil zkrátit na minimum. Bree strávila hodně času u sousedů, pomáhala Bradově mámě. Ale když byla doma, bušila mi na dveře a chtěla vědět, co se děje. Já na ni jen zavolal, že mi není dobře…a ne, nepotřebuju, aby mi něco donesla.