III - První letošní roztavený kotlík

12. prosince 2008 v 11:17 | Phoebe Esteban |  FF - Blacková

Série: Blacková
Kapitola: 3. - První letošní roztavený kotlík
Autor: Phoebe Esteban
Rating: Pro všechny věkové kategorie
Varování: Kapitola nacpaná slashem... dělám si legraci, zase tu není
Oprava: Po znovu-přečtení jsem tam náznak našla! Jojo, ten potenciál jsem v sobě měla vždycky... *vrní*

Poznámka: Dvě kapitoly téhle povídky už jsem kdysi zveřejňovala, tahle se dostává na světlo internetové premiérově.





Sklepení - většina prvňáků z něj má na začátku strach. Temné chodby, kouř z lektvarů a tiché pískání myší - strašidelné místo! Stejně jako má většina prváků strach z profesora lektvarů.... někteří se ho bojí dodnes.... a některým je úplně putna.



Vyučování začalo aspoň před pěti minutami, ale chodbou se stejně rozléhaly kroky. Ale žádné rychlé kroky a během zrychlený dech, spíš, jako by si někdo vysloveně užíval, že jde pozdě...jako by si řekl, že když už jde jednou pozdě, tak se nějaká ta minutka navíc nezblázní.



Tak to bude zkouška ohněm, pomyslela si Phoebe. Jasně, je nějaký divný, ale přijít mu pozdě na první hodinu...to zavání trestem smrti. Ale já za to přece nemůžu, že jsem si zapomněla učebnici...tak jsem se musela vrátit, a zakecala jsem se s Regi, která má tuhle hodinu volno...



Zastavila se před třídou, ze které byl slyšet tichý, zákeřný hlas. Hodila bágl na zem a vytáhla zrcátko. Chtěla se prostě jenom ujistit, že vypadá perfektně, aby jí nikdo nemohl nařknout, že by si snad pospíšila! Ještě si rukou naposledy prohrábla vlasy - jo, takhle to půjde. Popřemýšlela i o lesku na rty, případně řasence, ale proč si to všechno vyplincat první den....



Ležérně zaťukala a vplula dovnitř jak duhová víla. Všichni studenti se otočili a Snapeovi se na rtech rozlil typický zlomyslný úšklebek.



"Respekt...úcta...za mých mladých časů to znamenalo hodně," začal Snape potichu. I když pro Blacka ne, dodal si v duchu." A co myslíte, že to znamená, když se student nedostaví na první hodinu?"



"Že to nestihl?"nabídla logickou variantu Phoebe. Nemohla si pomoct, ale prostě měla ráda pozornost. A bylo jí jedno, kolik trestů dostane nebo kolik bodů jí strhnou, ta chvilka slávy jí za to prostě stála. Stejně jako jejímu otci.



Snapeovi se zablýsklo v očích."To bude za 20 bodů, slečno, a buďte ráda, že mám celkem slušnou náladu."



"A kolik bodů bych dostala, kdybyste jí dobrou neměl?" zeptala se jakoby nic.



Nenechat se vyprovokovat tou nebelvírskou verbeží - to bylo jeho hlavní heslo." Pořád to ještě můžete zjistit, pokud si okamžitě nepůjdete sednout a do konce hodiny nebudete jak pěna."



"Ale pěna šumí," zamumlala si pro sebe a napadl jí ďábelský nápad, zatímco mířila dozadu vedle Freda a George.



"Ale kampak, kampak? Já tu mám jedno volné místo - speciálně pro opozdilce," usmál se a Phoebe bylo najednou jasné, že to místo je mnohem blíž katedře, než by jí bylo milé."Sednete si vedle Juana."



Co je to Juan? blesklo jí hlavou, zatímco se podívala na dvojčata, aby jí to objasnili. Fred jen rukou naznačil Běž, jen běž a začal se s Georgem děsně tlemit.



To jim nedaruju, maj u mě další vroubek, pomyslela si Phoebe a vydala se směrem k Snapeovi. Ten jen mávl rukou k lavici - ano, správně, před katedrou. Tam už seděl jeden student, ale Phoebe ho nepoznávala, což bylo divné - ta holka znala snad všechny. Měl delší vlasy, které mu padaly do obličeje, takže neodhadla jeho výraz.



Padla do lavice a nechala tašku s hlasitou ránou spadnout na zem. Snape začal dál tichým hlasem vyjmenovávat, co je tenhle rok čeká a že to bude kvůli NKÚ velmi náročný rok....



"Phoebe," podala mu ruku.



S úsměvem jí přijal. "Juan."



Když se na ní podíval, všimla si, že má tmavé oči a opálenou pleť....a španělský přízvuk (ten slyšela, ne viděla).



"Hele, ty chodíš do nebelvíru?" Pro zmijozel by ho byla škoda..."Jakto, že jsem tě tu neviděla?"



"Naší školu zavřeli," jeho přízvuk byl opravdu hodně silný a mluvil pomalu, jakoby hledal ta správná slova."No a neměl jsem kam...chodit, a mi abuela...teda…babi se zná s Brumbálem, a protože umim trochu inglés, dovolil mi sem chodit," vypadal potěšený, že dal dohromady větu (v mezích).



"Aha," tak teď jí to bylo jasné. " Proč jsi včera nebyl na hostině?"



"Musel jsem něco promluvit s Brumbálem," řekl. Ještě včera se bál, že ho tu nepřijmou....ale vypadalo to nadějně.



"A proč -"



"A slečna Blacková nám jistě ráda odpoví," objevil se před nimi profesor. Zezadu se ozvalo bouchnutí učebnice, ale jinak tam bylo hrobové ticho.



"Na nic jste se neptal, pane profesore," odpověděla Phoebe sebejistě.



Jen na ní vrhnul hodně ošklivý pohled a šel strašit druhou polovinu třídy. Phoebe se otočila a poděkovala Fredovi zvednutím palce - holt tajné signály v podobě bouchání, tleskání a mlaskání jsou tajné signály...



Snape vrhl na celou třídu ošklivý pohled a jediným mávnutím hůlky napsal na tabuli lektvar, se kterým by si asi neporadila ani Hermiona (!) a všechny překvapil tím, že ho jako mají uvařit.



Následovalo obvyklé brblání, cinkání kotlíků, skleniček a hučení plamenů. A obvyklé jízlivé poznámky. Snape už si jich ani nevšímal, protože jinak by se už musel zbláznit (a umlátit půlku třídy v čele s Blackovou).



"Jak ti šly lektvary?" otočila se Phoebe na souseda. Jí osobně lektvary moc nešly, ne že by snad neměla talent(!), ale prostě jí nebavily a tečka. Tak proč se snažit?



"Jak co. Jednou jsem .... no, bouchlo mi to..." nemohl Juan najít ta správná slova, ale podle Phoebeina výrazu poznal, že ho pochopila.



Lektvar byl opravdu náročný, vyžadoval spoustu soustředění a přesnosti, a studenti pomalu odpadávali. Jeden tam zapomněl přidat žabí slezinu, druhý špatně rozmačkal žabí oči, třetímu spadla do kotlíku propiska....



"Pane profesore, ono to teče!" prořízl najednou výkřik téměř tichou učebnu.



"Neříkejte, Weasley, že vám ten lektvar teče! To je ale překvapení," podíval se Snape na Freda a George, jak nejjízlivěji to šlo.



"Ale né lektvar, kotlík!" zaječel Fred ještě hlasitěji, díky čemuž byl Snape na nohou a u nich. Ano, správně - první letošní roztavený kotlík.



"20 bodů!" neodolal Snape. Dvojčata si jen triumfálně plácla."Joo, trumfli jsme Nevilla! Jeho rekord je 2. hodina!" Profesor lektvarů pro jistotu nekomentoval a odešel strašit jiné žáky.



Mezitím se v první lavici řešily jiné, mnohem důležitější problémy. A sice jazykové bariéry."Oči ze žáby...z čeho?" nějak to nepobral Juan.



"No, žába....to je zvíře...animal..." byla celkem v koncích Phoebe. No, jak byste asi popsali zrovna žábu někomu, kdo o ní ví jen to, že má pravděpodobně oči! Najednou jí napadl spásný nápad."Dělá hop...hop..." naznačila rukou skoky. Tohle snad musí dojít každýmu.



No, očividně ne.



"El kanguro?" vypadal celkem vyděšeně Juan.



"Né klokan, je to takový...no, kolora zelená..." snažila se Phoebe.



Asi to o něčem vypovídá. Konkrétně to, že si oba najednou představili zeleného klokana. A to , že se oba zlomili v nezadržitelném záchvatu smích.



Snape byl v mžiku u nich.



"Co je na tomto lektvaru k smíchu?" nebezpečně se mu blýskalo v očích. Juan ho už delší dobu štval, protože dělal jako že nerozumí jeho pokynům... a Phoebe…. prostě proto, že je to Phoebe."No, jestli je vám moje hodina k smíchu a rádi byste něco náročnějšího, rád vás uvítám zítra v 8,00 ve svém kabinetu."



Juan se na něj podíval s takovým výrazem, jako by mu Snape nabízel společnou noc. No, možná, že to tak fakt pochopil....



"Školní trest," usmála se na něj Phoebe.



Juanovi se z neznámých důvodů znatelně ulevilo.



"Jasnačka, pane profesore.... stejně jsem se bála, že se zítra budu nudit... to se mi ulevilo..." provokovala dál. "Co přijde teď? Trest smrti?"



Snape jen v duchu napočítal do tří a přál si, aby té holce mohl nalít do tlamy jed.



Konečně k jeho velké úlevě zazvonilo. Fred s Georgem ještě seškrabávali ze země kotlík, když k nim s úsměvem nakráčela Phoebe. Na to, že právě schytala školní trest od nejobávanějšího učitele na škole, zářila jako sto wattová žárovka.



"Za co jste to proboha schytali? Čemu jste se tam tlemili jak magoři?" zajímal se hned Fred (George? A není to putna?).



"Za to může zelenej klokan," prohlásila hrdě Phoebe.



"Nene, žába," objevil se za ní Juan.



"Ježiš, ty vaše úchylárny snad ani nechci slyšet," vytřeštil oči George (Fred? Prostě ten druhý).



"Co je to ta žába?" zajímal se ještě Juan, když konečně odcházeli ze sklepení.



"Jak to tak vidím, tak zítra v osm se s ní seznámíš důverně.... vždycky schytam trest první týden a vždycky uklízim Snapeovi skříně...a vždycky tam najdu chcíplýho Trevora... fakt, každý rok...ta žába snad vstává z mrtvých..."










 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kájula Kájula | Web | 12. prosince 2008 v 12:10 | Reagovat

*svíjí se v křeči a lapá po dechu*

Tenhle díl je prostě další perfektní pecka. :-D

Klokan, žába, společná noc u Snapea, kdo by se nebál... O:-)

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | 21. března 2009 v 8:43 | Reagovat

Koukám, že hodiny lektvarů v tvém podání jsou jedna nekončící zábava. :ROFL:

Btw. Trevor forever. :D

3 Neet Neet | Web | 23. května 2010 v 10:03 | Reagovat

Chudák Snape - takovou bandu vyučovat,z toho by si jeden hodil mašli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama