TB - Hádanky

20. prosince 2008 v 18:51 | Phoebe Esteban |  FF - CLAMP
Fandom: Tokyo Babylon
Název: Hádanky

Autor: Mithrigil
Rating: 15, dejme tomu...?
Varování: Náznaky slashe

Poznámka: Některé hádanky byly založené na slovní hříčce, proto jsem je musela trochu upravit; jedna hádanka byla "vyměněna" úplně, protože by v čj ztratila smysl.




11.10.1991


21:06



Kolem hučela doprava. Hustá, skoro nechutná doprava, a hustý smog. "Myslel jsem, že to bude zacpané na druhou stranu,"povzdychl si Seishiro na sedadle řidiče."Že lidé pojedou směrem na ten festival…"


Subaru pokrčil rameny. Kůže na jeho bundě celý den vrzala, kdykoliv se jen pohnul - a když se teď otíral i o sedadlo, bylo to ještě horší. Na říjen bylo dost vlhko, a rudá obloha nad auty si přímo žádala o další sprchu.


"Nebo se třeba chtějí dostat pryč, aby měli o víkendu turisti celou svatyni sami pro sebe?" zasmál se Seishiro. Kolona se pohnula o pár centimetrů - Seishiro dal sotva nohu z brzdy a auto už zase se zaskřípěním zastavilo. Subaru si začal přát, aby se dostali někam, kde uvidí krajinu a ne jen mrakodrapy a auta. "Sakra. Je mi to strašně líto. Kdybych netrval na tom, že pojedeme -"


"Ne, přece - nemusíš se za nic omlouvat, Seishiro-san." Otočil se od okýnka a upřímně se usmál - vážně to tak myslel, za tu dopravní zácpu přece nikdo nemohl."Já - jsem rád, žes mi nabídl odvoz."


"Vždyť se musíš nudit ještě víc než já,"řekl Seishiro se svým obvyklým příjemným úsměvem."Neumím si představit, jak by mohl někdo považovat čtyřicet pět minut zírání na jednu ulici za produktivní činnost."

Něco na tom slově, "produktivní" -


"…Můžeme si zahrát nějakou hru?" ozval se Subaru a snažil se potlačit ruměnec.


Další trhnutí auta, další metr kupředu."Jakou hru?"


-a to stejné něco bylo v tom, jak to řekl, úplně stejné škádlení -


"Jaká je nejbohatší ryba?" zeptal se Subaru.


"Snadné," odpověděl Seishiro."Zlatá rybka." Nechal auto popojet, zase zabrzdil a auto se znovu zastavilo. "Hru na hádanky jsem nehrál celé roky."


Subaru si všiml, že se usmívá, a cítil se… hrdě?, že takový pocit vzbudil v někom jiném, obzvláště v Seishirovi. "Babička v tom byla skvělá. I když už jsem to taky dlouho nehrál."


"Tak teď je perfektní příležitost,"řekl Seishiro. Kolona zůstávala nehybná, tak se mohl otočit na Subaru s úsměvem a hlavou nakloněnou lehce na stranu."Teď já. Které zvíře vždycky odchází, i když přichází?"


Tahle byla babiččina oblíbená."Opice," prohlásil subaru, osaru, protože "saru" je další způsob, jak říct "odejít". Ale existovala ještě podobná hádanka, zná ji Seishiro taky? "A které zvíře se vždycky vrací?"


"Žába," zasmál se Seishiro - kaeru. "Doufám, že nemíníš zůstat jen u klasiky,"řekl a naklonil se o trochu blíž.


Subarova bunda znovu zavrzala.


Seishiro zvažoval další, když se auto sunulo kupředu. "I když je to plné děr, dobře to zadržuje vodu,"rozhodl se nakonec.


Tuhle si Subaru nepamatoval - nebo ji ještě neslyšel. Vyhlédl z okýnka - mraky přece zadržují vodu, ne? Ale přece nejsou plné děr… země je plná děr, ale zase nezadržuje vodu… Co jiného, kromě kbelíku nebo skleničky? "Tohle je tvoje vymyšlená hádanka?"


"Ne, tuhle jsem se naučil na střední." Když se Seishiro znovu rozjel - možná chce zabočit do vedlejšího pruhu? - Subaru se na něj úkosem podíval. Tahle informace mu určitě nijak nepomůže."Mám ti napovědět?"


