LD - Kazahayův krocan

17. prosince 2008 v 18:40 | Phoebe Esteban |  FF - CLAMP
Fandom: Legal drug
Název: Kazahayův krocan
Autor: Mizu-tenshi
Rating: O malilinko větší než minule.... od 15 a půl;-)
Varování: Další slash, ale o nic moc tvrdší



Kazahaya se zamračil.

Jeho zamračení se přeměnilo na zaškaredění se.

A z toho se nakonec na povrch vydral naprosto znuděný výraz.

A pořád to nechápal.

Zamyšleně se kousal do spodního rtu a tužkou si lehce bubnoval do spánku. To prostě nemělo smysl. Seděl u kuchyňského stolu, světlo rozsvícené, všechno papíry rozházené po desce stolu a pořád to nechápal.

Slyšel kapající kohoutek. Slyšel cvrčky, cvrkající kdesi ve tmě za okny. A jak odtikávaly minuty a vteřiny, Kazahaya zápasil s papíry před sebou a požadoval op nich, aby konečně začaly dávat smysl.

"No, tak to vidím poprvé."

Prudce se otočil a jeho zamračený výraz se střetnul s Rikuovým povyšeným úšklebkem.

"Co vidíš poprvé?" vyštěknul.

Rikuo stál ve dveřích,vlasy trochu rozcuchané a oblečení pomuchlané. Na ramenou mu volně viselo triko asi tak o číslo větší, než by potřeboval.

Díval se na mladíka u stolu a předstíral překvapení."Jak přemýšlíš."

Kazahaya na něj vztekle zíral a naštvaně po něm vrhnul stoh papírů. Jen se snesly na podlahu, aniž by se vůbec dostaly ke dveřím."Sakra! Nemůžeš mě nechat napokoji? Vidíš, že mám práci, ne? Běž zase spát, ty idiote!"

Rikuo ho ignoroval a schválně se vydal dál do kuchyně. Prohlížel si ten nepořádek, jako by vlezl do doupěte nějaké divného, neznámého stvoření.

"Stejně,"řekl."Je úžasné, že se v tom hrabeš už dva dny a pořád ti to nedošlo. Je to tvůj rekord v nechápavosti?"

"Zmlkni, ty-"už na něj chtěl Kaza vyjet, když mu došlo, co tím Rikuo naznačoval. Chvíli tam seděl, neschopný slova, než zariskoval pochybný pohled na vyššího mladíka."Počkej," řekl pomalu," to znamená, že ty tomu všemu rozumíš?"

"Jasně že jo," pokrčil Rikuo nonšalantně rameny. Moc dobře si uvědomoval nebezpečně hluboké, rozmrzelé zavrčení od svého spolubydlícího."Kakei říkal, že to musíme oba před další prací znát."

"Tak proč jsi mi to neřekl hned, jak jsi na to přišel?"

"Víš, jak jsi rozkošný, když se na něco soustředíš?"

"Proč mi to děláš? Prostě mi to řekni! Už toho mám dost!" Katahaya tvrdohlavě zkřížil ruce na prsou.

Rikuo udělal další krok a dostal se přímo za Kazahayovu židli. Položil ruce na stůl před sebou, nahnul se přes Kazahayau a zašeptal:"Kdybych ti to dělal, nikdy bys toho neměl dost."

Byl jen rád, že Rikuo nevidí to zrudnutí. I když - měl pocit, že Rikuo si ho tiše dobírá.

Ale nechtěl ze sebe udělat hlupáka."Ten - ten krocan," zakoktal se, pak polknul a aspoň trochu se uklidnil."Krocan dostává každé ráno v devět nažrat. Dobře ví, že až odbije devátá, dostane jídlo. A pak ho na Vánoce v osm ráno zabijou."

Kazahaya vydechl.

A čekal.

A pak vybuchl vztekem k tomu prohnilému majiteli obchodu.

"Co to má znamenat?! Že by se ze mě měl stát vegetarián? Že celé Vánoce jsou jen o vraždění a krveprolití? Že všichni farmáři jsou masoví vrazi? Že Kakei-san má slabost pro drůbež? Co?!"

Přecházel po kuchyni, pohazoval papíry sem a tam a snžil se to pochopit.

"Jsi dneska v noci celkem akční," poznamenal Rikuo suše.

"Kdybys mi to řekl, bylo by po problémech!" Kazahaya na něj skoro křičel.

"A kdo řekl, že to je problém? Trocha bojechtivosti mi nevadí."

"Ty!" utrhl se na něj, oběma rukama praštil do stolu, takže poslední papíry se vydaly za svými kamarády na podlaze."Vždycky! Ty vždycky -"

"Vždycky?" pozvedl vyšší mladík obočí a vypadal lehce pobaveně."Tak dobře. Dám ti ukázku, o čem ten příběh je."

Kazahaya se zarazil. "R-Rikuo?"

Jasně si uvědomoval, jak moc se najednou změnila atmosféra v kuchyni. Tedy, spíš si všímal spokojeného úsměvu na Rikuových rtech, to, jak se k němu přibližoval a užíval si každou minutu Kazova zmateného koktání. Koho by napadlo, že tak sladce zmatený Kazahaya s ruměncem na tváři bude takové pokušení?

"Vždycky tě dráždím, že?" zamumlal hlubokým tónem, ze kterého byly slyšet skryté narážky.

"Jistě že jo!" nevzdával se Kazahaya. "A vždycky se chováš jako zvrhlík!"

Rikuo se zakřenil a položil Kazovi ruku na rameno. Přitáhl si ho tak blízko, že se skoro jeden druhého dotýkali." V tom případě…"

"C-co? Co to-"

Kazahaya ztuhnul, když Rikuo najednou úplně zrušil tu malou mezeru a pžitiskl své rty na jeho.

Vyděšeně vytřeštil oči, ale než ho stačil odstrčit a jako vždycky nazvat zvrhlíkem, Rikuo se najednou odtáhnul a usmíval se jako kočka, která slízla nečekaně dobrou smetanu.

"Dávám ti tu odpověď. Tak sklapni a buď rád," ušklíbl se, rty tak blízko Kazahayova ucha, že se Kudo naježil a znovu cítil horko na tvářích.

"Jak mi má tohle pomoct s tím kroc- mmgh!" Rikuo znovu umlčel jeho prostesty.

Otevřel pusu k prostestům, čehož Rikuo využil a vnikl mu od ní jazykem. Kazahaya ztuhnul; nevěděl, jak reagovat, ale nakonec se trochu uvolnil. Pořád netušil, co se to sakra děje, ani co má znamenat celý ten příběh. Počkat, to, co právě cítil na zadku, byla Rikuova ruka?

Rikuo se majetnicky usmál a chytil Kazu za pas. Užíval si každou minutu, dokud byl Kaza ještě zmatený a neodporoval. Jednou rukou mu vklouznul pod košili a přejel mu dlaní přes hladká záda, než ji přesunul a prsty ho hladil na břiše.

Kazahaya pořád netušil, co má Rikuův jazyk společného s tím nebohým krocanem. Cítil, že by se měl odtáhnout a zeptat se na to. Navíc mu začínal docházet kyslík. Ale na druhou stranu, ještě pár vteřin by to možná vydržel…

Jenže než se stihl odtáhnout, Rikuo polibek pomalu ukončil a zase se narovnal.

"Už chápeš?" Rikuo si významně olízl rty.

Kazahaya se zamyslel. Zamrkal a zarazil se. Pak znova zamrkal.

"…Ne."

Rikuo vypadal, jako by jinou odpověď ani nečekal. "Jen proto, že se něco pravidelně odehrávalo v minulosti, se to tak nemusí dít pořád. Ten krocan počíttal, že ho v devět zase nakrmí, a doplatil na to. Vždycky tě provokuju, ale to neznamená, že tě budu pořád JEN provokovat." Ten úsměv Kazu děsil. Bylo v něm něco ďábelského.



"Takže… věco se mění?" zeptal se nervózně.

"Věci se mění,"kývl Rikuo a prohrábl si rukou vlasy. "Hodně věcí se mění. Místa. Lidé. Pocity."

Kazahayovi došlo, že se v tu chvíli stalo něco důležitého, ale pořád byl strašně zmatený.

No…věci se mění. Ten krocan. Rikuo. Ruka na jeho zadku! Ani nevěděl proč, ale cítil se lehce vytočeně.

"Nemůžu uvěřit, že toho krocana zabili jen kvůli tomuhle!"



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady Shadow Lady Shadow | 19. prosince 2008 v 15:29 | Reagovat

Skvělé, báječné, úžasné.... a tak dále =) je to naprosto boží.

Užíval si každou minutu, dokud byl Kaza ještě zmatený a neodporoval.

Pak by to mohlo začítá být nebezpečný, i když obáváms e že by toho chudák Kaza moc nezmohl

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | 4. února 2009 v 6:53 | Reagovat

Uch, Phoebe, boříš veškeré mé představy o jakéms takéms kamarádství mezi těmahle dvěma. :D Už začínám pomalu chápat, co znamenal Kayin křik: "Vypálila jsi mi oči!" :D Ale jen trošku.

inak jako start do nového školního dne s příslušnými písemkami je to skvělý. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama