FF - Naivní

3. ledna 2009 v 11:06 | Phoebe Esteban |  FF - By Phoebe


Fandom: Originální
Název: Naivní
Autor: Phoebe Esteban
Rating: PG-13
Varování: Žádné
Poznámka: Povídka psaná 11.7.2008



Velkým tanečním sálem duněl nejnovější popový hit, jeden z těch, které si jeden čas prozpěvujeme pořád dokola, ale za měsíc už si na ně ani nevzpomeneme. Všude blikala světla a mladí lidé korzovali kolem baru, tanečního parketu, toalet… prostě se bavili způsobem, nad kterým staří jen nechápavě kroutili hlavou.


Seděla u jednoho stolku a nevěděla, kam dřív s pohledem. Na diskotéce byla poprvé, a to jí bylo už šestnáct - některé její spolužačky se tam díky krátké sukni a hlubokému výstřihu dostaly už ve čtrnácti. Ale ne, její rodiče si mysleli svoje, a i přes zdlouhavé přemlouvání si na svůj vysněný večer musela počkat až do teď.


Hnědé vlasy s blond melírky (ještě že sestra byla kadeřnice) měla vyčesané a scvaklé ozdobnou bílou sponou. Aby rodiče nenadávali, zvolila jemnější líčení - jen trochu lesku a světlou řasenku. Vlastně se normálně nelíčila vůbec, ale přijít na diskotéku nenalíčená? Tak to prostě nechodí. V oblečení se musela taky krotit, takže nakonec tu seděla v červeném tílku na ramínka a bílé minisukni se zlatými ornamenty. Za tu kombinaci sklidila nejeden obdivný pohled, na které odpovídala poněkud stydlivým úsměvem. Nikdy nebyla moc průbojný typ, a tak doufala, že se to změní. A jak nejlépe začít? Přirozeně chozením do společnosti. Navíc snila o tom, že si konečně najde kluka - strašně se za to styděla, ale ve svých šestnácti byla poslední nepolíbenou ve třídě. Pokud se dá ovšem věřit spolužačkám, které měly každý týden novou postelovou historku.


Uvědomila si, že jí delší dobu sleduje jeden kluk. A upřímně - byl to ten typ kluka, o kterém snila od doby, kdy si začala kupovat z kapesného dívčí časopisy. Delší blond vlasy, zvlněné a na pohled jemňoučké, světle modré oči, perfektní postava, sebevědomý výraz… a nepopíratelné charisma. Mohlo mu být tak dvacet - naprosto dokonalý věk; vrstevníci ji nijak extra nezajímali.


Začala se po něm otáčet, a jejich pohledy se stále častěji střetávaly. Nejdřív se plaše dívala jinam, ale pak se na něj dokonce začala usmívat. Hlavou jí probíhaly myšlenky, že se v pondělí bude moct i ona pochlubit nějakým tím milostným dobrodružstvím.

Právě proto ji zklamalo, když se na něj znovu otočila - v posledních deseti minutách už aspoň popáté - a zjistila, že někam zmizel. Bodlo jí u srdce; vážně si myslela, že z toho něco bude.


Ale za chvilku se objevil vedle jejího stolu s vínem v ruce a zeptal se, jestli si smí přisednout. Nesměle kývla a bála se, že jí dojdou slova; že jí označí za ubohou nudnou slepici. Ale ukázalo se, že si nemusí dělat starosti - byl to výborný společník a řeč plynula sama. Nemohla uvěřit, jak se najednou rozpovídala. A jeho pronikavé pohledy ji mrazily až do morku kostí. Proto když ji položil svou dlaň na tu její a zeptal se, jestli by nechtěla jít na chvíli ven, neváhala ani vteřinku.


Došli až do nedalekého parku a nechali všechen hluk diskotéky za sebou. V půli cestě jí ten kluk chytil za ruku, a jí se prudce rozbušilo srdce. Skoro ze sebe nedokázala dostat kloudnou větu. On taky moc nepovídal, jen se zasněně díval na lekníny porostlé jezírko a občas s úsměvem stočil zrak na ní.


Nastalo mezi nimi ticho, ale vůbec ne napjaté - bylo to příjemné; plné hřejivé důvěry a spokojenosti. Najednou jí položil ruku na rameno a zeptal se, jestli věří na lásku na první pohled. Měl přivřené oči a pootevřené rty a vypadal… nedokázala to popsat slovy, dokázala jen zavřít oči a přitisknout se vstříc svému prvnímu polibku.


Netrvalo dlouho, a jeho rty se přesunuly na její krk. Usykla a zabořila prsty do hedvábných vlasů. Najednou celým jejím tělem projela prudká bolest - chtěla se vykroutit, ale blonďatý anděl ji držel moc pevně. Vytřeštila oči a chtěla zakřičet o pomoc, ale nenacházela has. Mohla jen zoufale šeptat a zarývat mu nehty do ramen. Po několika minutách se její bezvládné tělo sesunulo k zemi - a o další minutu později už navždy odpočívala na dně jezírka.


Chladné ticho, rušené jen vzdálenou hudbou z diskotéky, prořízl sametový hlas. "Víš… já na lásku vlastně nevěřím."


A jen měsíc byl svědkem odchodu elegantního, arogantního upíra.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 elfik elfik | 3. ledna 2009 v 17:48 | Reagovat

tak to bylo dobry

2 marťa marťa | Web | 20. ledna 2009 v 16:59 | Reagovat

ale jo, líbilo se mi to! Nápad byl vážně svělý.. ale mohlo to být trochu delší, jinak hezky napsané :)

3 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | 19. března 2009 v 6:49 | Reagovat

Uch, tak takový konec jsem nečekala, dostala jsi mě, vzdávám se. :D Tak trochu jsem myslela na Kurdína, ale... Pěkné, Phoebe, moc pěkné. :-)

4 Lakejja Lakejja | Web | 6. července 2009 v 22:45 | Reagovat

Já jsem saďour...přesně jsem se těšila na to, až ji rafne :D ale holky, začátek je jak můj deníček s jediným rozdílem..ještě jsem nebyla na díze...a ... troufám si říct, že jsem stihla být políbená mnohem dřív než 90% oněch spolužaček s postelovými historkami :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama