Květen 2009

5 - Zatracený Jude 1/3

31. května 2009 v 22:48 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
"Nemůžu uvěřit, že žiješ úplně sám!" Z kuchyně se ozýval Breein hlas. V předsíni jsem hodil batoh na zem a chtěl jsem tam za nima vběhnout, ale místo toho jsem se pomalu přikradl a poslouchal jsem. "A ještě ke všemu už pracuješ. Určitě je ti teprve sedmnáct?"

Slyšel jsem Judeův smích. Fakt se mi líbil, ale vypudil jsem tu myšlenku z hlavy a pokračoval jsem ke kuchyni.

"Naprosto," slyšel jsem ho. "Máte to tu hezký. Váš táta je fakt polda?"

"Jo, ty obrázky myslíš?" odpověděla Bree. "Byl. Já ho nikdy nepoznala.
Umřel už dávno, teď tu bydlíme jen s Quinnem a mamkou. Vlastně celý můj život… a co ty, proč žiješ sám? Kde jsou tví rodiče?"

"Moc se ptáš."

"To říká Quinn taky," zasmála se Bree. To mi vykouzlilo na tváři úsměv. Nejen že to byla pravda, ale Jude mi předtím řekl úplně to samé.

4 - Jak se mi to vymklo z rukou 2/2

28. května 2009 v 16:34 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Moje holka byla pryč. No, ne tak úplně pryč, ale prostě už to nebyla moje holka, takže jsem ji nemohl používat jako štít proti svým citům. Potřeboval jsem najít jiný důkaz, že nejsem gay. Najít si jinou holku, to nepřicházelo v úvahu. Kromě toho, s Marissou jsme pořád byli na oko spolu.

Ale v neděli jsem ani nemusel hledat další výmluvy. Musel jsem do práce. Teda, nemusel. Ale zavolal mi šéf. Někdo jiný onemocněl a tohle byla jedna z delších směn, tak prý jestli si to nevezmu za něj.

Rozhodl jsem se tam jít. Peníze za přesčas neuškodí a navíc získám rozptýlení. Můžu se poflakovat po obchoďáku, pracovat a připomenout si, že jsem pořád ten stejný, normální sedmnáctiletý kluk, jen momentálně bez přítelkyně.

4 - Jak se mi to vymklo z rukou 1/2

26. května 2009 v 14:38 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Budeš to ještě jíst?" zeptal se Brad a upíral pohled na můj nedotčený cheesburger. Už dvacet minut jsme seděli v bufetu. Brad svoje jídlo už stačil zhltat, já na své ještě ani nesáhnul. Nějak jsem ztratil chuť. Pořád jsem se cítil poněkud rozpačitě a nelíbilo se mi mezi lidmi.

"Nabídni si." Šoupnul jsem k němu svůj tác.

"Ty nemáš hlad?" zeptal se Brad nedůvěřivě. Když přišlo na jídlo, obvykle jsme oba nikdy neměli dost.

"Ne," povzdychl jsem si. "Najím se později."

3 - Den poté 2/2

25. května 2009 v 13:19 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Doma jsem neztrácel čas a zmizel ve svém pokoji. Mamka pracovala, tak jsem si nemusel dělat starosti s ní, ale Bree se mohla kdykoliv objevit a překvapit mě. A v tu chvíli jsem neměl náladu ani na ní.

Nakrmil jsem rybičky a jako vždycky jsem se rozhlédl, jestli je všechno tak, jak jsem to nechal, deníčkem počínaje. Pak jsem si sednul na postel, sundával jsem si kabát a natáhl jsem se pro ten časopis. Nalistoval jsem obvyklou stránku.

Potřeboval jsem se soustředit na tu holku. Prostě potřeboval. Potřeboval jsem zapomenout, co se stalo v noci. Potřeboval jsem zapomenout na dnešní ráno, zapomenout na úplně všechno. Když jsem teď věděl, že Taylor už ty fotky nemá a já se můžu strachovat jen o pár neškodných pomluv, zase jsem mohl volně dýchat.

No, ne tak úplně.

Steve - 2

23. května 2009 v 22:21 | Phoebe Esteban |  Glosy
V pořadí bůhvíjaká, ale celkem 2.kapitola tohoto veledíla, přečtěte si a pochopíte...
Jinak - už mám celého Steva za sebou (to koukáte, co?), ale nebojte - autor nás na holičkách nenechá a píše dál... O:-)


3 - Den poté 1/2

23. května 2009 v 8:13 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Mám rád řád. Patřím k těm lidem, co by se bez plánu neobešli. Málokdy udělám něco spontánně - asi proto, že to nikdy nevyjde moc dobře. Držím se svých plánů. Dokonce i o víkendy si nastavuju budíka na o dvě hodiny později než ve školní dny. Jinak bych totiž celý den prospal a to by mi narušilo všechny plány.