"Ne, to je -"


"Když mi tuhle hádanku dal někdo poprvé, zrovna jsem byl zraněný,"řekl, jako by předpokládal, že Subarovo "ne" znamená "ano". "Docela hluboký škrábanec," dodal a natáhl pravou ruku, aby se Subaru mohl podívat."Vidíš, tahle jizva u čáry života, kousek od zápěstí."


Subaru musel trochu otočit hlavu, aby se jeho ústa nedotýkala Seishirovy dlaně. Zamrkal a podíval se na Seishira."To je… dobrá nápověda,"řekl, protože nevěděl, co by měl udělat jiného.


A najednou sebou auto trhlo a Seishirova ruka-


"Promiň,"řekl náhle a vrátil ji na volant, pryč od Subarových rtů, protože přesně tam se ocitla, dlaň a jizva-ehm. "Neuhodil jsem tě, že ne?"


"…mycí houba?" zkusil to Subaru.


Seishirovi se posunuly brýle, tak si je navrátil na správné místo rukou, kterou se ještě před chvílí dotýkal - byla to jen náhoda, ne?"Myslíš tu hádanku? Správně,"odpověděl."Tehdy mi to odvádělo pozornost od té rány. Na to jsou hádanky dobré. A zrovna teď stejně nepotřebuju dávat pozor na cestu,"dodal se zvukem na půli cesty mezi zasmáním se a povzdychnutím."No, aspoň ne moc. Jsi na řadě."


Subaru kývl. Tahle byla pěkně těžká, ale on znal podobnou. Pokud dobře věděl, Hokuto na ni pořád ještě nepřišla."Jak se jmenují dvě sestry, které stále závodí?"


"Hodiny," odpověděl Seishiro okamžitě."Malá a velká ručička."


"Jsi strašně chytrý, Seishiro-san." Subaru se pohodlněji opřel a bunda znovu zaskřípala.


"Jen znám dost hádanek, to je celé - a myslím, že už by se ta kolona mohla pohnout,"prohlásil najednou s nadějí v hlase a naklonil se nad volantem jako závodník."Šup, možná se dostaneme na celých pět kilometrů za hodinu!"


Subaru se zasmál a dramaticky si chytil klobouk."Nevím, jestli takovou rychlost vůbec zvládnu, Seishiro-san!" zavtipkoval a ještě trochu se zaklonil - zapřemýšlel, jak se dokázal za takovou chvilku natolik moc uvolnit. Možná pomohla ta hra…?


"V tom případě na to s tebou půjdu pomalu," ušklíbl se Seishiro - auto popojíždělo, takže si mohl dovolit jen krátký pohled na svého spolujezdce.


Subaru zase začínaly hořet tváře.


"Přece nechci, aby se ti dělalo špatně v autě," dodal Seishiro se smíchem. "Tedy, aspoň v tomhle autě."


"J-jsi na řadě, Seishiro-san," vykoktal Subaru.


Na Subarově straně se právě tyčil billboard, dost vysoko na to, aby ho nemohl přečíst. Světlo z něj ozařovalo vnitřek auta, Seishirův povolený límeček a sponu na jeho uvolněné kravatě."Co se setká s babi, ale ne s dědou?" zeptal se.


"Ty máš prarodiče?" zeptal se Subaru - v tom by mohla být nápověda.


Seishiro zavrtěl hlavou, do stínu a zase zpátky."Nikdy jsem jen nepoznal. Každopádně hezký pokus o nápovědu." Usmál se a pootočil hlavu."Ale můžu ti říct, že nápověda je už v těch slovech. Nemusím říkat nic jiného, abys na to přišel."


Takže nějaká slovní hříčka. Subaru kývnul a snažil se přijít na homonyma pro babičku a dědu - ale vždyť žádná nejsou…? Zopakoval hádanku stejně jako předtím Seishiro."Co se setká s babi, ale ne s dědou…"


Dodávka se dostala o pár metrů dál a zastavila se spolu se Seishirovým povzdechem. Subaru doufal, že je tak netrpělivý jen kvůli dopravě."Sleduj mě," řekl, když znovu šlápnul na brzdu, a otočil se na Subaru."Pozorně se dívej."


Naklonil se přes přihrádku na mapy, obličej ve stejné úrovni se Subaru, jen několik centimetrů daleko-


"Co se setká s babi,"řekl pomalu a pečlivě, Subaru cítil jeho dech,"ale ne s dědou?"


"T-tvoje rty," zamumlal Subaru, protože-protože to je ta odpověď, protože si všimnul-


"Správně!" Seishiro se přesunul na svou půlku vozidla a přejel rukou po volantě."Už jsem na to přišel. Stačí se k tobě dostat dost blízko a najednou-"


"S-Seishiro-san-"


"Hmm, snažíš se tentokrát svádět ty mě, Subaru-kun?"


"Ne! Ne, teda - omlouvám se-"


"Neomlouvej," povzdychl si Seishiro a - natáhl se - prsty přejížděl po Subarově límečku, prsty teplými od volantu - "Jsi na řadě."


Vážně čekal, že Subaru dokáže přemýšlet?


Kůže zapraskala, ale Subaru nedokázal určit, jestli se sune pryč-


"No konečně!" Seishiro najednou vrátil ruku na volant. Auto přejelo do vedlejšího pruhu, chvíli jelo - a pak Seishiro rozmrzele sklonil hlavu." Dobře mi tak. Teď se rozhýbal ten pruh, z kterého jsme odjeli."


"To-to je fakt v pohodě," dostal ze sebe Subaru. I když to znělo spíš jako otázka.


Když Seishirovy padaly vlasy do očí, vypadal mladší - tak nějak přístupnější. Ne že by jinak vypadal nepřístupně, ale - no, teda vypadal. Ale teď měl rozepnutý límeček, frustrovaný pohled za brýlema a rozpačitě šoupal nohama, pevně držel brzdu, koutky úst měl blíž u sebe a jaksi potemnělé tváře.


"Strašně rád bych ti nějak pomohl," prohlásil Subaru.


Trochu té frustrace pominula a Seishiro se pousmál - nedělají se mu žádné vrásky kolem rtů, když se usmívá, všimnul si Subaru."Naučím tě řídit, až budeš starší. A až nebudeme v dopravní koloně."


"To by bylo fajn," prohlásil Subaru a nedokázal skrýt spokojený úsměv."Moc děkuju."

"Bude mi potěšením - kdo je vlastně na řadě s hádankou?" zeptal se, než Subaru dostal možnost znova zčervenat.


"Myslím, že já." Zamyslel se. No, aspoň trochu - musí přece na něco přijít."Čím víc to otíráš, tím je to špinavější," řekl. A pak mu došlo, že když to vyslovil, nemohl při tom přemýšlet.


Protože Seishiro se na něj díval s pozvednutým obočím - a úšklebkem.


Subaru polknul."Ehm…"


"Odpověď," řekl Seishiro bez jakéhokoliv přemýšlení,"je utěrka, a ty jsi snad to nejrozkošnější stvoření na světě, když omylem použiješ sexuální narážku."


A zase.


"Navíc ti červená mimořádně sluší,"dodal a natáhl se k jeho tváři."Konečně," zamumlal a obrátil ozornost zpátky k silnici, kde se udělala trochu místa. Subaru si toho předtím nevšiml. Seishiro pomalu jel dál."Měl jsem se v tom chrámu pomodlit a požádat o rychlou cestu domů."


Subaru se zasmál, ale znělo to spíš jako zakňučení. A když přemýšlel, jestli si toho Seishiro všimnul, zrudnul ještě víc. Jistě že si musel všimnout. Je tak chytrý a vždycky se po něm nenápadně díval a… bylo to, co Subaru cítil v hrudi, vážně strach? Lépe řečeno - jen strach?


Když se auto znovu zastavilo, Seishiro se opřel a s úsměvem se obrátil na Subaru."Myslím, že jsem na řadě," prohlásil - Subaru si nemohl pomoct, ale musel sledovat jeho rty."Ať to mícháš, jak to mícháš, nikdy to nesmícháš."


Metafora, napadlo Subaru. Míchat… míchat může třeba jídlo, ale to nakonec smíchá dohromady, ne? Různé látky…ne, bude v tom něco…trochu jiného…


"Balíček karet," odpověděl Subaru. Cítil se teď trochu sebejistěji a uvolněněji.


"Skvěle." Auta ve vedlejším pruhu se dala do pohybu.


Tentokrát Subarovy narůžovělé tváře značily spíš radost z úspěchu než rozpaky."Teď já?"


"Do toho."


Subaru se pousmál."Ať mě zraníš jakkoliv, vždycky se vrátím do původního stavu." Vzpomněl si, jak na to nachytal Hokuto - i když si nepamatoval, od koho ji slyšel poprvé.


Další mezera - sice se nedalo jet moc rychle, ale aspoň se dostali k ceduli označující odbočku. Ještě zbývaly dvě. Subaru sledoval, jak si ji Seishiro prohlédl a zasmál se."Voda,"řekl."Musel jsem se trochu zamyslet, ale ta značka mi poradila."


U zálivu, stálo na ceduli. Jedna z cest vedoucích k mostu.


Pokračoval:"Pokud nepřidáš nebo neodebereš vodu, nic se jí nestane. A i tak se povrch vždycky vyrovná. Ta byla dobrá, Subaru."


"Děkuju,"řekl Subaru a sklonil oči."Teď ty."

Seishiro přeběhlo něco po tváři - záblesk zvenku nebo se jeho výraz vážně změnil?Těžko říct. Podíval se na subaru. "Když už jsme u té vody - co si na sebe bere mokré oblečení a svleče se, když uschne?"


V autě se ozývaly zvuky bundy, sedadla a nečeho v Subarově hrdle. "Já - ehm… sušák na prádlo." Nebylo to tak strašné, jak se bál. Ani moc těžké."Co se rozdělí ve dne a pak zůstane spolu celou noc?" Ale ne!


"Vážně se mě snažíš svést, co?"


"S-seishiro-san, já-"


"Oční víčka,"odpověděl a znovu se naklonil přes přihrádku - s hlubším hlasem - auta venku stála a billboard pořád slabě svítil - "Jestli máš v plánu hrát TUHLE hru - co nasaješ zespoda a pak vypustíš přes rty?"


Ne. Slova. Žádná. Nikdy. V- v autě bylo takové vedro a venku začalo poprchávat a motor slabě vrněl - svět - se zamlžoval-


"Ci-ci-cigaretový kouř?" Měl takový pocit, že to snad i řekl nahlas.


To - to nebyl úsměv, to bylo zašklebení."Přesně tak. Teď ty."


"Jak mohl Seishiro čekat, že- že -"Čím - čím víc odolávám, tím - jsem menší -"


"Svíčka," odpověděl, jako by to nic nebylo, jako by to bylo triviální; byl jen několik centimetrů vzdálený a ten zvuk, to bylo úpění bezpečnostního pásu, nataženého na doraz. Měl rozepnutý límeček. Rty tak blízko. Ruce sundal z volantu.


Obloha byla rudá.


"Obě věci jsou užitečné, dvě věci jako ocel tvrdé," odříkával to jako píseň, a možná to tak bylo, a jedna ruka se přesunula na Subarovu bundu," jedna dává a druhá zabíjí, ale obě mají stejné jméno."


Subaru neodpověděl.


Bunda zaskřípala - a pak nějaké auto zatroubilo, pohyb kolem auto a něčí křik-


"Fajn, fajn!" křiknul Seishiro nazpátek, vyklonil se z okénka a pak se soustředil zase na volant - a popojel, jen o několik metrů. Dodávka se zastavila na novém nmístě. A. A Subaru se konečně nadechl.


S dalším utahaným povzdechem Seishiro zapnul stěrače. Teď zrovna nebyly vidět žádné billboardy. Za Seishirem byl vidět most spolu s deštíkem a rudou oblohou.


"Podívej - Tokyo se červená ještě víc než ty, Subaru-kun." Uvolnilo se dost místa, aby mohl chvíli jet, tentokrát vážně jet, ale on se přesto nějak díval na Subaru, tak, jak se na něj díval vždycky. "Zajímalo by mě, jestli jsem tě něčím urazil."


"N-Ničím," zašeptal Subaru. Posunul se a bunda zavrzala."Vůbec nic se nestalo, Seishiro-san."

Poznámka překladatele: Pokud vás zajímá odpověď na poslední hádanku, ktrá může připadat zvrácěnšjím lehce dvojsmyslná (což byl mimochodem účel...) - je to slovní hříčka založená na japonských znacích a jejich čtení, odpověď je zjednodušeně řečeno "srp a konvice".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama