na Blog.cz

Stáli jsme u dveří, kterými bylo vidět do třídy. Byli tu lavice po dvou, což mě překvapilo, čekal jsem buďto řady, jako v minulé škole, nebo samotky, jako to bylo na elementary school. Autorka nikdy neslyšela pojem základka? Nebo třeba "normální povídka"? Zřejmě ale slyšela "cool story".

Bylo těsně před zvoněním, tudíž všichni už byli ve třídě. U nás na základce teda ani náhodou. Bylo tu málo holek, tak deset, jak mohl zhodnotit očima. Ještě že jen očima a ne pohmatem. Na to, že to měla být třída těch nejlepších, zatraceně málo. No tak pr, snaží se tím něco říct? Ne, že by mně to vadilo. Zase nenápadný přechod ze 3. do 1. osoby. Už dávno jsem dával přednost mužům, před dívkami. To je teda dobrej, ve 14 jsem já běhala s kamarádkou po lese a šily jsme to do sebe klackem v představě, že bojujeme o Helmův žleb. Fakt? A teď spíš sleduješ, jak se dva mlátí klackama, aby se dostali do Helmutovy propasti, co? (Jestli je tohle moc, tak to kdyžtak pak smaž :-D )

V osm hodin ráno mě bolela hlava, měl jsem ztěžklá víčka a pouštěla se do mě rýma. Myslím, že to byl vedlejší efekt nedostatku spánku; nebo hůř, pláče. Nechtěl jsem kvůli Aaronovi brečet. To by bylo pitomý. Brečet kvůli mámě, to jsem aspoň mohl chápat a proto jsem skončil v podkroví, hrabal jsem se v krabicích snažil jsem se najít ty fotky, co mi poslala babička.

Cítil jsem se neskutečně frustrovaně a doráželo mě, že to nemám jak ventilovat. Taky jsem měl neskutečně blbou náladu, jak jsem se hrabal jednou krabicí za druhou a přemýšlel jsem, co jsem s těmi fotkami sakra udělal; nebo spíš co s nimi udělal Eddie. Půjčil jsem mu tu krabici, aby si je mohl projít. Když se mi je snažil vrátit, poprosil jsem ho, ať je dá na půdu se zbytkem věcí. Ale teď jsem je nemohl najít a to mě vytáčelo.

Dnes trochu kratší část, ale tvoří další "scénu", takže je pěkně zakončená; další část určitě příští týden, odhadem ve středu:-)

---------

Daveovi se moc nezamlouval Eddieho slib, že bude volat jeho matce. Přišlo mu to naprosto zbytečné, vzhledem k tomu, že se Aarona ani nedotkl. Dobrou hodinu seděl dole se mnou a Lukem a tvrdil, že vědět, jaké z toho bude mít problémy, tak by si to aspoň býval užil. Všiml jsem si, že za celou dobu jsme já ani Luke nepromluvili ani jednou.

Čekal jsem, až přijde dolů Eddie s Jasem. Určitě by si rád ještě promluvil, ale pokaždé, když jsem se podíval ke schodům, nikdo nebyl v dohledu a ve dvě ráno už Luke spal na gauči a Dave na zemi. Já tam prostě seděl. Věděl jsem, že nemá cenu jít do postele, protože i když jsem byl utahaný, měl jsem hlavu plnou myšlenek a došlo mi, že jít spát je neskutečně těžký úkol.

Dal jsem si horkou sprchu s nadějí, že ta pára mě dostatečně uspí, ale když jsem si oblékal tepláky, rozhodně jsem nebyl připravený jít si lehnout. Asi měl nejvíc nervovalo nevědět, co bude dál. Ať už jsem se chtěl tomu rozhovoru s Eddiem vyhnout sebevíc, nakonec jsem si přál, aby se se mnou snažil mluvit už ten večer, abych to měl za sebou. Dokonce jsem zašel nahoru a doufal jsem, že na ně narazím, i kdyby to znamenalo další křik. Ale vypadalo to, že Eddie s Jasem už šli spát, všude byla tma.

Asi bych ho doopravdy neuhodil. Ale napadlo mě to. Bylo to vážně pokušení, zatímco jsem zmenšoval vzdálenost mezi jím a mnou. Aaron odtrhnul oči od Eddieho a podíval se na mě. Asi se najednou cítil trapně, že sem vůbec přijel. A až bych ho praštil, cítil by se ještě hůř, jak mě napadlo. Ale spolu s dalšími kroky jsem začal porovnávat mlácení Aarona s mlácením holky. To se prostě nedělá. A ne že bych viděl Aarona jako holku. Kdyby to byl jakýkoliv jiný kluk, asi bych to udělal; ale to, že mezi námi něco bylo, že jsem ho líbal, že se mě dotýkal, že jsem měl dokonce jeho péro v puse, kvůli tomu všemu jsem se začal cítit provinile za pouhou myšlenku. Asi měl prostě štěstí. Ale jak se ukázalo, nijak moc mu to nepomohlo.

"Chtěl jsem s tebou jen mluvit," řekl Aaron tiše a asi se snažil ignorovat, jak na něj Eddie zírá - Eddie, který stál za mnou, ale neřekl zatím ani slovo. Ostatní si toho ani nevšimli, celá ta oslava se nijak nezměnilo. To ovšem platilo až do chvíle, kdy se před Aaronem objevil Aaron a zhruba ve stejnou chvíli mi Eddie položil ruku na rameno a já se okamžitě zastavil.

"Je to tam na tebe moc hlučný nebo tak něco?" zeptal se Seth, když jsem mlčel. "Proto jsi sem přišel? Teda, po včerejšku by mě nenapadlo, že tě uvidím…"

"Proč to děláš?" skočil jsem mu najednou vytočeně do řeči.

"Co dělám?"

"Jseš ke mně milý," obvinil jsem ho.

"Je tu snad nějaký důvod, proč mám k tobě být hnusný?" odvětil a setkal se s mým nevěřícným pohledem. Pak mu zacukalo v koutcích. "Dobře, ale předtím jsi to udělal moc snadný."

Druhá kapitola, ve které se nám začne rodit vztah bouřlivější, vášnivější a smyslnější než všechny milostné příběhy, co jste kdy četli.

Jako vždy: Phoebe fialová, Mithril světle modrý:-)

Překládám, překládám, ale do toho se pilně učím... nicméně abyste nezůstali ochuzeni, rozhodla jsem se pro vás připravit jiný, neméně dobrý gay příběh.

Dobře, kecám, je to glosa,autorka očividně kouká moc na yaoi a má silně zkreslený názor na gaye. Ten začátek se dá, ale nějak nejsem schopná se dostat přes poslední kapitolu.

No, užijde si:-)

Fialková Phoebe, modrá Mithril :-)