Takže, kdy o mně víte, jak mám rád všechno plánované a organizované a opak mě značně znervózňuje, umíte si představit můj pocit, když jsem se vzbudil bez jakéhokoliv budíka, netušil jsem, co by mohlo být za den a ještě ke všemu v posteli moc měkké na to, aby to byla ta moje.

Steve - 7

22. května 2009 v 6:35 | Phoebe Esteban |  Glosy
A další, tentokrát e trochu slabší část... i když, ten akční souboj na konci má své kouzlo:-P


2 - Chyba v úsudku 3/3

21. května 2009 v 11:28 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Začal jsme se zvedat. Najednou jsem se cítil střízlivější. Zarazilo mě, že si přede mne Jude z ničeho nic kleknul. I v té tmě jsem si všiml, že mu krvácí odřený loket. Rozcuchané vlasy a roztržená košile, ale ani jedno z toho mu očividně nevadilo. Taky vypadal trochu ustaraně, to mě překvapilo.

"Hej, jsi v pořádku?" zeptal se.

Už jsem mu chtěl říct že teda nejsem a chtít po něm své klíčky od auta. Ale všiml jsem si pořád ještě vysmátého Taylora, tak jsem jen nahodil falešný úsměv i přes strašnou bolest v každém svalu. Jestli se ještě někdy postavím rovně, bude to zázrak.

"Dobrý," zamumlal jsem.

2 - Chyba v úsudku 2/3

20. května 2009 v 13:04 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

"Nech ho být,Trino." Překvapilo mě, jak rychle mi Jude přispěchal na pomoc, obzvláště protože si mě pořád ještě prohlížel. "Na poznávání nových přátel není nic špatného. Možná by ses od Quinna mohla něco naučit."

"Já vím, kdo jsou mí přátelé," odsekla Trina.

"Možná bys jich měla víc, kdyby ses ke všem nechovala jako kráva," zamumlal jsem. Sakra. Fakt jsem to řekl nahlas? Vytřeštil jsem oči a přemýšlel jsem, proč jsem něco takového vyslovil. Judeův smích mi trochu pomohl, když se na mě Trina otočila s přivřenýma očima. Najednou mi strašně vyschlo v puse, tak jsem pozvedl svůj kelímek, na jeden zátah dopil zbytek a ignoroval to náhlé pálení v hrdle.

Steve - 6

19. května 2009 v 7:07 | Phoebe Esteban |  Glosy
Další část skvělého veledíla o polovampýrovi, tentokrát se omlouvám především Gannenovi, do kterého jsem si párkrát lehce rýpla, a Kurdovi, ze kterého jsem udělala lehčí... ehm, nebudeme to rozebírat.


2 - Chyba v úsudku 1/3

17. května 2009 v 15:44 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Cítil jsem se jako naprostý a největší kretén - a to proto, že mě odvaha zavedla mezi lidi, kteří mě nemohou vystát. A Jude… Jude se na mě usmíval. Teď fakt, to se ten kluk pořád jen usmíval? Už jsem na něm viděl aspoň deset různých druhů úsměvu, co jsem ho potkal. Ten nynější vypadal lehce nečitelně, ale stejně mě naprosto vynervoval.

"Půjdeš dál?" zeptal se. Hledal jsem v tónu jeho hlasu stopy sarkasmu nebo skrytých ďábelských úmyslů. Ale nic jsem nenašel. Zněl vyrovnaně, dokonce přátelsky.

A v tu chvíli mi ujely nervy.

Mařka Polodémon

16. května 2009 v 15:13 | Phoebe Esteban |  Glosy
O téhle ff mě informovala jedna moje zlatá duše a já jí děkuju - ovšem málm mě to stálo život, takhle hroznou ff jsem v životě nečetla a asi se půjdu okamžitě omluvit všem, který jsem glosovala povídky - očividně si to nezasloužili/y...

Autorka navíc očividně moc kouká na Naruta, takže nabyla dojmu, že je dokonalá japonštinářka... no, dokonce udělám výjimku - určitě byste mi nevěřili, že jsem si to nevymyslela, takže originál najdete TADY.


1 - Tak tohle je můj život 3/3

16. května 2009 v 9:48 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Když jsem bral ten deník do rukou, pokaždé jsem měl v záměru tu stránku vytrhnout.- Dneska taky. Vyndal jsem ze šuplíku tlustou knihu a nalistoval tu stránku. Tak často jsem ji vyhledával, že se tam kniha otevřela sama. A stejně jako pokaždé, když jsem se ji chtěl zbavit, zbavit se svého temného dne, místo toho jsem si ten zápis přečetl.

Drahý Quinne,


Takhle jsem začínal všechny své zápisky. Celá kniha se skládala z dopisů adresovaných mně samotnému. Občas jsem měl pocit, jakoby mi je psal jakýsi cizinec.

1 - Tak tohle je můj život 2/3

15. května 2009 v 7:44 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us

Pořád jsem se snažil zapomenout na setkání s Trinou a Judem, když jsem došel na školní parkoviště. Sestra stála vedle auta a povídala si s Chadem Barlowem.

Nikdy jsem Chada neměl rád. A ještě méně, když flirtoval s mou sestřičkou. Jo, měl jsem bratrský komplex. Ale Brianna (nebo Bree, jak jsem jí říkal) si za to mohla vlastně sama. Byla takový ta sladká, nevinná holka. Dobře, nevinná moc ne, ale to je fuk. Stejně mě nepřesvědčíte o opaku. Klidně jí může být padesát a mít osm vnoučat, ale já v ní pořád uvidím svou sladkou panenskou sestřičku.

1 - Tak tohle je můj život 1/3

14. května 2009 v 16:04 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Marissa Rixisová práskla dveřmi od skříňky a já leknutím trhnul rameny. Rána to byla tak silná, až se jedna vylepená fotka odlepila a doplachtila na zem. Marissa si toho očividně ani nevšimla, protože na ní po chvilce šlápla.

"Prostě tomu nemůžu uvěřit!" nadávala. "Taková kráva. Quinne, prosím tě, řekni mi, že s tím něco uděláš."

Jen jsem tam stál a házel jsem na ní svůj nejlepší "kdo, já?" pohled. Ne že by mi to nějak pomohlo. Jestli mě Marissa chtěla zaplést do svých problémů, nedalo se tomu nijak vyhnout.

Marissa Rixisová. Holka, co měla ve školce vši. Holka, od které jsem dostal v páté třídě baseballovou pálkou mezi nohy. Holka, která mi dala v sedmičce první pusu, když jsme hráli flašku. Holka, co se měla stát na střední láskou mého života.

Ordinary us

13. května 2009 v 10:51 | Phoebe Esteban |  FF - Ordinary us
Tohle je příběh sedmnáctiletého Quinna Moora. Má milující rodinu, dobré přátele a přítelkyni, kterou považuje za perfektní. Quinn je taky gay, ovšem ne že by to přiznal. Život se mu líbí takový, jaký momentálně je, děkuje za optání. Ovšem pak potká Judea Landona a celý jeho perfektní svět je otočený vzhůru nohama.



Steve - 5

12. května 2009 v 14:19 | Phoebe Esteban |  Glosy
V hlavní roli Suddova kabelovka a Gannen s kytičkama, ovšem dočkáme se možná ještě nečekanějšímch zvratů...


TRC - Příručka správného vztahu VI.

10. května 2009 v 7:47 | Phoebe Esteban |  FF - CLAMP
Fandom: Tsubasa chronicle
Název: Příručka správného vztahu
Kapitola: VI - Čas na koupel
Autor: Mizu Tenshi
Rating: 16... záleží na vašem úsudku.


Sekce 6 - romantická gesta

Kurogane vždycky dával přednost vaně před sprchou. Hlavně proto, že se při mytí nerad zavíral do úzkého skleněného prostoru. V jeho světě žádné sprchy nebyly a naučil se je používat jen díky spolucestovníkům. Něco se mu nelíbilo na vzdálenosti stěn - bylo to jako být chycený v kleci, a stékající voda tomu ani omylem nepřidávala.


Steve 4

9. května 2009 v 14:33 | Phoebe Esteban |  Glosy
Tuhla kapitolu mám z nějakých důvodů ráda... dost jsem se na ní vyblbla :-)


Steve - 3?

8. května 2009 v 9:45 | Phoebe Esteban |  Glosy
Autor mate nepřítele a schovává kapitoly...
Tahle je naštěstí krátká a neřekla bych, že obsahuje něco extrémně důležitého... na druhou stranu - která ano?