TRC - Příručka správného vztahu II.

17. března 2009 v 21:38 | Phoebe Esteban |  FF - CLAMP
Fandom: Tsubasa chronicle
Název: Příručka správného vztahu
Kapitola: II. Kagome, kagome
Autor: Mizu Tenshi
Rating: PG13 - zatím
Varování: Pokud vám vadí lehké něžnosti dvou osob stejného pohlaví - radši nečíst;-)

Kapitola 2 - Konverzace

Když někoho opravdu znáte, z konverzací se stane přirozená, nepotřebná záležitost. Ovšem schopnost vést smysluplný rozhovor je jedním ze základů, když si někoho namlouváme. Je těžké vhodně začít rozhovor a ještě těžší v něm pokračovat bez trapných chvílí ticha. Nejjistější způsob je nosit nějaké zajímavé triko, které můžete v případě nouze okomentovat.





Kagome, Kagome Kago no naka no Tori wa
Kagome, Kagome, pták v kleci,

Fay se usmál a sledoval děti, jak se drží za ruce a jdou pomaličku v kruhu kolem dítěte uprostřed, které tam stálo se zavázanýma očima. Nějak mu to připomínalo hry dětí z Celesu - ne že by se tam dalo hrát mnoho her nebo že by se nějaké vůbec zúčastnil. Strašně rád si namlouval, že je ten uprostřed, v centru pozornosti, ale ve skutečnosti byl o několik děsítek kilometrů dál, zavřený ve věži.

"Trochu nostalgické." Zaklonil hlavu a díval se na mraky plynoucí modrou oblohou.

Itsu Itsu deyaru?
Kdypak vylétneš?
Tenhle svět byl celkem podobný Outu. Mrakodrapy se šplhaly do takových výšek, že nechávaly daleko za sebou ty poslední klasické budovy.

Při hledání Sakuřina pírka se Fay ocitl v příjemném parčíku. Celkem pohodlně se usadil malé dřevěné lavičce pod kvetoucími třešněmi a sleoval děti, jak hrají zvláčtní hry tohoto světa.

Yoake no ban ni
V samém konci úsvitu,
Sluneční paprsky ozařovaly vrcholky stromů a nořily park do zlatého oparu. Z neznámých důvodů tenhle svět prostě musel obdivovat - to, jak si příroda stejně našla cestu, navzdory řvoucí dopravě a zápachu moderního světa. Obdivoval, jak květiny vyrážejí z prasklin na chodníku, jak se stromy kroutí vedle budov a malé přístavy naděje jako ten park, kde zrovna seděl.

Potlačil zívnutí a vytáhl leták, který dostal ten den od nějaké ženy na ulici. Rychle ho proletěl očima, pokrčil rameny a začal ho skládat. Vystrčil špičku jazyka, jak se ze všech sil snažil poskládat papír do požadovaného tvaru. Pomocí magie by to bylo o hodně jednodušší. Ale na takovou triviálnost by sílu nikdy nepoužil a navíc měl záda holá, bez tetování, kterého si natolik cenil.

Tsuru to Kame ga subetta.
Jeřáb s želvou uklouzli.
Po velké námaze držel triumfálně v dlaních ubohého papírového ptáka - než ho poslal po větru pryč. Zase se zády opřel o lavičku.

Děti to pořád nepustilo. Pořád hrály tu hru. Dítě uprostřed vypadalo trochu osaměle, zatímco kolem něj ostatní kroužili. Dítě uprostřed nemělo nikoho, s kým by se mohlo držet za ruku.

"Nějak to překoná."Fay obrázil zrak k obloze. "Je lepší stát na vlastních nohou, než se někoho muset držet za ruku. Těžší, ale lepší."

Začaly zpomalovat - znamení, že se hra blíží ke konci.

"Kuro-chan."

"Tohle ti upadlo."

Kurogane stál za lavičkou, v rysech tváře už typické zamračení. V ruce držel papírového ptáka a okatě ignoroval nenáviděnou přezdívku. "Tam, odkud pocházím, jsou znamením dlouhého života a štěstí. Tak bys ho neměl jen tak zahazovat."

Fay se otočil na svého společníka s předpřipraveným úsměvem.

"Zvláštní." Přijal papírového ptáka a pohrával si s ním mezi prsty, jako by ještě nikdy nic takového neviděl. "Tam, odkud pocházím já, znamenají smrt."

"V tom případě si ho nechám já." Kurogane strčil papírového ptáka do kapsy a přesunul se vedle lavičky a mága.

Koutky Fayových rtů se pohnuly směrem nahoru."Mohl bys umřít," varoval.

"Nebo bych mohl žít dlouhý, úspěšný život."

Nemohl se ubránit pohrdavému zafunění. Kurogane tázavě pozvedl obočí, ale Fay jen sklonil hlavu.

"Nevěděl jsem, že si pověrčivý, Kuro-run." Když se na něj znovu podíval, měl na tváři úšklebek.

Tentokrát si odfrknul Kurogane a posadil se vedle něj. Lehce se předklonil, lokty si opřel o kolena a složil hlavu do dlaní. Žádná další konverzace mezi nimi neproběhla. Jestli přišlo mágovo náhle zmlknutí ninjovi podivné, nedával to na sobě znát.

Nastalo příjemné ticho. Kurogane nikdy nechápal, proč existuje něco jako nepříjemné ticho. Takové ticho, kdy lidé potřebují pořád něco povídat, aby se necítili trapně. Možná by se měl zeptat muže vedle sebe. Fay byl v rozhovorech mistr, ať už byly sebenesmyslnější.

Fay se ošil a pohodlněji se opřel zády o lavičku. Ani jeden nepromluvil. Dítě uprostřed se mezitím prohodilo s jedním z kruhu a hra pokračovala.

"Divná hra, co?" řekl nakonec mág a prolomil ticho. "I když mi to přijde trochu morbidní a depresivní," zamyslel se.

"Když už jsme u depresí…" Ninja se díval na Fayovu věčně se usmívající tvář. Mág sice nikdy neztrácel ten rozzážřený úsměv, ale Kurogane cítil jeho emoce, jak bublají těsně pod povrchem. Povzdychl si. "Co tě tak rozesmutnilo, Pane sluníčko?"

Fay jen povytáhl obočí jako reakci nad novým jménem a jeho úsměv se ještě rozšířil. "Kdo ví."

"Ty to připouštíš?" Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nepřekvapilo. Fay nikdy nikomu nedával najevo své skutečné pocity, nic, co se týkalo jeho skutečného já.

"V tomhle světě je spoustu depresivních věcí. Vlastně v každém světě," kývl mág a pokračoval."Zrovna dneska jsem viděl na chodníku sedět vyhladovělou kočku."

Fay a takhle se otevřít? To musel být vtip. Kuroganovo obočí vylétlo nahoru. Co ho to popadlo?

Mág si vůbec nevšímal rozpoložení svého společníka a pokračoval ve svém tragickém příběhu. Rozzářily se mu oči a pohnutým hlasem vyprávěl:"Mohlo mi to zlomit srdce, tak jsem šel a i přes vlastní hlad jsem jí dal svůj oběd, všechno, co jsem měl. A pak jsem šel za Sakuřiným pírkem dobrých sto kilometrů-"

"Vždyť jsi sotva pět ulic od hotelu," zamumlal Kurogane.

Mág ninju naprosto ignoroval. "A tak jsem se toulal s prázdným žaludkem a konečně mě dohnal hlad a vyčerpání a já se tu ložil přímo na tuhle lavičku. Tak…" Otočil se s prosícíma očima na ninju."Nemáš něco k snědku?"

Kuroganemu unikl nevěřícný povudech. "Řeknu ti, co je depresivní,"odsekl. "Poslouchat, jaké meleš nesmysly."

"V tom případě budeš vážně pěkný masochista, když ses mě sem vydal hledat." Fayův úsměv nijak neopadal.

"Nevydal jsem se tě hledat, prostě jsem se sem nějak dostal!" vykřikl ninja, aby přehlušil Fayovo prozpěvování:"Kuro-kun, Kuro-wan, Kuro-chii se vydal za mnou!"

Kurogane si povzdychnul a opět se soustředil na hrající si děti.

"Nehýbej se."

Okamžitě se otočil. Fayův hlas se ozýval z nebezpečné blízkosti. Zjistil, že sedí přitisknutí těsně vedle něj. Mág asi vážně nikdy neslyšel výraz "osobní prostor".

"C-co?" Za to zakoktání se měl chuť se praštit.

Fayova ruka se přiblížila k ninjově tváři. "Máš ve vlasech třešňový květ." Elegantně kvítek vymotal z vlasů. "A jeden na uchu." Prsty se otřely o ucho a odstranily poslední kvítek. Kurogane se zachvěl.

Poděkování, které měl v plánu vyslovit, se mu nějak zarazilo v krku. Lavička byla posetá bílými kvítky a vypadala jako zasněžená. Fayovy blonďaté vlasy byly doslova zapadané květy. Natáhl ruku a oplatil mágovi laskavost stejnou mincí.

"No, i přes všechny ty depresivní věci tu není život tak špatný, ne?" Fay se vrátil do původní pozice a všvědoucně se usmál.

"No… jo." Kurogane zamrkal a rychle stáhnul ruku. Cítil se hloupěji než čekal.

Štěstí, pomyslel si a dotkl se papírového ptáka v kapse. Potřeboval špetku štěstí.

Unovu se kolem rozhostilo ticho. Kurogane obrátil pozornost k usmívajícímu se mágovi. Z větvičky se uvolnil květ a dopadl blonďákovi na rty.

Štěstí, pomyslel si.

Než mohl Fay květ smést, Kurogane se naklonil a s překvapivou jemností smetl kvítek vlastními rty. Jejich rty se sotva dotkly, než se polibek změnil na odvážnější.

Celé ty měsíce společného cestování, tajné pohledy a trapné chvilky vyvrcholily v tuhle. Kurogane to v duchu sváděl na nedostatek kultury a posledních třech světech. Kdyby tam byly nějaké veřejné domy, klidně by mohl veškerý stres a touhu vybít tam, ale jeho štěstí rozhodlo jinak. Znovu se dotkl papírového ptáka.

Fayovi očividně líbání s jiným mužem nevadilo, vlastně to vypadalo, že to očekával a naklonil se blíž. Kurogane tiskl Fay k lavičce a otřel se o mága.

"Kuro-mune." Fayovi přes rty prolétlo něco mezi mumláním a zasténáním. Dokonce i v tuhle chvíli musel používat ty debilní přezdívky. "Asi bys toho měl nechat, Kuro-pon."

"Proč? Nelíbí se ti to snad?" zakřenil se, rychle chytil dech a znovu se k němu přitiskl.

Fay zakňučel. "To jo, ale… ale…" Znovu zamručel, ale tentokrát se ze všech sil snažil ze sebe druhého muže odstrčit. Pak si odkašlal a dál seděl, jako by se mezi nimi nic nestalo.

Ta chvilka, kterou mág právě přerušil, se znatelně roztříštila. Kurogane se začervenal. "Promiň, já-"

Fay napodobil jeho zarudnutí tmavším odstínem červené. "To není tím, já jen…" Ukázal prstem kamsi před ně, ale modré oči se tvrdohlavě zaryly do země a jeho tváře zrudly ještě víc."Tohle,"dodal.

Kurogane se podíval, kam Fay ukazoval, a rázem pochopil. Děti přestaly s hrou a dívaly se, ne zíraly na ně a jejich předchozí eskapády.

Štěstí, pomyslel si.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lakejja Lakejja | Web | 18. března 2009 v 6:32 | Reagovat

Celou dobu jsem přemýšlela, co ta země, kde jsou, řekne na hrátky osob stejného pohlaví :-D

Stejně jako první díl i toto bylo krásné... a hezky protikladné v náladě. Zatímco jednička byla naplněná humorem, tohle vonělo vážností, až takovým jemným smutkem.

Zase jsem to vzala jedním dechem a konečně jsem dost probuzená, aby mohla jít na nultou přednášku! :) - jen si říkám, že jsem si čtením opravdu měla nechat až na přednášky, protože tam teďka zemřu nudou :/

2 Kájula Kájula | Web | 25. března 2009 v 11:40 | Reagovat

Ach jo, *pláče* To je hrozně milá povídka. Jen ten pairing mi vadí, nu, vlastně... trošičku. :oops: Kuro a Fay jsou tu totiž strašně sladcí plyšáci. O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama